PRÁCE: Kdy půjde oběhový balíček do druhého čtení? Známe předběžný termín

Projednávání odpadových zákonů tzv. oběhového balíčku v druhém čtení je na programu současné 49. schůze Poslanecké sněmovny. Přes snahy MŽP a některých poslanců za ANO, aby byl balíček na program jednání zařazen co nejdříve, se však dostal až na konec pořadu druhých čtení a jeho možné projednávání tak očekáváme v polovině června ve variabilním sněmovním týdnu. Jeho projednání bude řádné, tedy mimo režim legislativní nouze. 

Velmi vítám, že balíček nebude projednáván již nyní v květnu, neboť v takovém případě by ho nestihl řádně projednat Hospodářský výbor, který ho chtěl projednat s účastí veřejnosti 10. 6. Navíc nevidím důvod, proč by mělo být projednávání této legislativy urychleno, a to i za cenu neúčasti veřejnosti na výborech a neprojednání všemi přidělenými výbory. 

Odůvodnění, že balíček je potřeba projednat co nejdříve, protože jinak by nám hrozily sankce ze strany EU za nedodržení transpozičních termínů, nepovažuji za dostatečný důvod ke zrychlenému projednávání takto důležité legislativy. Podle mnou dosud získaných informací však opožděná implementace směrnice nevede k automatickým sankcím. Abych si tyto informace ověřil a zjistil, zda je hrozba sankcí reálná, zaslal jsem podnět na právní oddělení Stálého zastoupení ČR při EU paní Lucii Březinové, aby se vyjádřila k celé situaci. Na odpověď nyní čekám.

Při zjišťování, zda nás při neschválení legislativy do 5. července skutečně čekají sankce, jsem však narazil na to, že MŽP neodeslalo Evropské komisi notifikační zprávu o vládní novele zákona o odpadech. Není mi jasné, zda šlo o nedopatření nebo úmysl, neboť ostatní zákony balíčku notifikovány byly. Od MŽP budu požadovat informace, proč k notifikaci nedošlo. 

Je nutné, aby tato tak důležitá legislativa byla důkladně projednána a byly zváženy všechny faktory. 94 pozměňovacích návrhů značí a nepotvrzují to co nám říká MŽP, že je legislativa konsensem mezi všemi sdruženími, svazy, organizacemi atd. Chceme se dostat v tomto odvětví do 21. století a být i dokonce více ambiciózní než nám směrnicemi přikazuje EU.

Držte oběhovému hospodářství palce a ať zvítězí lidský rozum na různými lobbistickými skupinami. 

Pro další články, které budou následovat, prosím sledujte můj blog. Budeme informovat  o souvisejících tématech a zamyslíme se např. nad fungováním Rady pro odpadové hospodářství.

 

EKOLOGIE: Víte, jak se ekologicky zbavíte odpadu v domácnosti a navíc ušetříte za hnojivo? Kompostováním

Mít na zahradě kompost je tak trochu jako mít na zahradě poklad. Pravda, nějaké úsilí to stojí. Odměnou za trošku úsilí Vám však bude úžasné hnojivo a pěstební substrát. Přírodní a zadarmo.

Každá domácnost se zahradou by měla mít v dnešní době kompostér. Zaprvé proto, že se postará o veškerý biologický odpad ze zahrady, stráví většinu kuchyňských zbytků a také proto, že zvládne i to, co byste jinak hodili automaticky do popelnice. Kompostování umožní využít materiál, který by jinak skončil bez užitku na skládce nebo ve spalovně. Je potvrzeno, že až polovina domácího odpadu může být zkompostována. 

Proto si pojďme připomenout, jak změníme nevábnou hromadu odpadu v úrodnou zeminu, která potěší srdce nejednoho zahrádkáře. A co do správného kompostu vlastně patří, a co už ne. Pěkně popořádku, krok za krokem.

