Zero waste #5 – Repurpose – najdi věcem nové využití, Repair: dřív než to vyhodíš, zkus to opravit

Repurpose – najdi věcem nové využití, Repair: dřív než to vyhodíš, zkus to opravit

  • Popusť uzdu své kreativitě
  • Oprava může být jednodušší než se zdá 

 

Znáte hru “Co by se dalo dělat s…?” Spočívá v tom, najít určité věci co nejvíce možných využití a kreativitě se v ní meze nekladou. A přesně o tom je i tento princip. To, že daná věc přestala plnit svůj původní účel, často neznamená, že je na vyhození. Ze starých mikin a polštářů můžeme vyrobit pelíšek pro domácího mazlíčka, z hrnku s ulomeným ouškem držák na psací potřeby, ze starého žebřiňáku okrasný květináč, ze záclony sáček na ovoce. 

Věci, které bychom rádi používali dále, můžeme také zkusit opravit. Ať už svépomocí, koneckonců Češi jsou národ kutilů a opravit kdeco umí kdekdo, nebo s pomocí odborníků. Oprava má smysl obzvláště u věcí, které zatěžují životní prostředí, ať už svou výrobou nebo likvidací, jako je elektronika. I nová odpadová legislativa směřuje k tomu, aby výrobky měly co nejdelší životnost, byly opravitelné a nedělo se to, co je dnes bohužel stále ještě časté  – že výrobek doslouží krátce po uplynutí záruční doby a nelze jej opravit. 

 

Co praktikuji…

Mým nejoblíbenějším principem, který naplňuji mnoha různými způsoby, je však využívání věcí znovu k jiným účelům a nejrůznější opravy. Mou vášní je práce na mé chalupě, kde vdechuji nový život mnoha věcem a snažím se opravovat a upravovat všechno možné. Opravuji křesla, zrcadla, poličky, všechno co je třeba až například pro jízdní kola 🙂

 

Zero waste #4 – Reuse – Maximalizujme využití svých věcí

3. Princip : Reuse – Maximalizujme využití svých věcí 

  • I sáček se dá použít dvakrát
  • Doplň si svou láhev
  • Někomu jinému se může hodit to, co tobě ne

 

Použít znovu se dají mnohdy i výrobky, určené pro použití jednorázové. To, že plastová láhev od nápoje se dá používat znovu na vlastní nápoje, je asi jasné a děláme to všichni. Chytrým používáním však můžeme prodloužit životnost i mnohým dalším věcem. Pokud sáček s ovocem zavážeme šetrně, můžeme ho po vysypání použít znovu za stejným účelem. Než koupíme novou věc, stojí za to propátrat půdu či se pozeptat rodiny a známých. Tento princip také vybízí k tomu, abychom věci, které už nechceme, místo do popelnice odnesli do bazaru či je darovali. Čím dál větší popularitu si získávají swapy a nejrůznější tematické bazary. Swap neboli výměna spočívá ve směně našich použitých věcí za jiné. Pořádají se swapovací akce a swapuje se i online. To samé platí i pro zmíněné bazary. Věci z druhé ruky už dávno nejsou a neměly by být považovány za zbytky vhodné pouze pro chudé. Obzvlášť u oblečení je situace taková, že je ho produkováno nesmírně velké množství a jeho výroba má velký negativní vliv na životní prostředí. Tím, že omezíme svůj nákup nových věcí výměnou za věci použité, snížíme svůj negativní vliv na přírodu. A protože žijeme v době rychle se měnící módy, měnícího se vkusu i rychlých změn hmotnosti, lidé se mnohdy zbavují i nepoužitých, bezvadných věcí. Výměnou či nákupem z druhé ruky tak nejen šetříme přírodu a peněženku, ale navíc můžeme získat pěkné a unikátní věci. 

 

Co praktikuji…

K tomuto tématu jsem také v minulosti založil Facebookovu skupinu Uháčko, kde právě mohou lidé ze Slovácka a okolí věci vyměnit, darovat, předat, prodat a hledat pro ně tím pádem další využití. Ve skupině je již přes dvacet tisíc lidí a já věřím, že mnoho lidem právě pomáhá a předmětům vdechuje další život.

Skupinu najdete zde:  https://www.facebook.com/groups/uhacko

 

 

Zero waste #3 – Zredukujte svůj odpad i dopad na přírodu

2. Princip: Reduce – Snižme své nároky a zmenšeme svůj dopad na přírodu

  • Ber si jen tolik, kolik potřebuješ
  • Redukuj svou uhlíkovou stopu

 

V minulém článku jsme se seznámili s prvním principem Zero waste, kterým je odmítání nepotřebných a neekologických výrobků. Na tento princip navazuje druhé “R” – reduce, tedy zredukuj. 

