Jak se zbavit zbytků léčiv v povrchových vodách? SFŽP přispěje na hledání řešení.

Antibiotika, hormony a metabolity těchto látek mohou být velmi nebezpečné pro (nejen) vodní organismy. Běžné čistírny odpadních vod tyto mikropolutanty bohužel nezachytí a ty se tak dostávají do našich toků.

Státní fond životního prostředí proto vypisuje nový dotační titul “Trondheim”, financovaný z Norských fondů. 94 milionů Kč poputuje na pilotní projekty, které se zaměří na čištění odpadních vod od zbytků léčiv. 

Žadatelé se mohou hlásit od 8. dubna do 11. června 2021 a jejich projekty musí být zrealizovány do 30. dubna 2024. Žádosti posoudí Expertní komise a úspěšným žadatelům bude poskytnuta až 90% dotace.

Vodní organismy neohrožují jen velké ekologické havárie, na jejichž lepší budoucí řešení se nyní zaměřujeme v souvislosti s kauzou Bečva. Proto jsem rád, že se řeší i mikropolutanty a byla vypsaná speciální dotační výzva.


Zdroje:

https://www.mzp.cz/cz/news_20210408-Norska-vyzva-pomuze-najit-cestu-jak-zbavit-reky-zbytku-leciv-a-hormonu

https://www.odpady-online.cz/sfzp-nove-technologie-cisteni-odpadnich-vod-podpori-temer-94-milionu-korun/

Novinky ohledně vlků

Od začátku dubna se rozšířily náhrady škod, způsobených zvláště chráněnými živočichy, tedy i vlky. Chovatelé, kterým vlk napadl hospodářská zvířata, nově dostanou finanční kompenzaci nejen za zabitá zvířata, ale i jako náhradu financí za léčbu těch zraněných a také za kafilerii. Informace zveřejnilo ministerstvo životního prostředí.  

 

To považuji za velmi důležité, neboť právě tyto náklady mohou být poměrně vysoké. 

Samozřejmě to neznamená, že preventivní opatření ztratí důležitost, naopak. Každý chovatel by měl pro zabezpečení svých stád udělat maximum. Koneckonců, životy hospodářských zvířat nelze přepočítávat jen na peníze, zvířata mají hodnotu sama o sobě a většina chovatelů k nim tak i přistupuje.

 

Proto vítám, že 110. výva OPŽP, která nabízí až stoprocentní dotace na zabezpečení stád, byla prodloužena do června, a jelikož má velmi složitou administraci, nezisková organizace Hnutí DUHA nabízí chovatelům pomoc s vyřízením žádosti. Bohužel však tato výzva OPŽP je vhodná jen pro velké chovatele, menší na ni většinou nedosáhnou. V dalším programovém období by však OPŽP měl konečně zacílit i na malé chovatele. 


Zdroje:

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/nahrady-skod-zpusobenych-vlky-se-ode-dneska-rozsirily

Hnutí DUHA Olomouc pomáhá chovatelům získat 100% dotaci na ochranu stád před velkými šelmami

 

Jak docílit snížení emisí? Přechodem na oběhové hospodářství!

Organizace Circle Economy představila publikaci s názvem Circularity Gap Report 2021. V ní popisuje strategie oběhového hospodářství, které by dokázaly udržet globální nárůst teplot pod kritickou hranicí 2°C, a to poklesem emisí o 39 % oproti stavu v roce 2019

© Elnur – stock.adobe.com

Emise jsou úzce navázány na spotřebu a využívání zdrojů. Ve zprávě se můžeme dočíst, že celosvětově spotřebujeme více než 100 Gt surovin ročně a pouhých 8, 6 % globální ekonomiky můžeme považovat za oběhové. Přitom ještě v roce 2018 to bylo 9,1 %. Strategie se proto soustředí na snížení této spotřeby a zdvojnásobení oběhovosti do roku 2032 skrze snížení spotřeby surovin na produkci zboží a služeb, udržitelnější využívání zdrojů a nahrazení neobnovitelných zdrojů obnovitelnými. 

