Zero waste #7 – Třiďte správně – umožněte recyklaci

5. Princip: Recycle –  Maximalizujme využití surovin

  • Třiď poctivě
  • Třiď správně

Je tu další článek a dostáváme se na samý spodek pyramidy principů zero waste. V případě, že něco již nejde znovu použít, darovat či použít jinak, nezbývá, než se toho zbavit. I to se však dá udělat lépe nebo hůře. 

Dalo by se říct, že recyklace vznikla již v pravěku. Podle tohoto článku již v době bronzové lidé poškozené kovové předměty tavili a vyráběli z nich věci nové. V antice potom existují důkazy o recyklaci skla. 

Český systém třídění odpadu do barevných kontejnerů, jak ho známe dnes, vznikl v roce 1997 se založením společnosti EKO-KOM. K základnímu triu papír – plast – sklo, v poměrně nedávné době přibyly také kontejnery na kovové obaly a nápojové kartony. 

Pokud se rozhlédnu mezi svými známými a přáteli, drtivá většina z nich třídí. V celé ČR podle dat z roku 2019 třídí odpad 73% lidí. To je velmi slušný výsledek, ovšem často se setkávám s různými mýty a domněnkami, které mezi lidmi panují. Dvě asi nejčastější se zde pokusím uvést na pravou míru. 

  1. Třídění nerovná se recyklace. Ne vše, co vyhodíme do nádoby na tříděný odpad, se skutečně zrecykluje. Např. u plastů je to pouze necelá polovina. Má to různé důvody – od špatného vytřídění (daná věc není z plastu nebo jde o např. mastný plast), daný plast je nerecyklovatelný (např. kompozity z různých druhů plastů, tzv. bioplasty atd.) až po největší problém – že se zpracování některých plastů zkrátka vůbec nevyplatí.  
  2. Směsný odpad nikdo nedotřiďuje. Co je v “černé popelnici”, míří zpravidla na skládku nebo do spalovny. V některých státech však směsný odpad dotřiďují a i u nás o této možnosti mluví především společnost EKO-KOM v rámci možností jak zvýšit míru třídění a recyklace.

Co se týče nejčastějších omylů v třídění samotném, na ty velmi časté upozorňuje např. tento článek. S čím se setkáváme běžně, jsou např. zrcadla u nádoby na sklo (nepatří tam, neboť na skle je reflexní vrstva, patří do směsného odpadu) nebo “papírové kelímky” od nápojů v popelnici na papír (nepatří tam, protože jsou potažené plastovou fólií).

 

Co praktikuji já osobně? 

Samozřejmě třídím odpad, a vedu k tomu i své děti. Snažím se třídit nejen doma, ale i na cestách. O třídění odpadu dělám programy pro děti ve školkách v rámci projektu “Slovácko třídí”. A je někdy překvapivé, kolik toho i malé děti již vědí. Setkal jsem se dokonce s tím, že děti věděly více než jejich rodiče – jedna dívenka se mi třeba na programu pochlubila tím, že ona třídit umí a “naučila maminku”, že barevné sklo nepatří mezi bílé. 

Recyklaci samotné se budu na blogu věnovat v chystané sérii článků. 

Zdroje: 

https://retailnews.cz/2016/04/04/cesko-ma-jeden-z-nejlepsich-systemu-trideni-v-evrope/
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/trideni-plastu-neni-recyklace-novy-vyrobek-vznikne-jen-z-pol/r~6cff72f4046011e9a0680cc47ab5f122/
http://www.caoh.cz/odborne-clanky-a-aktuality/cr-resi-jak-splnit-eu-cile-k-recyklaci-zda-vetsim-tridenim-nebo-zalohami-na-pet.html
https://www.komunalniekologie.cz/info/nejcastejsi-omyly-pri-trideni-odpadu

 

Zero waste #6 – Rot – Co s bioodpadem? Zkompostovat! 

6. Princip : Rot –  z odpadu hnojivo 

Úplně posledním zbývajícím principem na naší cestě Zero Waste je kratičké slůvko: “Rot”. Nejedná se o nic jiného, než o kompostování. To je totiž ta nejlepší cesta, jak se zbavit bioodpadu, tedy odřezků zeleniny a ovoce, uschlých květin, ale i třeba kávové sedliny, dřevěného popela nebo podestýlky Vašeho králíka.

  • Třiď i bio!

  • Kompostovat může každý!

Kompostování jako takovému jsem se již podrobně věnoval v tomto květnovém článku: https://www.frantisekelfmark.cz/ekologie-vite-jak-se-ekologicky-zbavite-odpadu-v-domacnosti-a-navic-usetrite-za-hnojivo-kompostovanim/. Proto mi zde dovolte jen krátké shrnutí.