Princip je to opět poměrně jednoduchý – pokud již vytváříme odpad, vytvořme ho co nejméně. Pokud kupujeme něco s negativním dopadem na životní prostředí, pořiďme si toho nejmenší možné množství. V praxi jde např. opět o jednorázové výrobky – pokud si nevezmeme vlastní sáčky a tašky na nákup, vezměme si nejmenší možné množství těch jednorázových, nebalme věci, které to nepotřebují. Snižme svou spotřebu zboží v nerecyklovatelných obalech. 

Můžeme sem však zahrnout i třeba redukci uhlíkové stopy našich cest – můžeme se např. snažit snížit množství svých cest letadlem. 

 

Co praktikuji… 

Doma se snažíme používat věci znovu, ať už jde o nákupní tašky nebo o lahve na vodu. Redukuji svou uhlíkovou stopu tím, že za prací do Prahy nejezdím autem, ale vlakem. Kromě nižšího dopadu na přírodu to má i mnohé další výhody – ve vlaku mohu pracovat či využít čas cesty k odpočinku. 

Jak žít zero waste? #2

Zero waste je metoda snižování množství vlastního odpadu a života bez plýtvání. Je založena na několika jednoduchých principech. V angličtině jde o tzv. pyramidu R, přičemž každé “R” značí jeden princip, kterých je podle různých náhledů 5-8.  Pyramida může vypadat třeba takto:

 

 

Pyramida je obrácená, neboť  má vyjadřovat princip, že to, co je nejvýše, je to, o co bychom se měli snažit především. Když to není možné, jdeme o stupeň níže. 

 

První princip – Refuse: Naučme se říkat ne

  • Odmítej jednorázové nádobí a odnosové prostředky
  • Odmítej bezmyšlenkovité nakupování
  • Kupuj jen to, co opravdu potřebuješ
  • Odmítej věci zdarma
  • Nejlepší odpad je ten, který nevznikne!

 

První krok, tedy Refuse – Zamítni, není jen o odpadu, ale především o uvědomění si vlastních potřeb a spotřebních návyků. Je hodně o zamyšlení se nad tím, co nakupujeme. 

Princip můžeme začít naplňovat velmi jednoduše už tím, že se vyhneme spontánním nákupům, kdy nakupujeme očima a bez přemýšlení. Odmítněme reklamní triky obchodníků, vnucující nám zboží, pro které jsme nepřišli. Nákupní seznam může šetřit čas, peníze i životní prostředí.

Ve chvíli, kdy již nenakupujeme bezmyšlenkovitě, měli bychom se zamyslet nad tím, co na tom svém seznamu vůbec máme. Zamyslet se hlouběji nad tím, co nakupujeme (K čemu to používám? Mám z toho skutečný užitek? Z jakého je to materiálu/surovin? Odkud to pochází? Má to obal?). Kandidáty na odmítnutí jsou pak ty věci, které často vůbec nespotřebujeme či mají velkou ekologickou stopu, a stává se z nich rychle těžko zpracovatelný odpad.

Jde např. o balenou vodu – na chatu bez zdroje pitné vody je možná dobrá, ale musíme ji pít i doma? Není o nic zdravější než voda z kohoutku a lahve jsou zbytečným odpadem. Dalšími kandidáty jsou třeba pravidelné ranní kávy cestou do práce – musíme je každý den kupovat? Co si místo toho kávu uvařit doma a v thermo hrnku si ji vzít s sebou? Nebo si vzít alespoň vlastní hrnek, do kterého si kávu koupíme? Podobná situace je u nákupních tašek či sáčků na ovoce – obojí si můžeme nosit vlastní a jednorázové sáčky zdarma odmítat, stejně tak u samotného ovoce můžeme často zvolit sezónní a lokální alternativu či odmítnout ovoce balené a porcované.

Zde je důležité říci, že hranice “potřeb” může být u každého jiná. Pro někoho je velkým krokem nosit si vlastní tašku a ranní káva v kelímku je pro něj těžko měnitelným rituálem, někteří zatím nemají důvěru v bezobalové obchody, kdežto pro jiné jsou toto samozřejmosti, které dělají běžně a k tomu se snaží žít minimalisticky. 

Když začínáme se zero waste, není dobré snažit se ihned vzdát všeho, co není životně důležité. Zero waste není o životě v jeskyni, ale o uvědomělém oproštění se od toho, co pro nás osobně není ve skutečnosti důležité. Začít můžeme malými krůčky, které neovlivní negativně náš komfort, naopak často mohou přinést i pozitiva v podobě ušetřených peněz nebo času navíc.

Tohle se zdá poměrně triviální – nekupovat zbytečnosti, které nespotřebuji, nahradit kupované tím, co můžu připravit sám, nezapomínat znovupoužitelnou tašku. 