Strategie na dosažení cirkularity se liší pro jednotlivé země. Zpráva je rozděluje do třech hlavních skupin podle stupně rozvoje a využívání zdrojů. 

Česká Republika je ve skupině spolu s dalšími zeměmi EU, s USA a dalšími rozvinutými státy. Soustředit bychom se měli na prodloužení životnosti výrobků, efektivnější využívání materiálů pomocí nových technologií a ekodesignu, snižování plýtvání zdroji a snižování množství potřebných produktů (mimo jiné skrze modely sdílené ekonomiky a změny ve spotřebních návycích). Důraz je kladen také na obnovitelné zdroje energie.

Ze zprávy vychází, že za 70 % globálních emisí je zodpovědné bydlení, doprava a výživa.

Stavebnictví spotřebovává mnoho primárních surovin, využívá materiály s výraznou uhlíkovou stopou (cement, ocel apod.), generuje emise a odpad a budovy potom dále spotřebovávají energie na topení, chlazení, osvětlení apod.. Navržené oběhové strategie proto cílí zejména na znovuvyužívání demoličního odpadu a náhradu cementu a oceli za lehčí a méně energeticky náročné materiály, ale také na maximální využívání již stojících staveb a opravy starých budov místo stavění nových, dále propaguje pasivní a maximálně energeticky soběstačné domy, alternativní obnovitelné stavební materiály včetně slámy či konopí, modulární design staveb či spolubydlení. 

Výživa je zodpovědná za emise několika způsoby, zpráva vyzdvihuje nároky na prostor a s tím spojené odlesňováním a úbytek přírodních území, což se děje zejména pro pěstování krmných plodin a pastvu dobytka v souvislosti se vzrůstající poptávkou po živočišných produktech. Jako řešení nabízí regenerativní zemědělsví a akvakulturu a zejména přechod na stravu založenou zejména na nezpracovaných, lokálních a sezónních, zejména rostlinných produktech a celkově na zdravější stravu s omezením potravin s nízkou nutriční hodnotou. Ve vyspělých zemích, včetně ČR bychom se měli soustředit také na snížení kalorického příjmu a příjmu bílkovin na osobu, snížení množství obalů v potravinářství a snížení plýtvání potravinami.  

Doprava generuje emise primárně spalováním fosilních paliv. Strategie se zaměřuje jednak na omezení přepravy (skrze různé nástroje od optimalizace dodavatelských řetězců přes sdílené a virtuální kanceláře po práci z domova), nový design vozidel, tak aby spotřebovávala menší množství paliv a byla opravitelná a jednak na cesty k co nejefektivnějšímu využívání vozidel, jako je carsharing nebo zaměření na veřejnou dopravu. Důležitá je také optimalizace konce životního cyklu vozidel maximální recyklací použitých materiálů. 


Zdroje:

https://drive.google.com/file/d/1MP7EhRU-N8n1S3zpzqlshNWxqFR2hznd/edit

https://www.circularity-gap.world/2021

https://waste-management-world.com/a/circularity-gap-report-shows-the-potential-of-a-circular-economy

 

Na tradiční zapojení do celostátní akce „Ukliďme Česko“ navazují Piráti ve Zlínském kraji vlastní kampaní.

Piráti se každoročně účastní této uklízecí akce, ale vzhledem k aktuální epidemické situaci, kdy jsou zakázané hromadné akce a  výjezdy mimo okres, jsme se rozhodli iniciovat uklízení ve svých řadách prostřednictvím sociálních sítí tzv. štafetou.

Prvním, kdo vyběhl na startovací pole s rukavicí a pytlem na odpadky, byl lídr naší kandidátky do poslaneckých voleb 2021 František Elfmark.  „V neděli při procházce s mojí rodinou jsme cestou sbírali odpadky, konkrétně  u slepého ramene Stárky v Míkovicích,“ uvedl poslanec, který v rodné hroudě nasbíral plné dva pytle odpadu, hlavně toho komunálního.

