Roušky nosí celý svět. Potkáváme je na každém kroku, bohužel i v přírodě. Dá se s tím něco dělat?

Problémy, které v přírodě působí plastový odpad, jsou neoddiskutovatelné. Nebezpečí pro živočichy a rozklad na mikroplasty, které zůstávají v půdě i ve vodě (a slouží také jako vektory pro nejrůznější patogeny), jsou patrně ty nejožehavější z nich. 

Oceans Asia odhadla, že loni skončilo v oceánech přes 1,5 miliardy roušek. Ty jednorázové jsou vyrobené z polyesteru a polypropylenu a v přírodě se rozkládají několik desítek let. Foto | Kadir Celep / Unsplash

Ve chvíli, kdy jsme se v Evropě začali na tento problém více zaměřovat (snaha o přechod na oběhové hospodářství, omezování jednorázových plastů atd.), nám však naše snahy o zlepšení stavu životního prostředí, tak jako mnohá jiná snažení, narušil koronavirus. Problém s plastovým odpadem se zvýšil. Vždyť hádejte, z čeho je vyrobená většina roušek a respirátorů? Ano, jsou to umělá vlákna, mikrovlákna, tedy různé druhy plastů. Jednorázové roušky a respirátory, kterých podle odhadů nyní použijeme na celém světě neuvěřitelných 3 miliony kusů každou minutu, navíc velmi často končí místo v koši v přírodě, ať už neopatrností nebo úmyslným chováním svých nositelů. Tam pak působí problémy, jako kterýkoli jiný plast. Gumičky a šňůrky, které jsou jejich součástí, již byly zdokumentovány omotané kolem nohou ptáků či dokonce okolo krku různých živočichů a v žaludku tučňáka či ryb. Masky jsou navíc vyrobeny přímo z drobných mikrovláken, proto se na mikroplasty, které jsou z prostředí prakticky neodstranitelné, rozpadají snáze a rychleji než např. sáčky či obaly od potravin. U nanovláknových výrobků je toto riziko ještě větší.

 Zvířata se snadno zamotají do gumiček  Zdroj: David Calvert/TV Nova

Ovšem i roušky, které vyhodíme dle pravidel do koše (podle doporučení MŽP patří do směsného odpadu, zavázané v pytli, aby nemohlo dojít k ohrožení pracovníků, pracujících s odpadem), působí problém. Množstvím jsou zhruba srovnatelné s plastovými lahvemi či plastovými pytlíky, ovšem narozdíl od nich nejsou recyklovány. 

S trochou snahy, inovace a za přísných hygienických podmínek však roušky recyklovat pravděpodobně lze. V Itálii vědci navrhli proces, jak z chirurgických roušek vyrobit plastové dále využitelné peletky, ve Francii z nich start-upová společnost chce vyrábět rýsovací potřeby. Zdůrazňují, že roušky před zpracováním projdou důkladnou hygienizací (UV záření + karanténa) a nehrozí tak riziko přenosu infekce. S podobnými řešeními přišli také v USA a Kanadě, ačkoli nikde se zatím nepoužívají plošně, jsou ve fázi vývoje a prvních zkoušek. Jsou to spíše takové první vlaštovky. Pro úspěšnou recyklaci těchto potřeb by bylo nutné je separovat od ostatního odpadu a zajistit bezpečnost všech, kdo s nimi nakládají než dojde k dezinfekci. Ovšem současná pandemie ukazuje, že je potřeba hledat řešení i když je to náročné. Alespoň tedy, pokud nechceme v moři místo medúz a ryb pozorovat plovoucí roušky. Kromě recyklace plastových roušek může být řešením také vývoj nových, neplastových materiálů na výrobu ochranných pomůcek. Australští vedci například vyvíjejí materiál z rostlinných zbytků, který je plně rozložitelný a zároveň má podobné vlastnosti, jako mikro a nano plastová vlákna.

Roušky se zpracují celé, vyjma kovových sponek. Na jedno plastové pravítko nebo trojúhelník stačí zhruba 20 roušek. Foto | Anna Shvets / Pexels

Snižovat dopad ochranných pomůcek na životní prostředí by se měl snažit každý z nás:

→ neodhazovat je v přírodě a dávat pozor, abychom je neztráceli;

→ vybírat opakovaně použitelné výrobky, pokud je to možné;

→ kupovat pomůcky vyrobené v ČR (a snižovat tak dopad jejich produkce a následné dopravy).

Pokud chceme snížit riziko pro živočichy v případě, že by se námi vyhozená rouška i přes veškerou snahu dostala do přírody, můžeme také přestřihnout její gumičky.

Odhozenou roušku také můžeme vzít v rukavicích do odpadkového pytle, když ji vidíme ležet v přírodě. Na prvním místě je však naše bezpečnost, proto na ni nesahejme bez rukavic, během sběru se nedotýkejme rukama obličeje ani dalších částí těla, a ruce si následně důkladně dezinfikujme. 


Zdroje:

https://www.sciencedaily.com/releases/2021/03/210310122431.htm

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/mesto-ve-francii-bude-recyklovat-rousky-a-vyrabet-z-nich-pravitka

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/rousky-odhozene-v-prirode-mohou-byt-nebezpecne-pro-zvirata

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/rousky-nosi-cely-svet.kdo-je-ale-umi-recyklovat

http://emag.medicalexpo.com/face-masks-new-solutions-to-reduce-their-negative-impact-on-the-environment/

 

Jak podpořit recyklaci? #2

Daňové nástroje

Jedním z důvodů novelizace zákonů tzv. oběhového balíčku byla potřeba legislativně podpořit recyklaci. Bohužel, zákony pro tento cíl mohly být nastaveny mnohem lépe, než jak ve své finální podobě jsou. To jsem zmiňoval např. Zde.

Jednou z legislativních oblastí, která může pro rozvoj recyklace udělat dost, a na kterou se v tomto článku zaměříme, je oblast daní.

Několik nástrojů, upravujících tuto oblast, vzešlo ze sněmovní skupiny RecHelp a je součástí jejího výstupu – 11 nástrojů na podporu recyklace.

 

Já se jedním z nich inspiroval natolik, že jsem v jeho smyslu podal pozměňovací návrh k tzv. změnovému zákonu (Zákon č. 543/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností). Návrh spočíval v zařazení “Zpracování odpadu k dalšímu využití” do přílohy č. 2 k zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, která vyjmenovává služby, zařazené do snížené sazby daně, tedy sazby 15 %.  Ve snížené sazbě byly totiž z “odpadových služeb” zařazeny jen Sběr a přeprava komunálního odpadu  a příprava k likvidaci a likvidace komunálního odpadu. To, aby likvidace komunálního odpadu byla ve snížené sazbě, tedy zvýhodněná oproti využití odpadu, je v rozporu s hierarchií nakládání s odpady. Tento můj návrh bohužel neprošel, ale podařilo se prosadit alespoň obdobný návrh, zařazující do snížené sazby zpracování k dalšímu využití odpadu komunálního. Více k tématu zde.

Co se týče DPH, recyklaci by mohlo napomoci také snížení DPH na vybrané recyklované výrobky a recykláty, určené např. dle obsahu recyklátu ve výrobku, nejlépe v kombinaci s výpočtem jejich vlivu na životní prostředí (na základě LCA analýzy). S tím souvisí i nástroj opačný, tedy dodatečné zdanění vybraných primárních surovin či výrobků z nich.  

Ve Velké Británii by v souladu s touto myšlenkou měla v roce 2022 začít platit daň na plastové obaly, které obsahují méně než 30 % recyklovaného plastu. Daň by měla být ve výši 200 GBP (v přepočtu necelých 6 000 Kč)/t obalů, a měla by dopadnout jak na domácí výrobce, tak na dovozce takových obalů. 

Na evropské úrovni potom letos začíná platit nová daň za nerecyklované plasty, která se dotkne i České republiky. Vztahuje se na obalový materiál a její výše je 800 EUR/t nezrecyklovaného plastu. Kromě toho, že má sloužit na podporu recyklace, jde také o opatření reagující na současnou situaci. Vybrané finance by totiž měly jít zejména na pomoc členským zemím na zotavení se z pandemie koronaviru. 

Další daňovou možností je snížení zdanění práce v recyklačním průmyslu. Skupina RecHelp navrhuje analogii chráněné dílny, tedy že by zaměstnavatelé v recyklačním průmyslu mohli čerpat úlevy na zaměstnance.  

S daňovou úlevou pracuje i další nástroj z pera RecHelpu, kterým je sleva na dani z příjmů pro osoby či subjekty, které by prokazatelně vyrobily určitou hmotnost či podíl recyklátu nebo recyklovaných výrobků

Všechny tyto možnosti jsou inspirativní a zaslouží si pozornost. My, Piráti, se jimi budeme zabývat a snažit se najít vhodná řešení pro zvýšení recyklace v ČR.

Příloha: RECHELP – Nástroje na podporu recyklace