Součástí tohoto principu je však i třeba odmítání věcí “zdarma” či různých výhodných slevových akcí. Akce jako tři plus jedna zdarma často využíváme úplně zbytečně, nutí nás koupit i něco, co bychom jinak nekoupili. A kdo z nás si nevezme balenou vodu zdarma ve vlaku, i když má s sebou vlastní nápoj? Zkuste ji příště odmítnout, když těch praktických lahviček, které se určitě budou ještě hodit, máte doma už deset, nebo hůř, když lahvičku po použití vyhazujete a vodu si berete jen ze zvyku. To samé platí pro různé vzorky, testovací balení rozdávaná hosteskami, časopisy zdarma apod., které si většinou bereme bezmyšlenkovitě a nic nám nepřináší, často míří rovnou do koše. 

Naplňovat první princip zero waste na celoevropské úrovni má napomoci nová směrnice SUP – směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 ze dne 5. června 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí, která je nyní implementována do české legislativy (v současnosti návrh nového zákona prochází mezirezortním připomínkovým řízením). Směrnice zakazuje uvádět na trh určité jednorázové plastové výrobky. 

Co odmítám já? 

Já odmítám zbytečnou kvantitu a raději volím kvalitu. Ať už se jedná o oblečení nebo např. nářadí, odmítám je kupovat bez rozmyslu. Raději ve chvíli, kdy danou věc potřebuji, zvolím variantu kvalitní, která mi déle vydrží a nejlépe jejíž výroba má i menší negativní vliv na přírodu. Řídím se zejména certifikacemi, použitými materiály a místem výroby. Snažím se také nepodléhat reklamnímu nátlaku, což je však těžké zejména s dětmi – jak mi jistě potvrdí každý rodič – děti chtějí to, co vidí v televizi nebo co má kamarád, i když je to něco, o čem dopředu vím, že nebudou používat nebo se to záhy rozbije. Některé výrobky se snažím nahrazovat nebalenými – nákupem v bezobalovém obchodě. 

 

Zero waste není jen módní vlna, ale příležitost jak pomoci přírodě i celé naší planetě #1

Kdo sleduje moje aktivity v oblasti oběhového hospodářství a odpadové legislativy, ten si nejspíše všiml, že se snažím, abychom naše nakládání s odpady zefektivnili a vyprodukovaný odpad maximálně využili.

Za nejlepší odpad však považuji ten, který vůbec nevznikne. 

Minimalizaci odpadu, maximální třídění a skutečnou recyklaci se snažím prosazovat v celostátní politice, avšak zrovna co se týče snižování množství odpadu, mnoho věcí můžeme dělat i na úrovni jednotlivce. Proto jsem se rozhodl začít cyklus článků o Zero waste, což je v doslovném překladu “nulový odpad”. Jde však spíše o metodu, jak vlastní produkci odpadu systematicky snižovat (každý krok se počítá a nejde o to, snížit odpad až na nulu :)) a zároveň omezit plýtvání zdroji a surovinami. 

Zero waste metodu považuji za inspirativní a myslím si, že by ji každý z nás v rámci svých možností mohl zkusit aplikovat. Kromě samotného snížení množství odpadu má pozitivní vedlejší efekt – nutí nás uvědomit si, jaké vlastně máme spotřební návyky. A to považuji za užitečné nejen z hlediska produkce odpadu. 

Za zakladatelku Zero waste je považována američanka Bea Johnson, která je takovou Zero waste celebritou. Směsný odpad, který její domácnost vyprodukuje za rok, se totiž vejde do jediné zavařovací sklenice. Pro srovnání, průměrný obyvatel ČR vyprodukuje takových sklenic více než 250x více (průměr ČR je 264 kg směsného komunálního odpadu osoba/rok*)! 

Na Zero waste úrovni Bey Johnson sice zdaleka nejsem, ale snažím se principy metody zohledňovat v každodenním životě. V příštích týdnech zde představím postupně jednotlivé principy a to, co na nich vidím zajímavého, jak se promítly do mého života, nebo čeho jsem si v této souvislosti všiml ve svém okolí. Zjistíte například i to, jaký je můj nejoblíbenější Zero waste princip a co o odpadu ví děti ve školkách a jejich rodiče ne. 

#nejlepsiodpadjetenkterynevznikne  #zijzerowaste #spolecnezameneodpadu #serialzerowaste

 

Zpráva o ŽP ČR  2018 CENIA https://www.cenia.cz/wp-content/uploads/2020/05/Zprava_o_ZP_CR_2018.pdf
V údaji o produkci SKO na osobu je kromě odpadu z domácností zahrnut i nevýrobní odpad z firem (koše na pracovištích), ovšem odpad z domácností tvoří převážnou část.