„Štafetu předávám virtuálně do rukou  Hanky Ančincové a Zdeňka Třose. Na facebooku během měsíce dubna uvidíte, jak se všichni s tím popasujeme, jaký kdo bude mít úlovek. Věřím ale, že nás v tom nenecháte samotné. Protože když se postaráme o přírodu, příroda se postará o nás,“ apeluje závěrem na všechny výletníky Elfmark.

Neváhejte, a vytyčte si každý svou trasu, kterou při procházce uklidíte! Společnými silami uklidíme Zlínský kraj, od odpadků a černých skládek. Stačí si na vycházku do probouzející se přírody vzít s sebou rukavice a tašku na odpadky a občas procvičit ztuhlá záda shýbnutím se pro odpadek. Těch je nyní bohužel v našem okolí více, než kdy dříve. Jdete do toho také?

#piratiuklizikraj

Další fotografie: https://www.zonerama.com/elfmark/Album/7128412

Dnes jsem interpeloval předsedu vlády Babiše a ministra ŽP Brabce kvůli kompenzaci zoologickým zahradám

Vzhledem k uzavření zoologických zahrad pro veřejnost, trvající s přestávkami již rok (nejnověji na základě Usnesení vlády č. 1332 ze dne 14. prosince 2020, od pátku 18. prosince až do odvolání), přišly zoologické zahrady o značnou část svých příjmů. Nyní se situace stává kritickou.

Zahradám, zejména těm nejúspěšnějším, které nepobírají velké příspěvky od zřizovatelů, docházejí prostředky a hrozí nutnost převozu zvířat do jiných zoo nebo v krajním případě dokonce utrácení zvířat. To je nepřípustné a stát by se měl zasadit o to, aby k tak radikálním krokům nemuselo dojít a zoologické zahrady mohly pokračovat ve své činnosti.

Proto jsem požádal pana premiéra i pana ministra, aby mi zodpověděli následující otázky:

  • Plánujete řešit tento problém, abychom nepřišli o zvířata v zahradách jejich přesunem nebo dokonce jejich utrácením?
  • Mohou zoologické zahrady počítat s pomocí od státu? Pokud ano, v jaké výši a za jakých podmínek? Pokud ne, jak mají podle Vás situaci řešit?

 

Roušky nosí celý svět. Potkáváme je na každém kroku, bohužel i v přírodě. Dá se s tím něco dělat?

Problémy, které v přírodě působí plastový odpad, jsou neoddiskutovatelné. Nebezpečí pro živočichy a rozklad na mikroplasty, které zůstávají v půdě i ve vodě (a slouží také jako vektory pro nejrůznější patogeny), jsou patrně ty nejožehavější z nich. 

Oceans Asia odhadla, že loni skončilo v oceánech přes 1,5 miliardy roušek. Ty jednorázové jsou vyrobené z polyesteru a polypropylenu a v přírodě se rozkládají několik desítek let. Foto | Kadir Celep / Unsplash

Ve chvíli, kdy jsme se v Evropě začali na tento problém více zaměřovat (snaha o přechod na oběhové hospodářství, omezování jednorázových plastů atd.), nám však naše snahy o zlepšení stavu životního prostředí, tak jako mnohá jiná snažení, narušil koronavirus. Problém s plastovým odpadem se zvýšil. Vždyť hádejte, z čeho je vyrobená většina roušek a respirátorů? Ano, jsou to umělá vlákna, mikrovlákna, tedy různé druhy plastů. Jednorázové roušky a respirátory, kterých podle odhadů nyní použijeme na celém světě neuvěřitelných 3 miliony kusů každou minutu, navíc velmi často končí místo v koši v přírodě, ať už neopatrností nebo úmyslným chováním svých nositelů. Tam pak působí problémy, jako kterýkoli jiný plast. Gumičky a šňůrky, které jsou jejich součástí, již byly zdokumentovány omotané kolem nohou ptáků či dokonce okolo krku různých živočichů a v žaludku tučňáka či ryb. Masky jsou navíc vyrobeny přímo z drobných mikrovláken, proto se na mikroplasty, které jsou z prostředí prakticky neodstranitelné, rozpadají snáze a rychleji než např. sáčky či obaly od potravin. U nanovláknových výrobků je toto riziko ještě větší.

