Praha, Uh. Hradiště 11. května 2020 – Výbor pro životní prostředí projedná ve středu 13. 5. 2020 druhou část balíčku odpadové legislativy, tedy změnový zákon a vládní novelu zákona o obalech.  To znamená jediné – přijde na přetřes možnost zálohování PET lahví a hliníkových plechovek. 

Do VŽP (Výbor pro životní prostředí) totiž bylo podáno hned několik PN (pozměňovací návrh k zákonu), které se zálohováním zabývají. Některé ho chtějí umožnit dobrovolně, jeden se snaží o zálohování povinné. Každý návrh na to jde trochu jinak, cíl však mají společný: funkční nastavení zálohování vícecestných i jednocestných obalů.

I já jsem jeden z těchto PN podal. Můj návrh cílí právě na dobrovolné zálohování, tedy aby výrobci, kteří o tuto možnost stojí, mohli zavést zálohování svých obalů.

Co konkrétně můj návrh řeší? Jsou to tři oblasti. Jednak upravuje podmínky vzniku subjektů zajišťujících výkup obalů v celé obchodní síti, aniž by forma a provoz tohoto subjektu byly omezovány podmínkami stanovenými pro autorizované obalové společnosti (avšak změny zachovávají výrobcům možnost založit si autorizovanou společnost pro potřeby zálohování, pokud to budou považovat za vhodnější). Tím je dána výrobcům možnost kolektivně řešit problematiku zálohovaných obalů. 

Dále návrh zajišťuje, aby při zavedení zálohování nedocházelo k diskriminaci malých a venkovských prodejen. Rozvoj vratných zálohovaných obalů s sebou totiž může s ohledem na některé zahraniční zkušenosti přinášet nevýhody z hlediska zásobování venkova a drobných prodejen. Platí to zejména u automatizovaných způsobů výkupu vratných obalů, které jsou realizovány pouze ve větších prodejných s dostatečným prostorem pro instalaci výkupních automatů za podmínky, že zde dochází k výkupu významnějšího množství vratných zálohovaných obalů. V těchto případech totiž podle zahraničních zkušeností bývají ze strany osob uvádějících obaly na trh (zejména u obalů plastových) poskytovány zvláštní odměny nebo výhody provozovatelům větších obchodů, popřípadě provozovatelům obchodů vybavených výkupními automaty. To však ve svém důsledku vede k diskriminaci a poškozování malých obchodů, zvláště ve venkovských regionech, kde je postavení prodejců nejcitlivější. Této diskriminaci předložený návrh zabraňuje. 

Třetí oblastí, kterou návrh řeší, je potřeba zabezpečení prostředků, které mají být vráceny spotřebitelům při výkupu obalů. Tyto prostředky by neměly být ohroženy jinými odpadovými činnostmi autorizované společnosti, proto by měla být respektována dobrá praxe jiných států EU, kde je systém zálohování vratných obalů vždy finančně i organizačně oddělen od jednocestných obalů, které jsou sbírány formou tříděného sběru. Proto návrh brání existující autorizované společnosti zavádět vlastní systém zálohování. 

Spolupředkládám také návrh poslankyně Pěnčíkové, který řeší stejnou problematiku z trochu jiného úhlu. Tento návrh se soustředí především na jasné odlišení jednocestných recyklovatelných zálohovaných obalů a zacházení s nimi od od ostatních obalů. Vymezuje je jako samostatnou kategorii. Zavádí i např. nové třídící cíle pro vratné jednorázové recyklovatelné obaly. Podobně jako předchozí návrh i tento upravuje podmínky vzniku a provozování subjektů, zajišťujících výkup obalů. Např. také umožňuje akcionářům, zaměstnancům a orgánům autorizovaných obalových společností účastnit se na dobrovolném zálohovém systému pro nápojové obaly. Upravuje také nastavení sběrných míst, kdy požaduje pro tento typ obalů výjimku z povinné hustoty sběrné sítě pro odpady z obalů a z povinného zařazení sběrných míst do obecních systémů nakládání s odpady. 

 

Jaké jsou moje důvody pro podporu dobrovolného zálohování? 

Na základě zkušeností ze zahraničí, kde zálohování jednocestných nápojových obalů již funguje (např. Německo, Norsko, Švédsko, Chorvatsko, Nizozemsko, Island, Izrael), zastávám názor, že zálohování zvýší podíl vytříděných nápojových obalů (tj. nebudou tak často končit ve směsném odpadu nebo hůř, v přírodě) a tím potažmo i podíl jejich recyklace (obalů bude nejen více k dispozici, ale budou v dobrém stavu, připraveny k recyklaci). Dále si od zálohování slibuji, že donutí výrobce k ekodesignu jejich výrobků, tedy zaměří se zejména na jejich snadný zpětný odběr, co nejjednodušší možnost recyklace a využití většího podílu recyklátu ve výrobcích. Možná naivně také doufám, že zálohování donutí spotřebitele zamyslet se nad množstvím obalů, které si nosí domů z obchodu, a někteří se rozhodnou nákup lahví a plechovek omezit. 

Uvědomuji si však i rizika. Čistší přírodu bez odhozených obalů zaručí spíše vyšší záloha, která bude spotřebitele motivovat k vrácení lahve do obchodu, ta však může přinést až příliš velké zvýšení ceny nápojů. Není také zaručeno, že v českém prostředí se se zavedením zálohováním bude měnit chování výrobců i spotřebitelů podobně jako třeba v Německu. Protože už dnes u nás třídění plastů funguje celkem obstojně, rozdíl v množství vytříděných obalů po zavedení zálohování by také patrně nebyl tak velký a efektní jako v zemích, kde před zavedením zálohování neexistoval zavedený systém podobný našemu systému barevných kontejnerů. Hrozí také, že se lidé v důsledku soustředění na zálohované obaly přestanou snažit o precizní třídění těch nezálohovaných. 

Proto více podporuji právě pozměňovací návrhy, které umožňují dobrovolné zálohování a nepřikazují ho povinně. Až čas ukáže, jak bude trh reagovat na tento systém, jak to ovlivní spotřebitele a jaká část výrobců nápojů se vůbec rozhodne jít cestou zálohování. Teprve poté můžeme na základě aktuálních statistik a analýz z našeho prostředí vyvozovat závěry a promýšlet další kroky.