Ač je léto v plném proudu, rád se s Vámi podělím o rozhovor (viz. níže), který vyšel v tištěných Pirátských listech.

Kancelář provozuješ přímo v centru města. S jakými žádostmi či podněty za tebou občané chodí?

Poslaneckou kancelář mám v blízkosti vlakového nádraží, tři minuty svižnou chůzí z centra města. Zrovna nedávno mě navštívil starší pán, kterého trápí záležitost dvacet let stará. Nikdo mu nechtěl pomoci, tak se obrátil na mě. Snažím se mu podat pomocnou ruku v jeho trápení, stejně jako ostatním. Jedná se o širokou škálu žádostí, od příspěvků, rad až po odborně-právní pomoc. Občanům kromě osobního setkání nabízím také možnost on-line spojení, vyplnit dotazník na mém blogu nebo mi mohou samozřejmě zavolat. Rovněž pořádám veřejné setkání s občany a i nadále bych je rád motivoval k setkávání a vzájemné komunikaci. Společnými silami toho zvládneme mnohem více.

Od té doby co jezdíš vlakem “poslancovat” do Prahy, změnil se nějak tvůj pohled na region?

Náš region se mi na pohled nijak nezměnil, naopak, jsem jím stále okouzlován. Vždy když se vracím z Prahy domů, mám takový zvláštní hřejivý pocit. Nedá se to nijak srovnávat a už vůbec ničím nahradit. Mám rád zdejší náladu a příjemné prostředí. Náš region je v mnohém specifický a jsem za to velmi rád.

Platí i v tvém případě, čím déle jsi v Praze, tím víc se těšíš domů?

Přesně tak to je – čím déle na mě Praha působí, tím víc se těším zpátky domů, za rodinou a přáteli. Na ten klid a pohodu, která tady, ač si to někteří nemyslí, panuje. Na Slovácko nedám dopustit a mnozí pražští kolegové ví, že ho propaguji horem dolem:-)

Cítíš se být patriotem? Uvažoval jsi někdy o přestěhování?

Cítím se být hrdým občanem Slovácka a královského města Uh. Hradiště. Bydlím tady od narození a nemám v plánu to měnit. Angažuji se ve veřejném prostoru od 13 let. Zkoušel jsem hrát fotbal, v kapele na bicí, angažuji se prostřednictvím mého spolku. Většina mých aktivit směřuje právě do našeho regionu.Takže ano, jsem místní patriot – celým svým srdcem i duší.

Lze odhadnout, jak dlouhou dobu jsi už strávil cestováním?

Autem do Prahy nejezdím, abych využil pracovní proces naplno při cestování vlakem. Cestovat za prací jsem začal v roce 2017, jde o 300 kilometrovou trasu, takže ve výsledku jsem k březnu letošního roku ujel zhruba 25 000 kilometrů a ve vlaku strávil 250 hodin času. Dá se v něm s přehledem udělat spousta věcí, pokud tedy nevypadává Wifi 🙂

Blíží se volby do krajských zastupitelstev. S jakým očekáváním do nich vstupujete?

V našem kraji je spousta pracovitých a šikovných lidí, kteří se s Piráty dali na dlouhou a složitou cestu. Věřím, že postupně i zde vybudujeme velmi silnou členskou základnu. Doufám, že díky mé aktivitě a odhodlání věci měnit, se to podaří. Je potřeba mít propojení na všech strukturálních úrovních. Věřím, že letos ve volbách, ať už v krajských nebo senátních, výrazně uspějeme. Mé poslání bude dělat podporu vzešlým podnětům a úkolům, a přenášet je do sněmovny. Proto se těším na spolupráci také s krajem, kde zatím nemáme pirátské zastoupení.

Věříš, že nazrál čas na změnu? Řekni tři důvody, proč by lidé měli volit Českou pirátskou stranu.

Těch důvodů by mohlo být víc, a to hned 12. Pokud se podíváme na naše dvanáctero https://wiki.pirati.cz/program/dvanactero. Rád vyzdvihnu třeba témata informační otevřenosti a transparentnosti. Stát, města a obce nesmí technologie zneužívat, ale efektivně využívat. Lidé by také měli mít právo rozhodovat se na základě dostatku ověřených informací, které jim volení zástupci poskytnou.

Jaká je největší výzva Pirátů v kraji?

Určitě se najde mnoho témat, které máme v našem dvanácteru, ale ve Zlínském kraji je to především zdravotnictví a doprava, které se v kraji nedaří efektivně uchopit. Což bychom chtěli změnit společně s lídryní Hankou Ančincovou, kterou regionální Piráti vyslali do boje o post nejvyšší. Věřím, že občané Zlína ocení její odborný potenciál a chuť věci zlepšovat. Držím jí palce!

Ve sněmovně máš v gesci životní prostředí. Na čem aktuálně pracuješ?

Na půdě Výboru pro životní prostředí se řeší různorodá a pro nás všechny velmi důležitá agenda. Já se zabývám především odpadovou legislativou a implementací evropských směrnic. V radě Státního fondu životního prostředí řešíme například známé dotační tituly Nová zelená úsporám, Kotlíková dotace, Program na sázení stromů či Dešťovka.

Ve školkách pořádáš interaktivní workshopy. Jaké je povědomí dětí o třídění?

Osvěta třídění ve školkách je mou iniciativou, tak trochu nad rámec. Přistoupil jsem k ní proto, že mám taky malé děti a vím, že pokud se má dítě naučit nějakým návykům, je třeba s tím začít co nejdříve. A nejlépe zábavnou formou. A musím podotknout, že i ti nejmenší mají o třídění větší povědomí než jejich rodiče. I přesto se místní školky snažím obcházet opakovaně, protože jak se říká, opakování je matka moudrosti.

Nouzový stav země v boji proti pandemii viru ukázal jedno: solidaritu a soudržnost národa při šití nedostatkových roušek. A kreativitu. Dokázal by sis taky něco spíchnout, vyrobit? Platí známé pořekadlo “zlaté české ručičky” i v tvém případě?

V mém případě to je především výzva. Osobně se řadím do role životního kutila, což znamená, že mnoho věcí si dělám svépomocí a rád, ať je to od opravy čehokoliv až třeba po renovace křesla, budíku Prim nebo například celého jízdního kola Favorit. Miluji to, a jsem rád, že nejsem jediný, kdo se snaží pracovat rukama. Solidarita lidí i u nás v kraji nezná hranic a já jim za to děkuju. Je to až dechberoucí.

Svou energii směřuješ také do nových IT technologií. Budeš prorokem – míříme spíše do “on-line” světa a setkávání se v reálu bude spíše fikcí?

Nemyslím si, že budeme žít jen tzv. online svět. Pořád je potřeba se setkávat a od potřebných technologií si odpočinout. Životní etapy se hrnou v různých vlnách a pomaličku nadejde doba, kdy je lidé budou používat především k práci, studiu či k sebevzdělání. Více se vracíme do přírody, což je pozitivní jev a byl bych velmi rád, kdybychom dokázali zpomalit, nadechnout a říct si, že žiju hezký život, tady a teď.

Chceš něco vzkázat nebo popřát občanům a voličům?

Občanům bych vzkázal, aby nechodili s klapkami na očích, vzájemně si naslouchali a nebáli se otevřít něčemu novému. Vzkázal bych jim, ať jsou k sobě více tolerantní a vstřícní nejen v této nelehké době. A především se nebojte, milí spoluobčané, angažovat, říct svůj názor. Každý názor je pro nás důležitý. Pokud máte něco na srdci, ozvěte se mi.