Ve středu 29.1. 2020 se poprvé dostala oběhová legislativa v 1, čtení na plénum sněmovny. Vzhledem k času kdy projednání začalo, se bohužel nestihl projednat ani první odpadový zákon. Projednání pokračovalo tedy v pátek 31.1.2020. Níže dávám mé komentáře ke všem zákonům, ke kterým jsem vystoupil plus moji zpravodajskou zprávu k zákonu o obalech, kde jsem i výborovým zpravodajem.

***

Hezký den Vážený předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci… Jak již všichni víte, projednáváme zde v prvním čtení oběhovou legislativu.

O co se jedná? Jde o zákony čítající:

ZÁKON O ODPADECH,
ZÁKON O VYBRANÝCH VÝROBCÍCH S UKONČENOU ŽIVOTNOSTÍ,
ZÁKON O OBALECH
A TZV. ZMĚNOVÝ ZÁKON

Nová legislativa by měla přinést do Česka celoevropský trend zvyšování recyklace komunálního odpadu a Česko by tak konečně mělo vykročit na cestu k oběhovému hospodářství.  Bude to tak? Zrecyklujeme ČESKO? 

POJĎME K PROJEDNÁVANÉMU ZÁKONU O ODPADECH

Vláda schválila a do sněmovny nám k diskusi do Poslanecké sněmovny poslala dlouho připravovaný  návrh nového zákona o odpadech. Nová legislativa by podle celoevropské shody měla zajistit, aby evropské země používaly odpady především jako druhotné suroviny. Vláda však navrhuje zahrabávat na skládky snadno kompostovatelné odpady ještě dalších deset let. V celé Evropské unii je přitom již 20 let zakázáno ukládat na skládky odpady bez předchozí úpravy a Česko za to hrozí každý rok sankce ve výši přes 60 mil. Kč. Položme si otázku. Je to správně?

Návrh zákona o odpadech přináší zvýšení skládkovacích poplatků a zahrnuje motivační slevu pro obce, které budou zvyšovat třídění. To podporuji a jsem za to rád. Je to pro ně samozřejmě i motivační. Ovšem v rozporu s evropskými předpisy navrhuje pokračovat ve skládkování recyklovatelných a kompostovatelných odpadů do roku 2030. Každoročně skončí na skládkách až 2,5 milionů tun odpadů, z toho až milion tun je snadno kompostovatelných (Jedná se o biologicky rozložitelný komunální odpad). Podle vládního návrhu, tak má na skládkách skončit zbytečně navíc asi 10 milionů tun odpadů, ze kterých nekontrolovaně unikne do ovzduší asi 10 milionů tun CO2 ekvivalentu, tedy víc než veškerá letecká doprava z celé ČR za dané období. To vážně chceme?

Přitom k dispozici jsou jak investoři, tak i technologie, které by dokázaly zajistit ukončení skládkování milionů tun biologicky rozložitelných odpadů již k roku 2024. Ministrem Brabcem navržené nevhodné podmínky však investory odrazují. Vláda sice navrhla prodloužení lhůty pro skládkování, ale alespoň navrhuje zvýšení skládkovacího poplatku a doplňuje jej třídící slevou: obce, které vytřídí velkou část svých odpadů, mohou díky třídící slevě ušetřit na skládkovacím poplatku.  Je dobré, že se podařilo do návrhu legislativy prosadit také povinnost firem zajistit v sídle a provozovnách třídění bioodpadů. Bioodpady jsou složka, která má ve třídění ještě velmi velké mezery. Na druhou stranu návrh zákona zatím neobsahuje poplatek za spalování směsných komunálních odpadů, jehož zavedení nám doporučuje Evropská komise i OECD. Zákon také neobsahuje žádná opatření na podporu skutečné recyklace, například zlepšení odbytu výrobků z recyklátů nebo zdražení primárních surovin, aby se materiál ve finále opravdu využil a nejen vytřídil. TŘÍDĚNÍ NENÍ RECYKLACE.