 

Kde a jak založit kompost

Správně založený kompost nepáchne a dodává zahradě cenné organické hnojivo. Budete na něj potřebovat místo chráněné před větrem, polostín. Pokud jste kompost nestihli založit na podzim, nezoufejte, jaro je ideálním obdobím k jeho založení.

Kde: Na zahradě vyberte spíše odlehlejší místo, které není po většinu dne na prudkém sluníčku. Vytvořte mu ohrádku, například z prken, kulatiny, nebo z plastových dílů.

Velmi nenápadně působí také plastové kompostéry, které stačí na pozemku umístit a vhazovat do nich ten správný typ zahradního odpadu. Při výběru volte takové modely, které budou mít plnění shora, ale dole dvířka na odebírání již zralého kompostu. Vhodnější je také kompostér dvoukomorový. Pro fajnšmekry existují také otočné kompostéry, které jsou prakticky bezúdržbové či zateplené kompostéry, v nichž kompostování probíhá i  v zimě. 

Dbejte na dobrý přístup k tomuto místu, abyste mohli vzniklý kompost snadno vyvážet kolečkem. Zbytky potravin budete pravděpodobně do kompostéru házet nejčastěji, proto by měl být dostupný i z vaší kuchyně.

Jak: Správné složení kompostu je základ pro jeho správnou tvorbu. Rozlišují se dvě skupiny odpadu – zelený (bohatý na dusík) a hnědý (bohatý na uhlík). Zelený odpad se vyznačuje měkkostí a vlhkostí, patří do něj tráva, zbytky zeleniny a ovoce. Hnědý je suchý a tvrdý, např. větve, papír.

Při zakládání kompostu začněte s 15 cm vrstvou hnědého odpadu. Na ní přidejte vrstvu listí, zbytků zeleniny a ovoce. Vrstvy hnědého a zeleného odpadu se střídají. Pozor ale na jejich poměr! Obecně platí, že na dva až tři díly hnědého připadá jeden díl zeleného. Proto čerstvě posekanou trávu neházejte bezmyšlenkovitě do kompostéru. Utvořte z ní tenké vrstvy, které proložte např. lepenkami, suchým listím nebo větvemi. Rozkládají se pomalu, ale udržují vzduchové kapsy a napomáhají tak rozkladu toho ostatního.

Dno kompostu v žádném případě nevystýláme fólií nebo textilií. Do kompostu musí mít volný průchod žížaly a hmyz, kteří jsou z velké části ze zrání kompostu zodpovědní.

Co dát do kompostu a co ne

Bioodpad vhodný pro kompostování:

  • Tráva a listí 
  • Uvadlé květiny – nenapadené škůdci nebo chorobami
  • Zeleninový a ovocný odpad z kuchyně – pozor, ne veškerý. Slupky z citrusových plodů pouze v malém množství
  • Vaječné skořápky – nejlépe nadrcené (ale zde platí, že lepší variantou je dát je jako krmivo slepicím)
  • Papírové odpad kromě křídových a jinak „voskovaných“ papírů (karton, noviny, roličky od toaleťáku, papírové utěrky, plata od vajec nebo papíry od muffinů). Větší papíry je  lepší před kompostováním natrhat.
  • Kávová a čajová sedlina (včetně čajových sáčků i s papírovým ouškem, pozor však na tzv.”pyramidové sáčky”, ty bývají plastové a do kompostu nepatří)
  • Trus a podestýlka drobných býložravých zvířat (např. slepičince, bobky od králíků)
  • Vlasy a chlupy

Do kompostéru rozhodně nepatří:

  • Tuky, oleje
  • Kosti a zbytky masa
  • Léky, žvýkačky
  • Vajgly a popel z cigaret
  • Kameny, stavební suť
  • Plevel s kořínky
  • Rostliny napadené škůdci či chorobami
  • Popel z uhlí
  • Plasty, sklo, kov, porcelán barvy a ředidla
  • Barevné lesklé časopisy a reklamní letáky
  • Kočičí, psí a lidské výkaly, jednorázové pleny
  • Větve z tújí – odborníci doporučují je spíše rozdrtit a použít jako mulč zpět pod túje a do kompostu dát maximálně malé množství
  • Listí z ořešáků – kompostu neškodí, ale dlouho se rozkládají, proces lze urychlit rozsekáním
  • Biologicky rozložitelné plasty. I když vám budou výrobci tvrdit cokoliv, většina plastů, které jsou takto označeny, je kompostovatelná pouze v průmyslových kompostárnách.

 

Jak dlouho zraje

O kompost je potřeba se starat. Znamená to především ho jednou za čas proházet, aby se důkladně provzdušnil a promíchal. Kompost zraje obvykle půl roku. Záleží na typu kompostu (otevřený, uzavřený) i množství a struktuře materiálu, který do něj dáváme. Poté se promění v humus, kterým lze hnojit záhonky. Dle zkušeností zahrádkářů, kompost, ve kterém je větší podíl ořešákového listí, případně štěpky z tújových větví, zraje déle, třeba i dva roky.

 

Kompostování v bytě

Pokud nemáte zahradu, nezoufejte. Kompostovat můžete i ve městě, je zde hned několik možností. 

První možností je kompostování komunitní. Především ve větších městech vznikají komunitní zahrady s komunitními kompostéry. Skupinka uživatelů kompostéru může kompost jak tvořit, tak posléze využívat. Výhodou komunitního kompostování je to, že v komunitě bývá jeden nebo více “správců kompostu”, kteří dohlížejí na správný průběh kompostování, poznají, kdy je hotový kompost možné odebírat a kontrolují, že v něm neskončí něco, co tam nepatří. Komunitní kompostéry bývají navíc dvou nebo vícekomorové, takže můžete kompostér konstantně plnit a zároveň probíhá zrání kompostu. Do kompostovací komunity je zpravidla nutné se včas přihlásit. 

Další možností je založit kompost pro Váš bytový dům. Vhodný je tento postup spíše pro menší domy, protože ve velkém množství lidí je velmi obtížné kontrolovat a ovlivňovat skladbu kompostu. I přes informovanost všech uživatelů pak dochází typicky k tomu, že kompost obsahuje příliš málo uhlíkatého materiálu (všichni mají zpravidla nejvíce mokrého, zeleného odpadu, k tomu se přidá sekání trávy…) a začne v něm docházet ke hnití a zápachu. 

Pokud chcete jet ”sami na sebe” a kompostovat přímo v bytě, je nejvhodnější možností pořízení vermikompostéru, tedy domácího kompostéru, v němž se o rozklad stará partička žížal. Ačkoli si vystačíte i s bežnými žížalami, které můžete odchytit venku po dešti, nejvhodnější jsou žížaly kalifornské, které dokážou zkonzumovat velké množství materiálu. Z vermikompostéru získáte nejen tuhý kompost, ale i tzv. žížalí čaj, tekutinu, která poslouží jako vynikající hnojivo např. pro pokojové květiny. 

K nalezení komunitní kompostárny ve Vašem okolí či vyhledání někoho, kdo nabízí žížaly, slouží tato mapa, vytvořená sdružením KoKoZa https://www.mapko.cz/places?fcat=331&lat=49.905249238801304&lng=15.136413574218752&zoom=8

Více informací najdete i zde: http://www.kompostuj.cz/

 

VIZE: Zelená Dohoda (Green Deal) – cesta k zelené budoucnosti?

Zelená dohoda pro Evropu je pojem, který nyní slýcháme stále častěji. Ne všem je ale jasné, co si pod tímto pojmem představit. Proto jsem se rozhodl zde na blogu tento dokument jednoduše představit a vysvětlit, proč ho považuji za důležitý. 

