Výbor pro životní prostředí, kterého jsem členem, dnes jednal o oběhovém balíčku. Setkání si nenechali ujít zástupci Ministerstva životního prostředí, v čele s ministrem Brabcem. Jelikož díky opatřením, nebyl výbor veřejný, byl zajištěn alespoň přenos online. Historicky první online přenos nebyl sice bez chyby, nicméně všem nepřítomným dokázal zprostředkovat atmosféru, která v Poslanecké sněmovně panovala.

Program dnešního výboru byl jasný. Probrat zásadní legislativu čtyř odpadových zákonů (tzv. oběhový balíček) a projednat aktuální kauzu polského dolu Turów. Hned první projednávaný bod Zákon o odpadech (ST 676) vzbudil vášnivou debatu. Přítomní obhajovali své pozměňovací návrhy, já jich podal k tomuto tisku 20, některé společně s Danou Balcarovou a také jsem některé připodepsal jiným kolegům poslancům. 

Nejvášnivější diskuzi ovšem vzbudil rok skládkování spolu s parametrem výhřevnosti, cena za ukládání odpadu na skládku a nastavení třídící slevy.

Ohledně roku skládkování jsme prosazovali posun na dřívější datum oproti ministerskému návrhu, tedy rok 2024, případně náš kompromisní návrh roku 2027. Bohužel ani jeden z našich návrhů neprošel, a to ani ve variantě s odstraněním parametru výhřevnosti, ani s jeho zachováním. Skládkování má být podle ministerstva i většiny kolegů z výboru povoleno až do roku 2030, tak jak je to v návrhu zákona. S odůvodněním MŽP ani s jeho argumenty pro tento odklad nesouhlasíme a považujeme to za zbytečné prodlužování negativního vlivu na životní prostředí, jaký má ukládání využitelného odpadu na skládky. 

Druhým tématem schůze výboru byl vládní návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností (VUŽ ST 677). K tomuto zákonu jsme podávali 4 pozměňovací návrhy, které se zabývaly oddělením vlastníků kolektivních systémů od zpracovatelů, odlišností zacházení s pneumatikami skupin 3,4 a 5 od skupin 1 a 2 na konci jejich životnosti, vedením evidence toku zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností a podmínkami k vydání oprávnění k provozování kolektivního systému. Naše návrhy podpořeny bohužel nebyly. 

Důležité téma, které bylo v rámci tohoto tisku řešeno, byla hustota sítě zpětného odběru. Přijat byl pozměňovací návrh poslankyně Fialové, který požaduje návrat stávajícího stavu, tedy povinnost zřídit místo zpětného odběru elektrozařízení ve všech obcích nad 2000 obyvatel, případně nad 1500 obyvatel pro baterie. My však podporujeme rozložení navržené v zákoně, především požadavek na rovnoměrné rozmístění míst zpětného odběru v rámci územních samosprávných celků. 

Co naopak kvitujeme, je přijetí návrhu na doplnění požadavků ekomodulace, neboť ekomodulaci považujeme za velmi potřebnou. Považujeme za nutné  minimalizovat produkci odpadu a to právě i skrze principy znovupoužitelnosti, opravitelnosti atd… zkrátka ekodesignu samotných výrobků, tedy designu takovém, aby výrobky v celém svém životním cyklu znamenaly co nejmenší zátěž pro životní prostředí. Na předcházení vzniku odpadu a maximálním využití druhotných surovin  je koneckonců oběhové hospodářství založeno.

V rámci přípravy návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností byla s odbornou veřejností diskutována potřeba zakotvení zákazu vertikální integrace, tedy omezení napojení zpracovatelů výrobků s ukončenou životností na činnosti kolektivního systému, tzv. „čínská zeď“. Ta by právě měla zabránit monopolizaci trhu sběru a zpracování elektroodpadu. Bohužel pozměňovací návrh, který jsem podal a jasně definoval důsledné oddělení kolektivního systém a zpracovatele, resp. zákaz, aby kolektivní systémy a s nimi propojené osoby vlastnily zpracovatelská zařízení – je běžně užíván v řadě dalších zemí Evropy, nebyl přijat.

Vzhledem k nedostatku času byly zbývající dva body programu, tedy změnový zákon (ST 678) a novela zákona o obalech (ST 679) kterého jsem zpravodaj, přesunuty na další schůzi výboru, tedy na středu 13. května. Začátek rovněž v deset hodin. Věřím, že ve druhém kolem projde více námi navrhovaných “pozměňováků”, kterými vykročíme dopředu – směrem k oběhovému hospodářství 21.století.

Je to těžké, ale jedeme dál.