Tak si to tedy shrňme:

+ vyšší skládkovací poplatek s třídící slevou

+ povinnost třídit bioodpady i u firem

– odsun konce skládkování kompostovatelných odpadů o 6 let na rok 2030

– zákaz skládkování pro odpady podle parametru výhřevnosti (nepožaduje po nás EU legislativa a zákonitě vede k nadkapacitám spalovacích zařízení)

– absence poplatku za spalování jež nám doporučují zavézt OECD i EK

– chybí jasné ustanovení, že domácí a komunitní kompostování se má počítat do cílů třídění  komunálních odpadů

– absence podpory skutečné recyklace. Cíle směrnice jsou na recyklaci, ne na třídění. Jen třídění nám nepomůže, když ty vytříděné suroviny tím je nezrecyklujeme.

Na závěr bych chtěl bych navrhnout prodloužení projednání toho sněmovního tisku ve výborech o 20 dní.

 

ZÁKON O OBALECH 

Hezký den Vážený předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci… Zákon o obalech provází také několik kontroverzních témat, která rezonují napříč společností. Chtěl bych tady vzpomenout pár z nich.

 Velká diskuze ve výborech bude o tom, jak dosáhnout cíle vytřídění PET lahví a hliníkových obalů (kde vláda navrhuje požádat EK o výjimku, abychom nemuseli recyklovat tolik, jak se dohodly státy EU ve směrnici!). Přitom zálohování by mohlo vést ke zlepšení životního prostředí, k omezení plýtvání surovinami a také by Českou republiku vedlo k čistší přírodě a cirkulační ekonomice. Dále není jasné kdo bude platit sankce za nedosažení cílů třídění PET lahví, když nezavedeme zálohování a cílů nedosáhneme. Směrnice však přitom určuje povinnost pro členské státy EU od roku 2029 zajistit 90% míru třídění (žádná země na světě nedosáhla vytřídění PET lahví nad 80 % bez zálohování).

Další z věcí co budeme určitě na výborech debatovat je faktor monopolu firmy EKO-KOM. Je třeba si ujasnit, zda chceme mít jedinou autorizovanou společnost, která se bude zabývat celorepublikovým systémem třídění, recyklace a využívání obalového odpadu NEBO otevřeme konkurenční prostor pro zdravou soutěž v této oblasti i pro jiné firmy. Dle mého názoru některé ustanovení v tomto zákoně konkurenci znemožňují a zpřísňují jí podmínky, než měl při svém vzniku Eko-kom sám. Pak chybí implementace SUP směrnice o omezení jednorázových plastů do tohoto zákona. Naskýtá se tedy otázka. Proč má Poslanecká sněmovna za půl roku znovu jednat o změně obalového zákona, kvůli implementaci SUP směrnice, když tyto požadavky směrnice jsou známy už přes půl roku.

Na závěr bych chtěl bych navrhnout prodloužení projednání toho sněmovního tisku ve výborech o 20 dní.

 

ZÁKON O VÝROBCÍCH S UKONČENOU ŽIVOTNOSTÍ

 Hezký den Vážený předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci…  Vzpomenu zase část bodů, které považuji za problematické a budou předmětem projednávání návrhu zákona ve výborech.

 V tomto zákoně se mi jako nejvýznamnější část jeví správné nastavení podmínek pro zpracování elektroodpadu. 

V současné době je vydáno více než 200 povolení pro zpracování elektroodpadu.  Nicméně v souladu s platnými českými standardy vycházejícími z evropských standardů CENELEC zpracovává elektroodpad pouze 12 subjektů.  To má tři zásadní dopady – prvním je, že těchto 12 zpracovatelů má vyšší náklady spojené s dodržováním standardů a s tím spojenými investicemi do nejnovějších technologií a druhým fakt, že ostatní zpracovatelé nedosahují nesprávným způsobem zpracování potřebné kvality materiálových výstupů, čímž dochází doslova k vyhazování cenných surovin oknem, ty se potom musí do ČR draze dovážet. 