Zelená dohoda, neboli European Green Deal, je strategický dokument, představený evropskou komisí v roce 2019,  který má EU nasměrovat k tzv. udržitelné budoucnosti. Reaguje především na klimatické změny a úbytek biodiverzity, tedy problémy, které se stále prohlubují a mohou mít skutečně nedozírné následky pro nás pro všechny. Budoucí udržitelnost by s sebou měla kromě zmírnění těchto problémů nést také snížení znečištění životního prostředí a hospodářský růst nezávislý na nadužívání přírodních zdrojů, založený na oběhovém hospodářství.  

Zásadním cílem, kterého má Evropa pomocí Zelené dohody dosáhnout, je klimatická neutralita (tedy rovnováha mezi emisemi uhlíku a jeho pohlcováním) do roku 2050. K dosažení neutrality bude třeba akcí ve všech odvětvích – od energetiky, která nás asi napadne jako první, přes stavebnictví a dopravu až po produkci potravin a technologie.

Za tímto účelem Evropská Komise vytvořila návrh evropského zákona o klimatu. Ve všech dotčených oblastech bude také docházet k revizi existujících politik tak, aby byly v souladu s klimatickým cílem. 

Usnadnit přechod na bezuhlíkatou ekonomiku má financování ze zdrojů EU v kombinaci s národními a soukromými investicemi (na opatření související se změnou klimatu má jít 25% rozpočtu EU). Zajímavým novým nástrojem, který má k financování sloužit, je tzv. Fond spravedlivé transformace (Just Transition Fund). Ten má umožnit spravedlivý přechod k bezuhlíkaté ekonomice pro všechny regiony – proto jeho prostředky půjdou právě do tzv. nejvíce zasažených oblastí, u nichž bude přechod nejobtížnější (u nás jde např. o oblasti těžby uhlí). 

Avšak opatření úzce související s klimatem nejsou to jediné, co Zelená Dohoda řeší. Klade si za cíl také např. omezení chemizace v zemědělství a zlepšení stavu půdy, zastavení odlesňování, nebo posílení výzkumu. Nezapomíná ani na adaptaci na změny, které již kvůli klimatické změně nastaly.

Dohoda má 10 klíčových oblastí, znázorněných v této oficiální infografice:

Jak je z grafiky patrné, klima je jen jednou z řešených oblastí. Avšak poněvadž v podstatě všechny ostatní oblasti mají na klima svůj vliv, dalo by se považovat za oblast zastřešující. 

Těchto 10 oblastí srozumitelně podrobněji vysvětluje tento článek portálu Euroskop (rovněž je v něm popsáno i schéma financování). 

Shrnutí klimatické politiky EU nabízí také prezentace Akademie věd.

Proč považuji dokument za důležitý? 

O tom, že čelíme závažným environmentálním problémům, vzniklým v souvislosti se změnami klimatu, které do značné míry zavinil člověk, již dnes pochybují skutečně jen zatvrzelí odpůrci ochrany životního prostředí. Avšak to, že si problémy uvědomujeme, nestačí. Je potřeba jednat, a to co nejrychleji. Věřím, že mezinárodní dohody, jako je právě Zelená Dohoda pro Evropu, mohou přinést schéma postupu pro transformaci ekonomiky, průmyslu, ale i zemědělství a dopravy, tak aby celá EU vykročila směrem k udržitelné budoucnosti společně. Sdílení know-how, strategií a v neposlední řadě finančních prostředků, by mělo umožnit koordinovaný přechod k bezuhlíkaté ekonomice. Je potřeba vymezit termíny a cíle, abychom se donutili přejít od slov k činům. 

Úspěch nebo neúspěch v plnění ambiciózního cíle Dohody je závislý zejména na těchto dvou základních  faktorech. 1. Přijetí dohody členskými státy a vůle k plnění cílů na národní úrovni, 2.Funkční nastavení dílčích plánů, strategií, norem a iniciativ tak, aby byly účelné a zároveň dosažitelné.