Důvodů, proč třídit biosložku odpadu, je hned několik. Kompostováním si můžete vytvořit vlastní hnojivo pro pěstování (a to má smysl i pokud nemáte zahradu, některé pokojové rostliny či bylinky kompost určitě ocení a co teprve takový “žížalí čaj” v případě použití vermikompostéru!). I pokud bioodpad “jen” vytřídíte do hnědé popelnice (některé obce ji poskytují zdarma), má to smysl. Směsného odpadu pak budete produkovat mnohem méně, a to se nejen vyplatí  v případě, že ve Vaší obci funguje systém platby za odpady podle velikosti popelnice a četnosti svozu, ale také napomůžete tomu, aby bioodpad nehnil bez užitku na skládce.

 

Jak kompostovat:

Na zahradě můžeme vytvořit kompost “navolno” např. v prkenné ohrádce, nebo zakoupit venkovní kompostér. Těch existuje několik různých typů, vhodný je kompostér dvojkomorový, nejlépe zateplený a takový, aby šel promíchávat a aby z něj bylo možné hotový kompost odspoda odebírat. Pokud bydlíme v bytě, můžeme si pořídit nebo vyrobit vermikompostér, tedy kompostér, kde práci odvádí žížaly. Další možností je domluvit se s dalšími obyvateli bytového domu a pořídit společný venkovní kompostér, nebo se připojit k lidem z nejbližší komunitní zahrady.

 

Co kompostovat:

Trávu a listí, zvadlé a suché květiny, zeleninový a ovocný odpad z kuchyně, vaječné skořápky, papírové ruličky, plata od vajec, kávovou a čajovou sedlinu, trus a podestýlku drobných býložravých zvířat, vlasy a chlupy… Vždy platí, že pro rychlejší rozklad je lepší kompostovat malé kousky materiálů.

 

Na co si dát pozor: 

Nedávat do kompostu či hnědé popelnice věci, které tam nepatří. Pokud si nejste jistí, doporučuji web “Kompostuj”, kde najdete odpovědi na mnoho dotazů, návody a vlastně vše o kompostování. 

 

Co praktikuji já osobně? 

Na chalupě mám založený kompost již léta. Je to klasický velký plastový kompostér o objemu cca 2m2. Dávám na něj především zahradní odpad,  a zbytky z kuchyně. Kompost následně používám na hnojení malého políčka nebo ke kytičkám do květináčů a také kolem ovocných stromků.

 

Zero waste #5 – Repurpose – najdi věcem nové využití, Repair: dřív než to vyhodíš, zkus to opravit

Repurpose – najdi věcem nové využití, Repair: dřív než to vyhodíš, zkus to opravit

  • Popusť uzdu své kreativitě
  • Oprava může být jednodušší než se zdá 

 

Znáte hru “Co by se dalo dělat s…?” Spočívá v tom, najít určité věci co nejvíce možných využití a kreativitě se v ní meze nekladou. A přesně o tom je i tento princip. To, že daná věc přestala plnit svůj původní účel, často neznamená, že je na vyhození. Ze starých mikin a polštářů můžeme vyrobit pelíšek pro domácího mazlíčka, z hrnku s ulomeným ouškem držák na psací potřeby, ze starého žebřiňáku okrasný květináč, ze záclony sáček na ovoce. 

Věci, které bychom rádi používali dále, můžeme také zkusit opravit. Ať už svépomocí, koneckonců Češi jsou národ kutilů a opravit kdeco umí kdekdo, nebo s pomocí odborníků. Oprava má smysl obzvláště u věcí, které zatěžují životní prostředí, ať už svou výrobou nebo likvidací, jako je elektronika. I nová odpadová legislativa směřuje k tomu, aby výrobky měly co nejdelší životnost, byly opravitelné a nedělo se to, co je dnes bohužel stále ještě časté  – že výrobek doslouží krátce po uplynutí záruční doby a nelze jej opravit. 

 

Co praktikuji…

Mým nejoblíbenějším principem, který naplňuji mnoha různými způsoby, je však využívání věcí znovu k jiným účelům a nejrůznější opravy. Mou vášní je práce na mé chalupě, kde vdechuji nový život mnoha věcem a snažím se opravovat a upravovat všechno možné. Opravuji křesla, zrcadla, poličky, všechno co je třeba až například pro jízdní kola 🙂

 

Zero waste #4 – Reuse – Maximalizujme využití svých věcí

3. Princip : Reuse – Maximalizujme využití svých věcí 

  • I sáček se dá použít dvakrát
  • Doplň si svou láhev
  • Někomu jinému se může hodit to, co tobě ne