A třetím aspektem je fakt, že nesprávným zpracováním dochází k poškození životního prostředí (únik freonů do ovzduší, kondenzátory obsahující PCB jsou skládkovány, nesprávné nakládání s azbestem atp.).

Řešení vidím v zákonem nastavené povinné certifikaci všech zpracovatelů elektroodpadů v souladu s platnými ČSN normami. Pro ilustraci významu surovin získaných ze zpracování elektroodpadu uvádíme, že kolektivní systém Elektrowin za 14 let své existence zajistil zpětný odběr více než 400 000 tun elektrozařízení – díky tomu se zachránilo pro nové použití 200 000 tun železa, 4000 tun mědi, 12 000 tun hliníku a 56 000 tun plastů.

 Dalším výrazným bodem je dostupnost sběrné sítě pro spotřebitele.

Dle současně platné zákonné úpravy musí každý výrobce elektrozařízení prostřednictvím kolektivního systému mít smluvně zajištěno sběrné místo v každé obci nad 2 000 obyvatel.  Nový zákon však v tomto bodě ustoupil tlaku kolektivních systémů, které nedisponují dostatečnou sběrnou sítí, a prosazují vytvoření místa pro zpětný odběr pouze na každých 10 000 obyvatel v každém kraji.  V praxi to znamená, že kolektivnímu systému stačí pouze vytvořit sběrná místa v největších městech kraje tak, aby splnil podmínku jedno sběrné místo pro 10 000 obyvatel, a nic ho nenutí vytvářet sběrnou síť i v menších obcích.  Pro doplnění informace – v současné době Elektrowin smluvně zajišťuje zpětný odběr ze sběrných dvorů téměř 1 500 obcí, i když obcí přes 2 000 je pouze 703. Navíc je do sběrné sítě zapojeno i více než 3 000 obcí prostřednictvím mobilních sběrů a obecní síť doplňuje více než 1 500 Sborů dobrovolných hasičů (90 % z nich funguje v obcích do 1 000 obyvatel). Dopad na malé obce je v tomto směru jasný – zvýšení nákladů na odpadové hospodářství, a to včetně řešení černých skládek apod.

Řešením tohoto bodu je ponechání současné zákonné úpravy, která byla do této podoby upravena v roce 2014. Posledním bodem, na který bych chtěl upozornit je stanovení jednotných podmínek pro provozování kolektivního systému

Návrh zákona některé aspekty řeší, ale bohužel ne v celé šíři, a to může mít negativní vliv na další vývoj zpětného odběru. Hlavním problémem současné právní úpravy je skutečnost, že zákon fakticky neumožňuje kontrolu kolektivních systémů. To se projevuje naprosto rozdílným přístupem k plnění povinností výrobců jednotlivými kolektivními systémy a má to významný dopad do nákladů jednotlivých systémů. 

Jedná se o následující oblasti:

  •  založení kolektivního systému – v současné době je sice zákonem stanoveno, že kolektivní systém mohou založit minimálně 4 výrobci elektrozařízení, ale není stanoven např. minimální objem spotřebičů jimi uváděných na trh. 
  • vedení evidence materiálového toku zpětně odebraných spotřebičů – v důsledku nulové kontroly této povinnosti ze strany státních autorit některé systémy pouze tzv. „nakupují čísla o sběru“ a nijak nekontrolují jejich reálný obsah a tím legalizují nesprávný způsob zpracování elektrošrotu. Jejich cílem je pouze splnit vykazovací povinnost vůči MŽP, a tím zajistit důslednou kontrolu. 

Na závěr bych chtěl bych navrhnout prodloužení projednání toho sněmovního tisku ve výborech o 20 dní.

