Recyklace odpadu je velmi aktuálním tématem, v současnosti zejména kvůli přijetí zákonů tzv. Oběhového balíčku (schválené zákony popisuji zde) a kvůli evropské legislativě, jako je směrnice o jednorázových plastech (více o problematice např. zde). Stále více z nás si také uvědomuje, že pro udržení a zlepšení stavu životního prostředí je potřeba přejít na oběhový způsob hospodaření. A maximální recyklace je jedním z principů, na kterých je oběhovost založena. 

Proto jsem se rozhodl vytvořit tento seriál, kde se budu věnovat faktům o recyklaci, tomu, co by mohlo pomoci, aby se recyklovalo více, a příkladům dobré praxe a zajímavým postupům.

Slovo recyklace by se dalo převést do češtiny  jako “vrácení do oběhu”. Jejím cílem je maximalizace využití toho, co už máme, a minimalizace produkce odpadu. Recyklace přispívá k oběhovému způsobu hospodářství, což je hospodářství, které se snaží využívat suroviny stále dokola, protiklad přímky “vytěžit-použít-vyhodit”.

Cílem této série článků má být nástin možností, jak recyklaci v ČR podpořit a navýšit. 

V současnosti v ČR (podle dat MŽP z roku 2019) recyklujeme 84,8 % odpadu. Co se týče komunálního odpadu, je to 41 %, což je v rámci EU podprůměrné. Abychom dosáhli cílů oběhového hospodářství, stanovených EU jako recyklace 60 % komunálních odpadů v roce 2030 a 65 % v roce 2035 (plus separátní cíle pro jednotlivé obalové materiály), musíme pořádně zabrat a recyklaci navýšit.

V této souvislosti je nutno zmínit, že máme problém s důvěryhodností statistických dat a je proto možné, že skutečný poměr recyklace je ještě nižší než uvedených 41 %. Jak je to možné? Ve stručnosti, data o produkci a nakládání s odpady, odesílaná za ČR do EUROSTATu, byla až do minulého roku data Českého statistického úřadu, naopak v národních strategických dokumentech byla využívána data Ministerstva životního prostředí. Data ČSÚ a MŽP se však od sebe velmi liší, např. u produkce komunálních odpadů byl v roce 2018 rozdíl cca 2 tuny a v témže roce jsme podle ČSÚ zrecyklovali pouhých 27 % komunálního odpadu, podle MŽP však 38 %. To je skutečně matoucí a není jasné, z jakých dat vycházet např. při plánování investičních záměrů. Nyní došlo ke změně, kdy ČSÚ začal přebírat data ze systému MŽP. Proč byla situace vyřešena takto, a  zda jsou ministerská data opravdu “ta správná” je však otázkou. Ve věci dvojích dat jsem proto před několika týdny podával interpelaci na ministra Brabce a dále se tímto problémem zabývám. 

Ať je to s daty jak chce, recyklaci musíme navýšit. Nejen pro naplnění evropských cílů, ale zejména proto, abychom neplýtvali surovinami a neznečišťovali své prostředí pokračujícím ukládáním odpadu na skládky.

Jak bychom toho mohli dosáhnout? Tomu se budeme věnovat v následujících článcích v průběhu příštích týdnů.