 

Použít znovu se dají mnohdy i výrobky, určené pro použití jednorázové. To, že plastová láhev od nápoje se dá používat znovu na vlastní nápoje, je asi jasné a děláme to všichni. Chytrým používáním však můžeme prodloužit životnost i mnohým dalším věcem. Pokud sáček s ovocem zavážeme šetrně, můžeme ho po vysypání použít znovu za stejným účelem. Než koupíme novou věc, stojí za to propátrat půdu či se pozeptat rodiny a známých. Tento princip také vybízí k tomu, abychom věci, které už nechceme, místo do popelnice odnesli do bazaru či je darovali. Čím dál větší popularitu si získávají swapy a nejrůznější tematické bazary. Swap neboli výměna spočívá ve směně našich použitých věcí za jiné. Pořádají se swapovací akce a swapuje se i online. To samé platí i pro zmíněné bazary. Věci z druhé ruky už dávno nejsou a neměly by být považovány za zbytky vhodné pouze pro chudé. Obzvlášť u oblečení je situace taková, že je ho produkováno nesmírně velké množství a jeho výroba má velký negativní vliv na životní prostředí. Tím, že omezíme svůj nákup nových věcí výměnou za věci použité, snížíme svůj negativní vliv na přírodu. A protože žijeme v době rychle se měnící módy, měnícího se vkusu i rychlých změn hmotnosti, lidé se mnohdy zbavují i nepoužitých, bezvadných věcí. Výměnou či nákupem z druhé ruky tak nejen šetříme přírodu a peněženku, ale navíc můžeme získat pěkné a unikátní věci. 

 

Co praktikuji…

K tomuto tématu jsem také v minulosti založil Facebookovu skupinu Uháčko, kde právě mohou lidé ze Slovácka a okolí věci vyměnit, darovat, předat, prodat a hledat pro ně tím pádem další využití. Ve skupině je již přes dvacet tisíc lidí a já věřím, že mnoho lidem právě pomáhá a předmětům vdechuje další život.

Skupinu najdete zde:  https://www.facebook.com/groups/uhacko

 

 

Zero waste #3 – Zredukujte svůj odpad i dopad na přírodu

2. Princip: Reduce – Snižme své nároky a zmenšeme svůj dopad na přírodu

  • Ber si jen tolik, kolik potřebuješ
  • Redukuj svou uhlíkovou stopu

 

V minulém článku jsme se seznámili s prvním principem Zero waste, kterým je odmítání nepotřebných a neekologických výrobků. Na tento princip navazuje druhé “R” – reduce, tedy zredukuj. 

Princip je to opět poměrně jednoduchý – pokud již vytváříme odpad, vytvořme ho co nejméně. Pokud kupujeme něco s negativním dopadem na životní prostředí, pořiďme si toho nejmenší možné množství. V praxi jde např. opět o jednorázové výrobky – pokud si nevezmeme vlastní sáčky a tašky na nákup, vezměme si nejmenší možné množství těch jednorázových, nebalme věci, které to nepotřebují. Snižme svou spotřebu zboží v nerecyklovatelných obalech. 

Můžeme sem však zahrnout i třeba redukci uhlíkové stopy našich cest – můžeme se např. snažit snížit množství svých cest letadlem. 

 

Co praktikuji… 

Doma se snažíme používat věci znovu, ať už jde o nákupní tašky nebo o lahve na vodu. Redukuji svou uhlíkovou stopu tím, že za prací do Prahy nejezdím autem, ale vlakem. Kromě nižšího dopadu na přírodu to má i mnohé další výhody – ve vlaku mohu pracovat či využít čas cesty k odpočinku. 

Jak žít zero waste? #2

Zero waste je metoda snižování množství vlastního odpadu a života bez plýtvání. Je založena na několika jednoduchých principech. V angličtině jde o tzv. pyramidu R, přičemž každé “R” značí jeden princip, kterých je podle různých náhledů 5-8.  Pyramida může vypadat třeba takto:

 

 

Pyramida je obrácená, neboť  má vyjadřovat princip, že to, co je nejvýše, je to, o co bychom se měli snažit především. Když to není možné, jdeme o stupeň níže. 

 

První princip – Refuse: Naučme se říkat ne

  • Odmítej jednorázové nádobí a odnosové prostředky
  • Odmítej bezmyšlenkovité nakupování
  • Kupuj jen to, co opravdu potřebuješ
  • Odmítej věci zdarma
  • Nejlepší odpad je ten, který nevznikne!

 

První krok, tedy Refuse – Zamítni, není jen o odpadu, ale především o uvědomění si vlastních potřeb a spotřebních návyků. Je hodně o zamyšlení se nad tím, co nakupujeme. 

Princip můžeme začít naplňovat velmi jednoduše už tím, že se vyhneme spontánním nákupům, kdy nakupujeme očima a bez přemýšlení. Odmítněme reklamní triky obchodníků, vnucující nám zboží, pro které jsme nepřišli. Nákupní seznam může šetřit čas, peníze i životní prostředí.

Ve chvíli, kdy již nenakupujeme bezmyšlenkovitě, měli bychom se zamyslet nad tím, co na tom svém seznamu vůbec máme. Zamyslet se hlouběji nad tím, co nakupujeme (K čemu to používám? Mám z toho skutečný užitek? Z jakého je to materiálu/surovin? Odkud to pochází? Má to obal?). Kandidáty na odmítnutí jsou pak ty věci, které často vůbec nespotřebujeme či mají velkou ekologickou stopu, a stává se z nich rychle těžko zpracovatelný odpad.

Jde např. o balenou vodu – na chatu bez zdroje pitné vody je možná dobrá, ale musíme ji pít i doma? Není o nic zdravější než voda z kohoutku a lahve jsou zbytečným odpadem. Dalšími kandidáty jsou třeba pravidelné ranní kávy cestou do práce – musíme je každý den kupovat? Co si místo toho kávu uvařit doma a v thermo hrnku si ji vzít s sebou? Nebo si vzít alespoň vlastní hrnek, do kterého si kávu koupíme? Podobná situace je u nákupních tašek či sáčků na ovoce – obojí si můžeme nosit vlastní a jednorázové sáčky zdarma odmítat, stejně tak u samotného ovoce můžeme často zvolit sezónní a lokální alternativu či odmítnout ovoce balené a porcované.

Zde je důležité říci, že hranice “potřeb” může být u každého jiná. Pro někoho je velkým krokem nosit si vlastní tašku a ranní káva v kelímku je pro něj těžko měnitelným rituálem, někteří zatím nemají důvěru v bezobalové obchody, kdežto pro jiné jsou toto samozřejmosti, které dělají běžně a k tomu se snaží žít minimalisticky. 

Když začínáme se zero waste, není dobré snažit se ihned vzdát všeho, co není životně důležité. Zero waste není o životě v jeskyni, ale o uvědomělém oproštění se od toho, co pro nás osobně není ve skutečnosti důležité. Začít můžeme malými krůčky, které neovlivní negativně náš komfort, naopak často mohou přinést i pozitiva v podobě ušetřených peněz nebo času navíc.

Tohle se zdá poměrně triviální – nekupovat zbytečnosti, které nespotřebuji, nahradit kupované tím, co můžu připravit sám, nezapomínat znovupoužitelnou tašku. 

Součástí tohoto principu je však i třeba odmítání věcí “zdarma” či různých výhodných slevových akcí. Akce jako tři plus jedna zdarma často využíváme úplně zbytečně, nutí nás koupit i něco, co bychom jinak nekoupili. A kdo z nás si nevezme balenou vodu zdarma ve vlaku, i když má s sebou vlastní nápoj? Zkuste ji příště odmítnout, když těch praktických lahviček, které se určitě budou ještě hodit, máte doma už deset, nebo hůř, když lahvičku po použití vyhazujete a vodu si berete jen ze zvyku. To samé platí pro různé vzorky, testovací balení rozdávaná hosteskami, časopisy zdarma apod., které si většinou bereme bezmyšlenkovitě a nic nám nepřináší, často míří rovnou do koše. 

Naplňovat první princip zero waste na celoevropské úrovni má napomoci nová směrnice SUP – směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 ze dne 5. června 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí, která je nyní implementována do české legislativy (v současnosti návrh nového zákona prochází mezirezortním připomínkovým řízením). Směrnice zakazuje uvádět na trh určité jednorázové plastové výrobky. 

Co odmítám já? 

Já odmítám zbytečnou kvantitu a raději volím kvalitu. Ať už se jedná o oblečení nebo např. nářadí, odmítám je kupovat bez rozmyslu. Raději ve chvíli, kdy danou věc potřebuji, zvolím variantu kvalitní, která mi déle vydrží a nejlépe jejíž výroba má i menší negativní vliv na přírodu. Řídím se zejména certifikacemi, použitými materiály a místem výroby. Snažím se také nepodléhat reklamnímu nátlaku, což je však těžké zejména s dětmi – jak mi jistě potvrdí každý rodič – děti chtějí to, co vidí v televizi nebo co má kamarád, i když je to něco, o čem dopředu vím, že nebudou používat nebo se to záhy rozbije. Některé výrobky se snažím nahrazovat nebalenými – nákupem v bezobalovém obchodě.