V současnosti se znepokojením pozoruji snahy o smetení Dohody ze stolu, hlasy, které volají, že na strategie tohoto typu není správný čas, že peníze alokované na zlepšení životního prostředí by měly být přesměrovány jinam. Odůvodnění zaznívá jediné: koronavirus. Můj pohled je však přesně opačný. Právě současná krize nám ukazuje, že je skutečně potřeba se životním prostředím něco dělat, a to rychle. Pro tento názor mám mnoho důvodů, uvedl bych zejména to, že nejen u nás v ČR mě v posledních týdnech více než koronavirus znepokojuje obrovské sucho. Ekonomické důsledky sucha mohou být nejen pro zemědělce srovnatelné s důsledky pandemie, nedostatek vody se, stejně jako virus, dotkne pravděpodobně každého z nás, ať už skrze nedostatek vody ve studních, omezení obecní povahy, kdy si např. kvůli suchu nebudeme moci napustit bazény, uschlé trávníky na našich zahradách i ve městech, riziko požárů, vyšší ceny některých potravin a v neposlední řadě také zdravotní rizika spojená s předpovídaným horkem. K zamyšlení je také fakt, že se objevily studie, které dávají do souvislosti vyšší úmrtnost právě na koronavirus se znečištěním ovzduší. Nedávný požár skládky mi potom opět připomněl, jak moc je potřeba přejít na oběhové hospodářství a skládkování postupně ukončit, a oběhové hospodářství a efektivní využívání zdrojů je také jedním z bodů Zelené dohody. 

Považuji za nešťastné, jak se k Dohodě staví naše Ministerstvo průmyslu a obchodu, i Výbor pro evropské záležitosti. Jistě, Dohoda není dokonalá a její funkčnost nemůžeme zcela předvídat. Splnění cílů se také neobejde bez velkého úsilí a poměrně radikálních změn v některých odvětvích. Avšak, jak jsem již zmiňoval, je to ucelená strategie, která nás pobízí jednat tady a teď a nabízí nám nástroje, jakými můžeme zlepšit životní prostředí. A toho je potřeba využít. 

 

Více informací o Zelené dohodě:

Plán klíčových opatření (sdělení komise ke stažení v PDF):
Zelená dohoda pro Evropu – plán opatření
Dosažení klimatické neutrality
Investiční plán pro udržitelnou Evropu
Zelená dohoda pro Evropu

Prezentace AV ČR o klimatické politice EU, Zelené Doohodě a vlivu Koronavirové krize:
https://www.facebook.com/akademieved/videos/936486576802750/?__xts__[0]=68.ARBmzPjeTGfTG7ZMuQv8R7mTdV6riYbtEqb3E7cJwVKYE11DrbQuqlUjfKTs_H9BBTaFcfL4aU3ULik4xmtfmw3yciuno5F2bpNYjTzrqOAz35pzKELW5n8egs7uPnB47hBhtfaiiMcUHqmshIISPdQ9KYRjvPAvx6t5c2QF7q88cHaKUwnGXFLXsBkqR1Zgr2VHyRubRSwhQiDedPh_FZVIiRnQKhnCtksdBDqgn0UjSA9MJRBX8DAPXzQxzoDACD4zxovruC7EZZhMImn7gQnsOeFkG2eaAcCw1z8LLYEOcDQxH_avFtA2FVLgxRaJvLv2ede6T3fL4FiIiWhpC9kFnosKj8M1vuOiQnBdXFBqwL-gnEni4WA-8vU&__tn__=H-R

Odkaz na oficiální web EK o Zelené Dohodě:
https://ec.europa.eu/info/strategy/priorities-2019-2024/european-green-deal_cs

Článek Euroskop:
https://www.euroskop.cz/9047/34461/clanek/zelena-dohoda-pro-evropu-hlavni-vyzva-pro-novou-komisi/