 

ZPRAVODAJSKÁ ZPRÁVA – OBALY ST 679/0

Předloženým návrhem zákona je novelizován zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o obalech stanovuje práva a povinnosti podnikajících fyzických osob a právnických osob při nakládání s obaly, zpětném odběru a využití odpadu z obalů. Nakládáním s obaly se rozumí výroba obalů, uvádění obalů na trh nebo do oběhu a rovněž použití, úprava a opakované použití obalů.  Celou tuto materii ovlivnilo schválení čtyřech směrnic EU, které vstoupily v platnost v červenci v roce 2018, které jsou součástí tzv. balíčku oběhového hospodářství. 

Cílem navržených změn vyplývajících z praxe oběhového hospodářství, které mají zvýšit vyšší transparentnost a efektivitu fungování obalové společnosti tzv. (AOS). !!!!

Obaly jsou neodmyslitelnou součástí celé řady výrobků. Jejich základním posláním je uchovat zboží v nezměněné kvalitě až do doby jeho spotřeby. Z hlediska funkce je lze dělit na obaly „prodejní“ (dříve spotřebitelské), „skupinové“ a „přepravní“, z hlediska četnosti jejich používání na obaly jednorázové nebo opakovaně použitelné a z hlediska materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, např. na obaly plastové, skleněné, papírové či kombinované. Z těchto důvodů jejich běžného výskytu v běžné životě zákon navrhuje zejména následující změny: (na základě směrnice 2018/851/EU) – !!!!!!!!

  • Úprava podmínek plnění povinnosti zpětného odběru (§ 10), včetně stanovení minimální hustoty sběrné sítě, povinnosti zařadit sběrná místa pro odpady z obalů do obecního systému odpadového hospodářství nastaveného obcí a povinnosti informovat spotřebitele o možnostech předcházení vzniku odpadu a negativních dopadech odkládání odpadů mimo místa k tomu určená (prevence tzv. litteringu). !!!
  • Možnost určení pověřeného zástupce pro zahraniční osoby uvádějící obaly na trh nebo do oběhu v ČR (§ 13a).
  • Stanovení povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů tak, aby nedocházelo k nepřiměřené zátěži malých podniků (§ 15a). !!
  • Úprava způsobu stanovení výše poplatků za sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů ze strany AOS (§ 21).
  • Povinnost pro společnost provádět tzv. ekomodulaci a zveřejňovat vlastnickou strukturu, smlouvy a sazebníky; ekomodulací se rozumí zohlednění dopadu obalu na životní prostředí v rámci jeho životního cyklu při určování výše peněžního příspěvku AOS pro jednotlivý obal nebo skupinu podobných obalů, hrazeného osobou uvádějící obal na trh nebo do oběhu za účelem zajištění plnění povinností zpětného odběru a využití odpadu z obalů podle zákona o obalech, s tím, že je zohledňována zejména opakovaná použitelnost obalu, jeho recyklovatelnost, obsah nebezpečných látek a požadavky stanovené jinými právními předpisy.
  • Podmínky ověřování dat AOS a rozšíření evidenčních povinností AOS (§ 23 a 23a).
  • Stanovení způsobu vyrovnání nákladů jednotlivých AOS (§ 21b).
  • Úprava koordinace mezi jednotlivými AOS, řízená Ministerstvem životního prostředí (§ 21c).
  • Stanovení cílů pro recyklaci a celkové využití odpadu z obalů (příloha č. 3).

Ve chvíli, kdy obal přestane plnit účel, pro který byl vyroben, stává se z něj odpad. Mnohé obalové odpady jsou však velmi dobře využitelné a mohou dále sloužit jako vstupní suroviny pro zpracování jiných výrobků, například dalších obalů. Aby byl proces recyklace co nejúčinnější, je potřeba odpady z obalů třídit na jednotlivé složky podle jejich materiálového složení, tedy je odkládat v rámci odděleného sběru odpadů. 

 

 

%d bloggers like this: