Chystáte se na jarní úklid? Pojměte ho cirkulárně! #5

Jaro pro mnohé z nás tradičně znamená období aktivity a, přiznejme si, také úklidu. Jednou z tradičních činností bývá uskladnění zimních bund a teplých svetrů, často spojované rovnou s protříděním šatníku. Na dně skříně pak mnohdy najdeme věci, které už nenosíme, a kterých se potřebujeme zbavit. Obzvláště děti z oblečení doslova vyrůstají před očima a každoročně je nutné jejich šatník obměňovat.

Šokující a překvapivé pro mě bylo zjištění, že za posledních 20 let se zečtyřnásobilo množství textilu, kterého se lidé zbavují. Průměrný občan “západního světa” ročně vyhodí neuvěřitelných 38 kg oblečení (v ČR 12-20 kg)!

S tím jde ruku v roce samozřejmě také větší “spotřeba” a výroba textilu nového. Přitom zhruba tři čtvrtiny produkce textilu se odehrávají v rozvojových zemích, nejčastěji v Číně, Bangladéši, Indii a Pákistánu.

 

Proč je vysoká produkce textilu problém? 

Textilní průmysl je velmi náročný na spotřebu vody a produkuje velké množství emisí. Podle OSN je výroba oblečení a obuvi zodpovědná za 10 % emisí skleníkových plynů, což je více než všechny mezinárodní lety a lodní doprava dohromady. Pro pěstování konvenční bavlny se využívá obrovské množství pesticidů. Používaná barviva potom mohou mít také nezanedbatelný znečišťující vliv a produkce textilu, která probíhá z velké části rozvojových zemích, pak není ani šetrná k pracovníkům. Výjimkou není nedostatek ochranných pomůcek, dětská práce a nedostatečné finanční ohodnocení. 

Pouhých 20-30 % oblečení je znovu využito prodejem z druhé ruky nebo darováním. Textil, ať už použitý jednou nebo vícekrát, pak většinou končí na skládce nebo ve spalovně

Od roku 2025 bude v EU podle nařízení povinný oddělený sběr textilu. Avšak bez technologie na jeho recyklaci to v podstatě nic neřeší. V současnosti se totiž recykluje minimálně, a většinou jde o tzv. downcycling, tedy výrobu výrobků nižší kvality. 

Proč ale není textil vyráběn z recyklátu textilu?

Samotná recyklace textilních vláken je obtížná, velký problém je, že se oblečení skládá velmi často z kombinace materiálů (nejčastěji bavlna plus umělá vlákna) a jejich oddělení je velmi náročné, až nemožné.

Vědci z Vídeňské univerzity se však nenechali odradit a pustili se do výzkumu vedoucímu právě k oddělení materiálů a recyklaci textilu.

Podařilo se jim vyvinout metodu, kdy za pomocí enzymů dokážou oddělit bavlnu od PET, přičemž bavlna se v tomto procesu přemění v glukózu a zbydou umělá vlákna. Ta se poté mohou přeměnit na vločky rPET a následně extrudováním zpět na textilní vlákna. Ta se následně zkombinují s bavlnou a vznikne opět látka vhodná pro výrobu textilu. Tato metoda však funguje jen na dvojsložkové látky, s vícesložkovými si zatím neporadí a stejně tak nelze využít pro vlákna, která nejdou tavit, jako například kevlar.

Do budoucna je tak třeba hledat další řešení a především klást důraz na ekodesign samotných výrobků.

Jak co nejlépe nakládat s vysloužilým textilem již nyní? 

  • Předně nedělat zbytečné nákupy, zaměřit se na kvalitu před kvantitou (v duchu principů zero waste). 
  • Zajímat se o materiál oblečení a jeho původ. Existují různé certifikace, které nám mohou napovědět. Např Fairtrade vypovídá zejména o férových a bezpečných pracovních podmínkách a částečně také o nižší ekologické stopě, neboť se při jeho výrobě nesmí využívat určité nebezpečné látky. Dále je vhodné upřednostňovat výrobky z biobavlny, která by měla být pěstována za minimálního využití agrochemikálií. Nejspolehlivějším certifikátem je potom GOTS – Global Organic Textile Standard, který v sobě zahrnuje jak přísnou kontrolu ekologických aspektů výroby, tak nároky sociální v duchu Fairtrade. 
  • Před nákupem nového oblečení dejte přednost nákupu z druhé ruky nebo výměně. Na internetu najdeme různé platformy pro výměnu oblečení mezi lidmi nebo jeho prodej. Nalezneme zde vše od nových a značkových kousků, které majitelům nesedly či nenašli příležitost kam je nosit, přes běžné oblečení z konfekce, které opět lidé z nejrůznějších důvodů nevyužili, až po nošené, ale stále použitelné věci. Takto můžeme ušetřit nejen přírodu, ale i peněženku. Dětské oblečení lze nejen vyměňovat na různých bazárcích a mezi rodiči vzájemně, ale dnes již existují dokonce i půjčovny dětského oblečení, které vám v průběhu zvoleného časového období dodávají oblečení přesně ve velikosti dítěte a následně si ho zase odebírají, čistí a znovu půjčují. Toto řešení šetří nejen přírodu, ale především váš čas. 
  • Vyřazené oblečení nevyhazujte do popelnice na směsný odpad. Pokud je v dobrém stavu, můžete ho prodat na internetu, vyměnit nebo darovat do charitního obchodu, či známým. Oblečení v horším stavu můžete potom dát do speciálních kontejnerů na textil. V ČR funguje několik provozovatelů těchto kontejnerů, někteří zřizováni charitami, jiní takto získávají oblečení na prodej v second handech. Oblečení pracovníci vytřídí, nejlepší kousky prodají/darují potřebným, horší pošlou organizacím,  které je využijí, např. na úklid do útulků pro zvířata, a zbytek pošlou na recyklaci (jde o již zmiňovaný downcycling) či do spalovny. 
  • Ze starého, poničeného oblečení můžete také sami vyrobit pomůcky pro domácnost nebo je jinak kreativně využít, nejjednodušší je je rozstříhat na hadry a ty dále používat na úklid. 

Zdroje: 

https://imgs.waste-management-world.com/e/53_ebf8e3dd2a99fb3dc65010eda34fd8b1ef117beb.pdf

https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20201208STO93327/jak-dopada-vyroba-textilu-na-zivotni-prostredi-infografika

https://www.obnovitelne.cz/clanek/1097/jak-vratit-textilni-prumysl-do-evropy-reseni-nabizi-cirkularni-ekonomika/

https://zajimej.se/proc-ma-smysl-tridit-odpad-aneb-kam-se-starym-trickem/

http://www.amwa.cz/clanky/biotextil/pruvodce-biotextilnimi-certifikaty

https://www.fairtrade.net/standard/textile

 

Spočítáno a sečteno. Přesně 76 starých a nepotřebných mobilů a dalšího příslušenství se během tří měsíců sešlo ve sběrném boxu od lidí z celého Uherskohradišťska.

Uherské Hradiště, 10. února 2021 – Nevyhodit mobil do popelnice a udělat dobrý skutek. To spojovalo všechny zájemce o akci Remobil, jež neváhali a vážili cestu do Uherského Hradiště až třeba z Nedachlebic či Medlovic. „Jsem rád, že ke mně do kanceláře přicházeli mladí i starší, místní a přespolní, aby se ekologicky zbavili mobilů, které již dávno dosloužily. Výsledné číslo mě mile překvapilo. Všem dárcům patří srdečné a velké DĚKUJI! I těmito malými skutky pomáháme přírodě a také lidem, kteří neměli takové štěstí jako my,“ poděkoval dárcům organizátor akce, poslanec František Elfmark, který sám do sbírky přispěl 8 mobilními telefony.

Sběrný box skrývá raritní kousky tlačítkových mobilů, rozbitý iPhone, ale třeba taky i dva foťáky, kalkulačku, spousty sluchátek a nabíječek.

Recyklací 100ks mobilních telefonů se uspoří 967 km ujetých v průměrném osobním automobilu, 2 997 litrů pitné vody, 159 kg ekv. CO2, které nebude vypuštěno do ovzduší. Navíc stejný počet sebraných mobilních telefonů znamená 16 hodin práce pro hendikepované či jinak znevýhodněné osoby. Sice nám do stovky chybí více jak dvě desítky mobilů, nicméně i tak jde o významnou úsporu. Co myslíte?

Navíc z každého odevzdaného mobilu poputuje 10 korun na projekty Jedličkova ústavu a školy či mobilního hospice Ondrášek. Stejně jako třeba Tony Podškubka, tak i ostatní dárci zmiňovali hlavně dobrou věc, díky které neváhali vyklidit šuplíky ve svých domácnostech. „O sběrné akci jsem se dočetl v regionálním týdeníků, našel můj rozbitý mobil a místo do koše jsem ho vložil do boxu, aby posloužil ještě jednou a navíc pro dobrý účel,“ uvedl usměvavý vitální důchodce z Kunovic.

Informace, kdy jejich nepotřebný přístroj se může zúčastnit soutěže a oni tak mají šanci vyhrát mobil nový, nebyla pro ně určující, ale spíše příjemný bonus, o kterém se dozvěděli až na místě. Například charitní služba Labyrint – sociální rehabilitace pro lidi s duševním onemocněním, jejichž klienti si vzali za svůj tento projekt, a společnými silami nasbírali úctyhodnou sbírku 46 mobilů. „Naše klienty nadchlo, že se dá smysluplně zužitkovat nefunkční věc. S kolegy nás potěšilo, že se sbírky zúčastnili nejen rodinní příslušníci klientů,ale také úplně neznámí lidé, kteří nám zařízení přinesli do centra nebo nám jej poslali poštou, čímž jim touto cestou děkujeme,“ uvedla pracovnice v sociálních službách Iva Krejčiříková. Co dodat závěrem: „Když se postaráme o přírodu, ona se postará o nás,“ dodal závěrem Elfmark, který je mimojiné také členem výboru pro životní prostředí.

Pomůže recyklaci Zákon o omezení vybraných jednorázových plastů? #4

Zamyšlení nad novými evropskými předpisy

Vláda minulý týden schválila návrh zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí a o změně souvisejících zákonů, který je implementací stejnojmenné evropské směrnice. Má sloužit k řešení problému s jednorázovými plasty, které často končí v přírodě, kde setrvávají velmi dlouho a působí problémy živočichům a následně i člověku.

Může směrnice, potažmo zákon, však i přímo pomoci recyklaci? 

 

Zákon zakazuje uvádět na trh výrobky, jako jsou plastové tyčinky do uší, brčka, podpěry pro balonky, polystyrenové nádoby a kelímky či plastové talíře, příbory a všechny výrobky z oxo-rozložitelného plastu. Pro další výrobky pak stanovuje požadavky na povinné vedení evidence, označování, osvětovou povinnost nebo hrazení nákladů spojených s těmito výrobky obcím.

 

Primárním cílem, o který bychom se měli snažit a ke kterému právě i nová legislativa směřuje, je především snižovat produkci odpadu, a u již vyprodukovaného odpadu minimalizovat jeho výskyt v přírodě. Další v pořadí by měla být minimalizace odpadů na skládkách a maximalizace recyklace. 

 

 

Jednorázové výrobky totiž obvykle, ač některé z nich by být mohly, nejsou recyklovány, končí v koších na směsný odpad a ještě častěji v přírodě. To by se nyní mělo změnit. Místo výrobků, na které se vztahuje zákaz, budeme používat alternativy z jiných materiálů. Tyto alternativy by měly být v ideálním případě znovupoužitelné a recyklovatelné. Recyklovatelnost však není jediné rozhodné kritérium –  měli bychom upřednostňovat takové alternativy, u kterých je negativní vliv na přírodu v celém jejich životním cyklu co nejmenší. Jestli to je např. v případě brček brčko kovové, papírové, plastové na více použití, skleněné, bambusové nebo rákosové, nedokážu říct – takové tvrzení by mělo být podloženo studií vlivu životního cyklu výrobku (LCA), protože někdy se ze zdánlivě velmi ekologicky šetrného výrobku vyklube pravý opak. Recyklovatelnost je zde důležitým, ale zdaleka ne jediným bodem.

Proto bych rád viděl, aby ministerstvo životního prostředí nechalo zpracovat srovnávací LCA studii pro nejčastější alternativy výrobků, jichž se týkají omezení v důsledku směrnice. Pořadatelé akcí, radnice, ale i běžní občané by se tak mohli snáze rozhodovat, jakou alternativu použít, pokud je zajímá vliv na životní prostředí. Na pirátských radnicích od jednorázových plastů upouštíme již několik let a SUP směrnici v tomto smyslu považujeme za smysluplnou. 

Méně známou, avšak důležitou součástí směrnice je povinný obsah recyklátu v nápojových PET lahvích, který se v případě ČR promítne do Zákona o obalech. Zde už o vlivu na recyklaci není pochyb. Pro splnění požadavků na obsah 25 % recyklátu v roce 2025 a 30 % v roce 2030 budou muset výrobci získat dostatečné množství rPETu použitelného pro styk s potravinami. Je škoda, že v ČR se zatím rPET potravinářské kvality podle mých informací neprodukuje. Pro výrobu takového rPETu je potřeba získat vstupní materiál s množstvím nečistot do 5% a ve výrobě panují přísné hygienické podmínky. Pro zajištění dostatečného množství materiálu pro výrobce lahví i pro další cíl SUP, kterým je vytřídění minimálně 77 % nápojových lahví uvedených na trh v roce 2025 a celých 90 % v roce 2029, se bude muset navýšit míra třídění, která je v ČR u PET lahví cca 50-60%. K tomu se dá využít mimo jiné zálohových systémů, kterými bych se chtěl zabývat v některém z příštích článků.  

Jaký je Váš názor na vliv SUP na recyklaci? Jak boj o rPET navýší jeho cenu? Měl by být zaveden centrální zálohový systém nebo oddělený tříděný sběr PET lahví? 

Foto zdroj: https://www.bioneeds.cz/bioneeds-blog/jednorazove-plasty-vsude-kolem-nas-aneb-je-tu-doba-plastova/

Jak podpořit recyklaci? #3

Osvětové nástroje

V minulém článku jsme se bavili o možných legislativních opatřeních v oblasti daní, které by měly za úkol podpořit recyklaci. Dnes bych se rád od daní přesunul k informacím, osvětě a vzdělávání. 

Mezi důvody, proč není recyklát více používán ve výrobě, patří konzervativnost, obavy a nejistota. A to jak na straně výrobců, producentů, tak na straně zákazníků. 

Skupina RecHelp přišla s vhodnou strategií, jak edukativní formou podpořit uplatnění recyklátu ve výrobě. Navrhuje vydání publikace popisující kvalitativní parametry a možnosti využití různých druhů recyklovaných materiálů, konkrétně plastů. Nejprve je nutné vypracovat podrobnou studii, analyzující širokou škálu materiálů a reálné možnosti jejich aplikace, ze které následně vznikne přehledná publikace, jakýsi katalog možností. Ta může navazovat na již existující Analýzu bariér podnikatelského prostředí v oblasti vyššího využívání druhotných surovin v ČR a návrh řešení vedoucích k jejich odstranění nebo zmírnění z roku 2017.

Cílem je poskytnout zejména firmám dostupné, spolehlivé a kompletní informace možnostech a způsobech vhodného využití těchto materiálů. Pro stavební recykláty již podobný materiál existuje – jde o Katalog výrobků a materiálů s obsahem druhotných surovin pro použití ve stavebnictví z roku 2018. Protože technologie a možnosti zpracování se stále vyvíjí, je třeba také podporovat komunikaci mezi vědou a průmyslem a zveřejňování informací o nových postupech a materiálech.

Zákazníci, a to jak firmy, obce, tak i občané, mají v mnoha případech k výrobkům z recyklátu zakořeněnou nedůvěru, mají pochyby o kvalitě a nezávadnosti těchto výrobků. Přitom recyklovaný výrobek, stejně jako nerecyklovaný, může mít různé stupně kvality. Není pravdou, že by byl méně kvalitní už proto, že obsahuje recyklát. Kvalita recyklátu samotného i výrobků z něj se odvíjí zejména od kvality vstupní suroviny, typu použité technologie zpracování a výroby a dodržování technologických postupů. 

Tato nedůvěra může být utlumena důkladnou kontrolou kvality na výstupu, certifikací výrobků a pečlivým udáváním všech parametrů (což by samozřejmě mělo fungovat nejen u recyklovaných výrobků!). Nedůvěra občanů jako koncových zákazníků potom může pramenit i z toho, že nevědí, jak si proces vzniku recyklátu představit a mohou mít i mylné představy o tom, co bylo pro jeho výrobu použito.

S tím by mohla pomoci celostátní osvětová kampaň pro veřejnost a zařazení tématu recyklace do výuky na školách. 

 

Proč je potřeba více recyklovat? #1

Recyklace odpadu je velmi aktuálním tématem, v současnosti zejména kvůli přijetí zákonů tzv. Oběhového balíčku (schválené zákony popisuji zde) a kvůli evropské legislativě, jako je směrnice o jednorázových plastech (více o problematice např. zde). Stále více z nás si také uvědomuje, že pro udržení a zlepšení stavu životního prostředí je potřeba přejít na oběhový způsob hospodaření. A maximální recyklace je jedním z principů, na kterých je oběhovost založena. 

Proto jsem se rozhodl vytvořit tento seriál, kde se budu věnovat faktům o recyklaci, tomu, co by mohlo pomoci, aby se recyklovalo více, a příkladům dobré praxe a zajímavým postupům.

Slovo recyklace by se dalo převést do češtiny  jako “vrácení do oběhu”. Jejím cílem je maximalizace využití toho, co už máme, a minimalizace produkce odpadu. Recyklace přispívá k oběhovému způsobu hospodářství, což je hospodářství, které se snaží využívat suroviny stále dokola, protiklad přímky “vytěžit-použít-vyhodit”.

Cílem této série článků má být nástin možností, jak recyklaci v ČR podpořit a navýšit. 

V současnosti v ČR (podle dat MŽP z roku 2019) recyklujeme 84,8 % odpadu. Co se týče komunálního odpadu, je to 41 %, což je v rámci EU podprůměrné. Abychom dosáhli cílů oběhového hospodářství, stanovených EU jako recyklace 60 % komunálních odpadů v roce 2030 a 65 % v roce 2035 (plus separátní cíle pro jednotlivé obalové materiály), musíme pořádně zabrat a recyklaci navýšit.

V této souvislosti je nutno zmínit, že máme problém s důvěryhodností statistických dat a je proto možné, že skutečný poměr recyklace je ještě nižší než uvedených 41 %. Jak je to možné? Ve stručnosti, data o produkci a nakládání s odpady, odesílaná za ČR do EUROSTATu, byla až do minulého roku data Českého statistického úřadu, naopak v národních strategických dokumentech byla využívána data Ministerstva životního prostředí. Data ČSÚ a MŽP se však od sebe velmi liší, např. u produkce komunálních odpadů byl v roce 2018 rozdíl cca 2 tuny a v témže roce jsme podle ČSÚ zrecyklovali pouhých 27 % komunálního odpadu, podle MŽP však 38 %. To je skutečně matoucí a není jasné, z jakých dat vycházet např. při plánování investičních záměrů. Nyní došlo ke změně, kdy ČSÚ začal přebírat data ze systému MŽP. Proč byla situace vyřešena takto, a  zda jsou ministerská data opravdu “ta správná” je však otázkou. Ve věci dvojích dat jsem proto před několika týdny podával interpelaci na ministra Brabce a dále se tímto problémem zabývám. 

Ať je to s daty jak chce, recyklaci musíme navýšit. Nejen pro naplnění evropských cílů, ale zejména proto, abychom neplýtvali surovinami a neznečišťovali své prostředí pokračujícím ukládáním odpadu na skládky.

Jak bychom toho mohli dosáhnout? Tomu se budeme věnovat v následujících článcích v průběhu příštích týdnů.