 Zvířata se snadno zamotají do gumiček  Zdroj: David Calvert/TV Nova

Ovšem i roušky, které vyhodíme dle pravidel do koše (podle doporučení MŽP patří do směsného odpadu, zavázané v pytli, aby nemohlo dojít k ohrožení pracovníků, pracujících s odpadem), působí problém. Množstvím jsou zhruba srovnatelné s plastovými lahvemi či plastovými pytlíky, ovšem narozdíl od nich nejsou recyklovány. 

S trochou snahy, inovace a za přísných hygienických podmínek však roušky recyklovat pravděpodobně lze. V Itálii vědci navrhli proces, jak z chirurgických roušek vyrobit plastové dále využitelné peletky, ve Francii z nich start-upová společnost chce vyrábět rýsovací potřeby. Zdůrazňují, že roušky před zpracováním projdou důkladnou hygienizací (UV záření + karanténa) a nehrozí tak riziko přenosu infekce. S podobnými řešeními přišli také v USA a Kanadě, ačkoli nikde se zatím nepoužívají plošně, jsou ve fázi vývoje a prvních zkoušek. Jsou to spíše takové první vlaštovky. Pro úspěšnou recyklaci těchto potřeb by bylo nutné je separovat od ostatního odpadu a zajistit bezpečnost všech, kdo s nimi nakládají než dojde k dezinfekci. Ovšem současná pandemie ukazuje, že je potřeba hledat řešení i když je to náročné. Alespoň tedy, pokud nechceme v moři místo medúz a ryb pozorovat plovoucí roušky. Kromě recyklace plastových roušek může být řešením také vývoj nových, neplastových materiálů na výrobu ochranných pomůcek. Australští vedci například vyvíjejí materiál z rostlinných zbytků, který je plně rozložitelný a zároveň má podobné vlastnosti, jako mikro a nano plastová vlákna.

Roušky se zpracují celé, vyjma kovových sponek. Na jedno plastové pravítko nebo trojúhelník stačí zhruba 20 roušek. Foto | Anna Shvets / Pexels

Snižovat dopad ochranných pomůcek na životní prostředí by se měl snažit každý z nás:

→ neodhazovat je v přírodě a dávat pozor, abychom je neztráceli;

→ vybírat opakovaně použitelné výrobky, pokud je to možné;

→ kupovat pomůcky vyrobené v ČR (a snižovat tak dopad jejich produkce a následné dopravy).

Pokud chceme snížit riziko pro živočichy v případě, že by se námi vyhozená rouška i přes veškerou snahu dostala do přírody, můžeme také přestřihnout její gumičky.

Odhozenou roušku také můžeme vzít v rukavicích do odpadkového pytle, když ji vidíme ležet v přírodě. Na prvním místě je však naše bezpečnost, proto na ni nesahejme bez rukavic, během sběru se nedotýkejme rukama obličeje ani dalších částí těla, a ruce si následně důkladně dezinfikujme. 


Zdroje:

https://www.sciencedaily.com/releases/2021/03/210310122431.htm

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/mesto-ve-francii-bude-recyklovat-rousky-a-vyrabet-z-nich-pravitka

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/rousky-odhozene-v-prirode-mohou-byt-nebezpecne-pro-zvirata

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/rousky-nosi-cely-svet.kdo-je-ale-umi-recyklovat

http://emag.medicalexpo.com/face-masks-new-solutions-to-reduce-their-negative-impact-on-the-environment/