PRÁCE: Kdy půjde oběhový balíček do druhého čtení? Známe předběžný termín

Projednávání odpadových zákonů tzv. oběhového balíčku v druhém čtení je na programu současné 49. schůze Poslanecké sněmovny. Přes snahy MŽP a některých poslanců za ANO, aby byl balíček na program jednání zařazen co nejdříve, se však dostal až na konec pořadu druhých čtení a jeho možné projednávání tak očekáváme v polovině června ve variabilním sněmovním týdnu. Jeho projednání bude řádné, tedy mimo režim legislativní nouze. 

Velmi vítám, že balíček nebude projednáván již nyní v květnu, neboť v takovém případě by ho nestihl řádně projednat Hospodářský výbor, který ho chtěl projednat s účastí veřejnosti 10. 6. Navíc nevidím důvod, proč by mělo být projednávání této legislativy urychleno, a to i za cenu neúčasti veřejnosti na výborech a neprojednání všemi přidělenými výbory. 

Odůvodnění, že balíček je potřeba projednat co nejdříve, protože jinak by nám hrozily sankce ze strany EU za nedodržení transpozičních termínů, nepovažuji za dostatečný důvod ke zrychlenému projednávání takto důležité legislativy. Podle mnou dosud získaných informací však opožděná implementace směrnice nevede k automatickým sankcím. Abych si tyto informace ověřil a zjistil, zda je hrozba sankcí reálná, zaslal jsem podnět na právní oddělení Stálého zastoupení ČR při EU paní Lucii Březinové, aby se vyjádřila k celé situaci. Na odpověď nyní čekám.

Při zjišťování, zda nás při neschválení legislativy do 5. července skutečně čekají sankce, jsem však narazil na to, že MŽP neodeslalo Evropské komisi notifikační zprávu o vládní novele zákona o odpadech. Není mi jasné, zda šlo o nedopatření nebo úmysl, neboť ostatní zákony balíčku notifikovány byly. Od MŽP budu požadovat informace, proč k notifikaci nedošlo. 

Je nutné, aby tato tak důležitá legislativa byla důkladně projednána a byly zváženy všechny faktory. 94 pozměňovacích návrhů značí a nepotvrzují to co nám říká MŽP, že je legislativa konsensem mezi všemi sdruženími, svazy, organizacemi atd. Chceme se dostat v tomto odvětví do 21. století a být i dokonce více ambiciózní než nám směrnicemi přikazuje EU.

Držte oběhovému hospodářství palce a ať zvítězí lidský rozum na různými lobbistickými skupinami. 

Pro další články, které budou následovat, prosím sledujte můj blog. Budeme informovat  o souvisejících tématech a zamyslíme se např. nad fungováním Rady pro odpadové hospodářství.

 

REPORT: Balíček nové odpadové legislativy na půdě sněmovny vzbudil emoce

Má Česko  našlápnuto k šetrnějšímu a efektivnějšímu zužitkování zdrojů? Nebo se bude držet modelu “vytěžit – vyrobit – použít – vyhodit”? To nám napovědělo výborové jednání na půdě sněmovny, za účastí zástupců ministerstva životního prostředí, bohužel bez účasti veřejnosti. On-line přenosy alespoň přiblížily atmosféru dění, když se veřejnost díky nouzovému stavu nemohla takto důležitých jednání účastnit osobně.

Několik let trvající práce na balíčku zákonů tzv. Oběhového hospodářství se přiblížila do další fáze. V lednu byly představeny vládní návrhy zákonů a proběhlo první čtení na plénu sněmovny. Ve středu 29. dubna byly na Výboru životního prostředí probírány pozměňovací návrhy k zákonům o odpadech a o výrobcích s ukončenou životností. O čtrnáct dní později, rovněž ve středu 13. května, výbor projednal i zbytek balíčku, změnový zákon a zákon o obalech.

Ke všem těmto tiskům jsem podával pozměňovací návrhy, které vznikly na základě spolupráce s experty z neziskových organizací i z praxe odpadového hospodářství. 

 

Zákon o odpadech

K zákonu o odpadech jsem do Výboru ŽP podal 9 pozměňovacích návrhů (z celkového počtu 33 podaných). A netýkaly se zdaleka jen skládkování. Níže podávám jejich stručný přehled.

 

1. Protektorované pneumatiky

Ve svém prvním pozměňovacím návrhu navrhuji, aby se výjimka, která stanoví, že výrobky vzniklé ve vymezených zařízeních nemusí být při uvedení na trh doprovázeny průvodní dokumentací, vztahovala i na zařízení na výrobu protektorovaných pneumatik.  Protektorované pneumatiky jsou dle vládního návrhu zákona o odpadech vyráběny v zařízeních, pro které není vyžadováno povolení pro provoz. Tato zařízení vyrábí finální výrobky, na jejichž uvedení na trh se vztahují přísné požadavky – jak na národní, tak na EU úrovni a pochopitelně i ze strany samotných zákazníků, neboť přímo ovlivňují bezpečnost provozu a efektivitu přepravy. Protektory podléhají každoroční homologaci zkušebnou a jejich použití v autodopravě je přísně regulováno. Ukončení odpadového režimu je zde tedy zřejmé a zpracovat ke každé protektorované pneumatice průvodní dokumentaci je nadbytečným administrativním požadavkem.

 

2. Solvolýza

V dalším pozměňovacím návrhu požaduji, aby do Katalogu činností v příloze zákona byla do vyjmenovaných technologií v kategorii materiálového využití a recyklace odpadu doplněna solvolýza, tedy rozpouštění s produkty použitelnými jako původní surovina.

Jedná se o metodu chemické recyklace, která je vhodná zejména pro recyklaci plastového odpadu. Solvolýza je proces, ve kterém jsou zregenerovány vstupní polymery z materiálů, které mechanickým procesem nelze recyklovat. Jedná se především o vícekomponentní materiály zejména s podílem polypropylenu, polyetylenu, polyamidu a polyesteru, používané v hygienickém, potravinářském, automobilovém, nebo stavebním průmyslu. Výstupním materiálem je opět plnohodnotná surovina.

V zákoně je již chemická recyklace pomocí pyrolýzy a plazmy, měl by tedy být doplněn o tento třetí základní typ chem. recyklace. Procesy chemické recyklace jsou schopné zpracovávat kontaminovaný anebo směsný plastový odpad, který jinak recyklovat nelze. Tyto technologie umožňují použití plastového odpadu jako suroviny pro výrobu nových chemikálií a plastů, jejichž kvalita je stejná jako při výrobě z původních zdrojů, což umožňuje jejich použití i např. ve styku s potravinami. Další výhodou je možnost využití chemické recyklace k zachycení a oddělení problematických nečistot, tzv. látek vzbuzujících mimořádné obavy, které mohou být přítomny v plastických hmotách na konci životnosti.

 

3. Dovoz odpadů do ČR 

Dalším návrhem cílím na zrušení výjimky na dovoz odpadů ze zahraničí do ČR za účelem jejich energetického využití. To je v zákoně povoleno na výjimku a mohlo by to vést k účelovému dovozu odpadu na naše území.  

 

4. Skládkovací poplatek

Klíčovým opatřením ke zvýšení recyklace komunálního odpadu je postupný růst poplatku za ukládání využitelných odpadů na skládky. V zákoně je navrhován nárůst ze současných 500 korun na 800 Kč/tuna v roce 2021 až na 1850 korun v roce 2030 a dále. Já navrhuji navýšit poplatek v průměru až o 300 Kč oproti verzi MŽP, neboť je potřeba razantních kroků, které nás přimějí snižovat samotnou produkci odpadu. Zkušenosti z jiných států EU navíc ukazují, že se zvýšením skládkovacího poplatku se pojí zvýšení recyklace. Např. v Polsku, kde došlo ke zvýšení na 1400 Kč/tunu se velmi rychle začalo recyklovat více odpadu. 

 

5. Zařízení na výrobu celulózových vláken a granulí

Tento můj pozměňovací návrh navrhuje doplnit “Seznam zařízení na využití odpadu, která mohou být provozována bez povolení provozu” o zařízení sloužící k výrobě celulózových vláken a granulí. 

Povaha zařízení užívaných k výrobě celulózových vláken nebo granulí je ve vztahu k životnímu prostředí obdobná povaze zařízení na výrobu papíru nebo lepenky. Oproti výrobě papíru a lepenky má výroba celulózových vláken nebo granulí navíc tu výhodu, že při zpracování recyklovaného papíru nedochází k zatěžování životního prostředí, jako je tomu při výrobě papíru nebo lepenky, neboť při výrobě celulózových vláken nebo granulí dochází k rozvlákňování recyklovaného papíru tzv. suchou metodou.

Navrhovaná změna řeší zásah do poměrů hospodářské soutěže, navíc podporuje významné zpracovatele odpadového papíru, mezi které lze řadit výrobce celulózových vláken nebo granulí, čímž dochází k posílení záměru státu spočívajícího v přechodu k oběhovému hospodářství.

 

6. Termín ukončení skládkování

Jelikož silně nesouhlasím s navrhovaným odložením zákazu skládkování využitelných odpadů na rok 2030, podal jsem několik pozměňovacích návrhů, které zákaz vrací na dřívější datum. Jeden se snaží o návrat k původnímu termínu, tedy roku 2024. Další dva jsou potom návrhy kompromisní – navrhuji v nich rok 2027 jakožto zlatou střední cestu. V jednom z nich navíc ke změně roku přidávám zrušení kontroverzního parametru výhřevnosti. 

Snahu o co nejrychlejší ukončení skládkování považuji za prioritu, které se nyní musíme věnovat. Odsouváním termínu pouze prodlužujeme negativní vlivy skládkování na životní prostředí i lidské zdraví a brzdíme tím rozjezd cirkulární ekonomiky. 

V České republice totiž skončí ročně bez jakékoli předchozí úpravy 2,5 milionu tun směsných komunálních odpadů na skládkách. Z jedné tuny neupraveného směsného komunálního odpadu vznikne 100–300 m3 skládkového plynu obsahujícího metan, z něj 30–80 % unikne do okolí a podílí se na klimatických změnách. Skládkovat odpad bez jakékoliv úpravy do roku 2030 znamená vytvořit 1,7–5,2 miliardy m3 skládkového plynu. Do okolí z něj unikne 0,5–4,2 miliardy m3. Tedy asi 10 milionů tun CO​2 ekvivalentu. Proto jsem pro co nejrychlejší ukončení skládkování. 

 

7. Příprava odpadů k opětovnému použití

Při opravách, čištění a podobných úkonech, při kterých není ohroženo životní prostředí, nevidím důvod, aby tato činnost byla prováděna v režimu odpadů v zařízení pro nakládání s odpady. Nyní je např. běžnou praxí, že se krabice používají znovu pro odesílání nových zásilek. V současném legislativním nastavení to nejde udělat legálně mimo režim odpadů.

V případě, že nedochází k ohrožení životního prostředí,  je opětovné použití nejlepším způsobem, jak předcházet vzniku odpadu. Pokud by byl zákon tak jak je navržen vykládán striktně, pak by do definice přípravy k opětovnému použití spadaly i veškeré opravy, kontrola atp. Náročnou administrativu by pak bylo třeba provádět i např. v opravnách. To by mohlo proces oprav zejména u menších subjektů zkomplikovat. 

Bohužel žádný z mých návrhů nebyl na výboru podpořen. To však neznamená hození ručníku do ringu. Návrhy budu (některé s mírnou úpravou) podávat do druhého čtení. Přinejmenším u několika z nich předpokládám, že na druhém čtení podpořeny budou. Kromě těchto návrhů budu navíc pokládat i návrhy další. 

Za úspěch také považuji, že cíl, kterého jsem chtěl dosáhnout prvním uvedeným pozměňovacím návrhem, tedy zařazení protektoroven mezi zařízení, které finální výrobky nemusí vybavovat průvodní dokumentací, byl dosažen skrze návrh poslankyně Pěnčíkové. Po přijetí tohoto návrhu, který řeší totéž, jen legislativně mírně odlišně,  se můj návrh již nehlasoval, neboť by měl stejný účinek. 

Co se týče skládkování, jsem samozřejmě zklamaný, že potřeba co nejrychlejšího ukončení skládkování není většinou členů Výboru životního prostředí sdílena. Pro mne osobně je ukončení skládkování prioritou a základem pro fungování oběhového hospodářství. Na druhou stranu alespoň kvituji, že neprošly ani návrhy, které se snažily konec skládkování posunout ještě na pozdější termín.

 

Zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností

K vládnímu návrhu zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností (VUŽ) jsem podal 4 PN z celkových 32 podaných. Mé návrhy se zabývají oddělením vlastníků kolektivních systémů od zpracovatelů, odlišností zacházení s pneumatikami skupin 3,4 a 5 od skupin 1 a 2 na konci jejich životnosti, vedením evidence toku zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností a podmínkami k vydání oprávnění k provozování kolektivního systému. Níže je jejich stručný přehled.

 

1. Podmínka pro vydání oprávnění k provozování kolektivního systému

V zákoně je pro vydání oprávnění k provozování kolektivního systému stanovena podmínka, že žadatel se nesmí podílet na podnikání jiné osoby. Tato povinnost je však nejasná, neúčelná a potenciálně zneužitelná, proto navrhuji její zrušení.

 

2. Evidence toku VUŽ 

Tento návrh upravuje povinnost výrobce týkající se vedení evidence toku zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností. Navrhuji, aby tato povinnost byla od místa zpětného odběru až po předání osobě oprávněné k jejich konečnému využití,, nikoli od místa zpětného odběru až po jejich konečné využití, jak je navrhováno v zákoně.

Věřím, že zavedená evidence toku odpadů napomůže k určení, zda je s vyprodukovanými odpady ze zpracování dále správně nakládáno, ale vzhledem k nemožnosti provozovatele kolektivního systému stanovovat podmínky odběratelům materiálů ze zpracování, protože nejsou v žádném obchodním vztahu (původcem, vlastníkem odpadu a smluvním partnerem je vždy zpracovatel), není schopen výrobce/provozovatel KS toto nikterak zajistit. Je nezbytné povinnosti evidence v případě konečného využití, opětovného použití, nebo odstranění uložit konkrétním zpracovatelům.  

 

3. Tzv. Čínská zeď

V rámci přípravy návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností byla s odbornou veřejností diskutována potřeba zakotvení zákazu vertikální integrace, tedy omezení napojení zpracovatelů výrobků s ukončenou životností na činnosti kolektivního systému, tzv. „čínská zeď“. Úprava v předkládaném znění zákona je však nedůsledná, omezuje přímou účast provozovatele kolektivního systému na zpracování výrobků s ukončenou životností, nicméně už neřeší situaci, kdy je provozovatel tohoto systému přímo či nepřímo napojen na zpracovatele.

Text návrhu zákona tedy navrhuji doplnit tak, aby se omezení zapojení zpracovatelů vztahovalo právě také na situace, kdy je zpracovatel napojen na kolektivní systém přímo či nepřímo prostřednictvím propojených osob tak, aby byla zajištěna efektivní ochrana volného trhu a zdravého konkurenčního prostředí.

Pokud kolektivní systém nebo s ním propojené osoby vlastní přímo či nepřímo zpracovatelské společnosti, jedná se o významný střet zájmů.

 

4. Specifika pneumatik skupin 3, 4 a 5

Navrhuji zavést výjimku z povinnosti zřizování míst zpětného odběru na každých 25 000 obyvatel, příp. v každé obci, která o to projeví zájem, pro výrobce pneumatik skupiny 3, 4 a 5 a ponechat jim tak volnost v tom, jakým způsobem zajistí zpětný odběr pneumatik na konci životnosti.

Současný požadavek návrhu zákona je z důvodu specifik, kterými se velké nákladní pneumatiky odlišují svým způsobem prodeje a sběru od malých pneumatik, neopodstatněný. Není zvykem, aby pneumatika skupiny 3, 4 a 5 (o hmotnosti mezi 27 kg a 80 kg) byla na konci životnosti jejím majitelem dopravena do sběrného dvora nebo do jinde zřízeného veřejného místa zpětného odběru a to z toho důvodu, že po její výměně buď vlastními silami autodopravce, nebo ve smluvním speciálně vybaveném pneuservisu, je odborně prohlédnuta a s jejím majitelem je dohodnut další postup jejího využití – prořezání, protektorování. Pouze poškozené kostry jsou předány do místa zpětného odběru,, které je většinou zřízeno smluvně v daném pneuservise.

Jejich prodej je realizován pouze podnikajícím subjektům, které v rámci smluvních vztahů uplatňují požadavek na zpětný odběr pneumatik, které již nehodlají opětovně využít.

Zcela běžný je způsob prodeje těchto pneumatik B2B, tj. jejich zavážení dodavatelem objednateli a odběr použitých pneumatik v režimu „kus za kus“ zpět, a proto pro ně není potřeba zřizovat veřejná místa zpětného odběru.

Bohužel ani u tohoto tisku nebyl žádný z mých návrhů Výborem ŽP podpořen. Z těch několika pozměňovacích návrhů jiných poslanců, které podpořeny byly, velmi vítám především návrh, doplňující požadavky ekomodulace. Ekomodulaci totiž považuji za potřebný nástroj, který pomůže v přechodu na cirkulární hospodářství. 

Ekomodulace je zcela nový ekonomicko-environmentální nástroj definovaný ve směrnici 2008/98/ES o odpadech. Jedná se o zohlednění při tvorbě sazebníku „recyklačních“ příspěvků na straně systému rozšířené odpovědnosti výrobce definované environmentální atributy, kterými jsou zejména opětovná použitelnost či recyklovatelnost výrobku a obsah nebezpečných látek v něm. Výrobky, které vykazují v rámci svého životního cyklu nižší dopady na životní prostředí, by tak měly být zatíženy nižším příspěvkem, a naopak výrobky s větším environmentálním dopadem, by měly být zatíženy příspěvkem vyšším. Cílem tohoto nástroje je tedy ekonomické znevýhodnění výrobků s vyššími negativními environmentálními externalitami za účelem jejich eliminace na trhu.

 

Změnový zákon

Výbor životního prostředí na svém druhém zasedání začal změnovým zákonem, ke kterému jsem podával 2 PN (ze 7), které navrhovaly změny zákona o DPH. Níže je jejich přehled.

 

1. Snížená sazba DPH

Podle současného nastavení snížených sazeb DPH vyplývajících z § 47 odst. 1 písm. b), odst. 4 a přílohy č. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty se uplatní první snížená sazba DPH, tzn. 15% na “Přípravu k likvidaci a likvidaci komunálního odpadu”. V současném výkladu se tedy snížená sazba DPH týká pouze ukládání odpadů na skládky. To je zcela v rozporu s hierarchií nakládání s odpady. Návrh nového zákona o odpadech navíc pojem “likvidace” nezná. Proto navrhuji, aby se snížená sazba DPH týkala i materiálového využití odpadu, ne pouze jeho likvidace.

 

2. Obce jako osoby povinné k dani 

Dle čl. 13 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty se obce nepovažují za osoby povinné k dani v souvislosti s činnostmi nebo plněními, při nichž vystupují jako orgány veřejné moci, a to i tehdy, vybírají-li v souvislosti s těmito činnostmi nebo plněními poplatky, příspěvky či platby. Uskutečňují-li takové činnosti nebo plnění, považují se však za osoby povinné k dani v souvislosti s těmito činnostmi či plněními, pokud by zacházení s nimi jako s osobami nepovinnými k dani vedlo k výraznému narušení hospodářské soutěže. Veřejnoprávní subjekty se vždy považují za osoby povinné k dani, pokud uskutečňují činnosti uvedené v příloze č. 1 Směrnice (stejně tak se jedná o Přílohu č. 1 v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

Působnost obcí jako orgánů veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství představuje komplexní činnost hospodářské povahy, avšak v příloze č. 1 tato oblast vymezena není.

V některých případech je režim DPH u obcí nejednoznačný a vede k různé aplikaci DPH v praxi. Všechny subjekty zapojené do odpadového hospodářství s výjimkou obcí jsou navíc pro účely DPH považovány za osoby povinné k dani. Tím dochází na trhu nakládání s odpadem k výraznému narušení hospodářské soutěže.

Zařazením sběru, přepravy, třídění nebo dodání komunálního odpadu včetně souvisejících služeb do přílohy č. 1, se sjednocuje daňový režim pro všechny subjekty na trhu.

Ani u tohoto tisku nebyl žádný z mých návrhů podpořen.

 

Zákon o obalech

Dalším projednávaným tiskem byl zákon o obalech. Podal jsem k němu 8 PN (z 19 celkem), které se zabývají cíli recyklace hliníku, sběrnou sítí pro zpětný odběr obalů, podmínkami autorizace nových AOS či zálohovaným sběrem nápojových obalů, který by měl být umožněn dobrovolně. Níže je jejich výčet.

 

1. Vypuštění zákazu být akcionářem či společníkem více kol. systémů pro různé výrobky zároveň

Souhlasím s omezením, aby jedna povinná osoba nemohla být akcionářem více autorizovaných obalových společností. Je však nedůvodné, aby nemohla povinná osoba být jak akcionářem autorizované obalové společnosti, tak akcionářem nebo společníkem kolektivního systému např. na elektro nebo pneumatiky. Proto v tomto pozměňovacím návrhu navrhuji zrušení tohoto zákazu.

 

2. Možnost uzavřít smlouvu s více AOS

V návrhu zákona je povinnost výrobce uzavřít na všechny druhy svých obalů smlouvu s jedinou AOS. Nemůže si tak vybrat, že bude různé druhy svých obalů řešit s různými AOS. To omezuje povinné osoby na spolupráci pouze s jednou autorizovanou obalovou společností. Nemohou si tak vybrat, že budou např. papírové obaly plnit pomocí jedné společnosti a plastové pomocí jiné. Důvody vyjádřené v důvodové zprávě nepřevažují právo na svobodu podnikání a samostatné rozhodování, navíc je ustanovení ve vnitřním rozporu s tím, že vláda předpokládá vznik autorizované obalové společnosti zajišťující sdružené plnění výhradně pro vratné zálohované obaly. Navrhované ustanovení vznik takové obalové společnosti přímo vylučuje.

Proto navrhuji zrušit tuto povinnost výrobce.

 

3. Zrušení povinnosti zařazení sběrných míst do systémů obcí 

Povinnost zařazení sběrných míst na zpětný odběr obalů do systémů obcí na základě smlouvy s obcí zamezuje rozvoji dalších – nových způsobů zpětného odběru obalů. Jedná se např. o systémy vyzvednutí odpadu přímo z bytu, které mohou sloužit jako náhrada či rozšíření door-to-door systému, v zástavbách, kde ho nelze efektivně provozovat a kde již klasické nádobové sběry nelze dále rozšiřovat.

Je to na závadu zejména v okamžiku, kdy bude probíhat zálohový systém formou individuálního systému, kdy bude potřebný nejen souhlas obce, ale také smlouva s obcí. Pokud nebude obec souhlasit, nelze službu realizovat. Např. pokud by existoval

zálohový systém a v obci by v obchodě potravin byl automat na vracení zálohovaných obalů, musela by na takovýto automat existovat smlouva s obcí. Pokud by nebyla, nemohl by obchodník tento způsob sběru realizovat a nemohl by automat do prodejny umístit. Proto v tomto návrhu navrhuji povinné zařazení do obecního systému zrušit.

 

4. Požadavek na smluvní zajištění sběrné sítě 

Nový žadatel o autorizaci obalové společnosti musí podle návrhu zákona ještě před podáním žádosti a udělením autorizace předložit smlouvy s 25 % obcí v ČR. Vzhledem ke stavu, kdy není do udělení autorizace možné přesně stanovit finální rozsah podmínek, neboť tyto jsou průběhem správního řízení nezanedbatelným způsobem ovlivňovány, nelze ze strany žadatele předložit obci smlouvu, která by byla v souladu s budoucími podmínkami autorizace. Obdobně ani zástupce obce není schopen podepsat jakoukoli smlouvu se subjektem, který není oprávněn k podnikání v oblasti, na kterou by měla být smlouva podepsána.

Tento požadavek je prakticky nesplnitelný a tvoří bariéru pro vstup dalších autorizovaných společností na trh.

 

5. Zjišťovací povinnost

Zjišťování výše nákladů obcí na provoz systému zpětného odběru odpadů z obalů by v případě působení více autorizovaných obalových společností mělo být zajišťováno nezávislým orgánem, a to v souladu s evropskou legislativou. Takovouto nezávislou osobou je, jak navrhuji v tomto pozměňovacím návrhu, Ministerstvo životního prostředí a ne jedna určená AOS, jak je v návrhu zákona.

 

6. Účastenství v řízení o autorizaci 

Ustanovení, které v zákoně specifikuje jako účastníky řízení o autorizaci všechny autorizované společnosti zajišťující sdružené plnění ve vztahu k obalům, kterých se týká řízení o udělení nebo změně autorizace, a žadatelé, kteří žádají o udělení autorizace ve vztahu k obalům, kterých se řízení týká,  je nesoutěžní, neboť umožňuje přímé tržní konkurenci neomezený přístup k detailním informacím o vnitřních procesech, strategiích, koncepcích i finančních informacích tvořících obchodní tajemství účastníka řízení, který správní řízení vyvolal, a to zcela bez ohledu na věcnou i právní podobu jeho ochrany obchodního tajemství. Současně může docházet k účinnému blokování průběhu správního řízení. Proto navrhuji vymezit okruh účastníků všech správních řízení ve věci autorizace pouze na žadatele. 

 

7. Recyklační cíle pro hliník

V případě rozsahu recyklace pro hliníkové odpady z obalů je ve vládním návrhu zákona v rámci implementace uplatňováno odložení termínu pro dosažení cílů v souladu s odst. 1a článku 6, neboť bylo vyhodnoceno, že u tohoto materiálu hrozí největší nebezpečí nesplnění cíle.

Česká republika se tak na jednu stranu chlubí tím, že “již dnes plníme cíle pro recyklaci” a přitom žádá o výjimky u cílů, kde máme strach, že je naplníme. To ukazuje nefunkčnost stávajícího systému, který v rámci zpětného odběru hliníku vykazuje podprůměrné výsledky. Požaduji v rámci pozměňovacího návrhu zachovat původní hodnoty recyklace, které požaduje EU, a to je u hliníku v roce 2025 50 % a v roce 2030 60%. Vychází to ze znalostí v praxi, kdy velké společnosti začínají intenzivně využívat hliníku jako alternativního obalu k plastům a jeho míra produkce bude významně stoupat a proto je třeba nastavit efektivní systém sběru co nejdříve.

 

8. Dobrovolné zálohování

PN, který předkládám, řeší tři oblasti. Zaprvé umožňuje vznik subjektů zajišťujících zálohování, které budou fungovat za podmínek odlišných od klasických AOS, nebudou tak vázány např. podmínkami na zajištění minimální hustoty sítě zpětného odběru. Dále zabraňuje diskriminaci malých a venkovských prodejen ze strany producentů nápojů. Za třetí požaduje oddělení zálohových systémů od systému sběru ostatních obalových odpadů, a to jak organizační, tak zejména finanční, neboť prostředky ze záloh náleží spotřebitelům a musí být jasně odděleny od prostředků ostatních. Více o tomto PN i o mém názoru na zálohování se můžete dočíst zde: https://www.frantisekelfmark.cz/prace-jak-by-melo-fungovat-zalohovani-napojovych-obalu-a-potrebujeme-jej-vubec/

U tohoto tisku jsem zaznamenal úspěch pouze s prvním pozměňovacím návrhem (vypuštění zákazu být akcionářem více kolektivních systémů zároveň, viz výše).

U zálohování, kde se podle očekávání strhla velmi živá diskuze, bohužel neprošel můj pozměňovací návrh (viz výše), ani návrh, který jsem spolupodával s poslankyní Pěnčíkovou, a který řeší stejnou problematiku z trochu jiného úhlu. Alespoň však byl přijat návrh poslankyně Fialové, který by měl dobrovolné zálohování také svým způsobem umožnit.

Dalším diskutovaným tématem byla hustota sítě zpětného odběru, kterou musí smluvně zajistit žadatel o autorizaci obalové společnosti. Sešly se zde návrhy z obou konců spektra – můj, požadující zrušení požadavku smluvního zajištění žadatelů (viz výše) , stejně jako návrh, který naopak požadoval, aby již žadatel měl smluvně zajištěn stejný počet míst, jako musí mít zavedená AOS, tedy 90% hustotu sběrné sítě, a jeden návrh, který požadoval hustší síť pouze pro plastové obaly. Ani jeden z návrhů však výborem podpořen nebyl, výbor tudíž podporuje podmínky, jaké jsou ve vládním návrhu, tedy požadavek na 25% zajištění.

Třetím poměrně kontroverzním tématem byl návrh poslance Babky, který jsem s ním spolupředkládal i já a další poslanci, a který požaduje, aby v prodejnách s plochou nad 200 m2, které dávají zdarma tenkostěnné plastové tašky (tedy všem známé “igelitové pytlíky”) byl umístěn text s ekologickým varováním pro spotřebitele. Tento návrh si klade za cíl zvýšit uvědomělost spotřebitelů skrze informování o negativních vlivech, jaké mají tyto jednorázové plasty na životní prostředí. Návrh podpořen nebyl, z velké části proto, že přichází v poněkud nešťastný dobu zvýšených hygienických opatření v době pandemie. Ministerstvo však přislíbilo k tomuto tématu diskuzi.

 

Pokud bych měl průběh a závěry Výboru pro životní prostředí nějak shrnout, řekl bych, že jednání probíhalo (bohužel) víceméně podle očekávání. Žádné větší změny ministerských novel pozměňovacími návrhy prosazeny nebyly, takže mnoho úprav, které považuji za potřebné, se tak budu snažit prosadit ve druhém čtení přímo na plénu poslanecké sněmovny. Snažil jsem se všechny návrhy mít zpracované zodpovědně a nestranně. Některé kroky MŽP nechápu, ale i o tom je politika. Budu doufat, že i přesto se některé věci podaří prosadit. Chtěl bych, aby ČR nebyla dále popelnicí Evropy a stala se ambiciózní zemí s jasnou ekologickou vizí a jasně definovanými cíli. Oběhové hospodářství 21. století.

Ti, které to zajímá, držte palce!


Zde najdete všechny poslance, kteří jsou členy výboru životního prostředí. Můžete se jich zeptat, proč například pro mé PN nehlasovali, nebo se po většinou zdrželi a někteří dokonce ani na výborové hlasování nepřišli. Je to velmi smutné. Buď jsem ve výboru a zajímám se o dění a řeším věci, které tam přichází a nebo se nechám vystřídat jiným poslancem, kterému to téma je bližší 🙁 Zde bude zápis z jednání výboru: https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=4602

#obehovehospodarstvi #nejlepsijeodpadkterynevznikne

 

 

PRÁCE: Jak by mělo fungovat zálohování nápojových obalů a potřebujeme jej vůbec?

Praha, Uh. Hradiště 11. května 2020 – Výbor pro životní prostředí projedná ve středu 13. 5. 2020 druhou část balíčku odpadové legislativy, tedy změnový zákon a vládní novelu zákona o obalech.  To znamená jediné – přijde na přetřes možnost zálohování PET lahví a hliníkových plechovek. 

Do VŽP (Výbor pro životní prostředí) totiž bylo podáno hned několik PN (pozměňovací návrh k zákonu), které se zálohováním zabývají. Některé ho chtějí umožnit dobrovolně, jeden se snaží o zálohování povinné. Každý návrh na to jde trochu jinak, cíl však mají společný: funkční nastavení zálohování vícecestných i jednocestných obalů.

I já jsem jeden z těchto PN podal. Můj návrh cílí právě na dobrovolné zálohování, tedy aby výrobci, kteří o tuto možnost stojí, mohli zavést zálohování svých obalů.

Co konkrétně můj návrh řeší? Jsou to tři oblasti. Jednak upravuje podmínky vzniku subjektů zajišťujících výkup obalů v celé obchodní síti, aniž by forma a provoz tohoto subjektu byly omezovány podmínkami stanovenými pro autorizované obalové společnosti (avšak změny zachovávají výrobcům možnost založit si autorizovanou společnost pro potřeby zálohování, pokud to budou považovat za vhodnější). Tím je dána výrobcům možnost kolektivně řešit problematiku zálohovaných obalů. 

Dále návrh zajišťuje, aby při zavedení zálohování nedocházelo k diskriminaci malých a venkovských prodejen. Rozvoj vratných zálohovaných obalů s sebou totiž může s ohledem na některé zahraniční zkušenosti přinášet nevýhody z hlediska zásobování venkova a drobných prodejen. Platí to zejména u automatizovaných způsobů výkupu vratných obalů, které jsou realizovány pouze ve větších prodejných s dostatečným prostorem pro instalaci výkupních automatů za podmínky, že zde dochází k výkupu významnějšího množství vratných zálohovaných obalů. V těchto případech totiž podle zahraničních zkušeností bývají ze strany osob uvádějících obaly na trh (zejména u obalů plastových) poskytovány zvláštní odměny nebo výhody provozovatelům větších obchodů, popřípadě provozovatelům obchodů vybavených výkupními automaty. To však ve svém důsledku vede k diskriminaci a poškozování malých obchodů, zvláště ve venkovských regionech, kde je postavení prodejců nejcitlivější. Této diskriminaci předložený návrh zabraňuje. 

Třetí oblastí, kterou návrh řeší, je potřeba zabezpečení prostředků, které mají být vráceny spotřebitelům při výkupu obalů. Tyto prostředky by neměly být ohroženy jinými odpadovými činnostmi autorizované společnosti, proto by měla být respektována dobrá praxe jiných států EU, kde je systém zálohování vratných obalů vždy finančně i organizačně oddělen od jednocestných obalů, které jsou sbírány formou tříděného sběru. Proto návrh brání existující autorizované společnosti zavádět vlastní systém zálohování. 

Spolupředkládám také návrh poslankyně Pěnčíkové, který řeší stejnou problematiku z trochu jiného úhlu. Tento návrh se soustředí především na jasné odlišení jednocestných recyklovatelných zálohovaných obalů a zacházení s nimi od od ostatních obalů. Vymezuje je jako samostatnou kategorii. Zavádí i např. nové třídící cíle pro vratné jednorázové recyklovatelné obaly. Podobně jako předchozí návrh i tento upravuje podmínky vzniku a provozování subjektů, zajišťujících výkup obalů. Např. také umožňuje akcionářům, zaměstnancům a orgánům autorizovaných obalových společností účastnit se na dobrovolném zálohovém systému pro nápojové obaly. Upravuje také nastavení sběrných míst, kdy požaduje pro tento typ obalů výjimku z povinné hustoty sběrné sítě pro odpady z obalů a z povinného zařazení sběrných míst do obecních systémů nakládání s odpady. 

 

Jaké jsou moje důvody pro podporu dobrovolného zálohování? 

Na základě zkušeností ze zahraničí, kde zálohování jednocestných nápojových obalů již funguje (např. Německo, Norsko, Švédsko, Chorvatsko, Nizozemsko, Island, Izrael), zastávám názor, že zálohování zvýší podíl vytříděných nápojových obalů (tj. nebudou tak často končit ve směsném odpadu nebo hůř, v přírodě) a tím potažmo i podíl jejich recyklace (obalů bude nejen více k dispozici, ale budou v dobrém stavu, připraveny k recyklaci). Dále si od zálohování slibuji, že donutí výrobce k ekodesignu jejich výrobků, tedy zaměří se zejména na jejich snadný zpětný odběr, co nejjednodušší možnost recyklace a využití většího podílu recyklátu ve výrobcích. Možná naivně také doufám, že zálohování donutí spotřebitele zamyslet se nad množstvím obalů, které si nosí domů z obchodu, a někteří se rozhodnou nákup lahví a plechovek omezit. 

Uvědomuji si však i rizika. Čistší přírodu bez odhozených obalů zaručí spíše vyšší záloha, která bude spotřebitele motivovat k vrácení lahve do obchodu, ta však může přinést až příliš velké zvýšení ceny nápojů. Není také zaručeno, že v českém prostředí se se zavedením zálohováním bude měnit chování výrobců i spotřebitelů podobně jako třeba v Německu. Protože už dnes u nás třídění plastů funguje celkem obstojně, rozdíl v množství vytříděných obalů po zavedení zálohování by také patrně nebyl tak velký a efektní jako v zemích, kde před zavedením zálohování neexistoval zavedený systém podobný našemu systému barevných kontejnerů. Hrozí také, že se lidé v důsledku soustředění na zálohované obaly přestanou snažit o precizní třídění těch nezálohovaných. 

Proto více podporuji právě pozměňovací návrhy, které umožňují dobrovolné zálohování a nepřikazují ho povinně. Až čas ukáže, jak bude trh reagovat na tento systém, jak to ovlivní spotřebitele a jaká část výrobců nápojů se vůbec rozhodne jít cestou zálohování. Teprve poté můžeme na základě aktuálních statistik a analýz z našeho prostředí vyvozovat závěry a promýšlet další kroky.

PRÁCE: Opatření EU usnadní využívání recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství

Současné sucho je podle odborníků nejhorší za posledních několik set let. Proto je více než kdy dříve nutné snažit se vodu, kterou máme k dispozici, využívat co nejefektivněji. Jedním ze způsobů, jak zmírnit asi nejcitelnější následek sucha – snížení produkce zemědělských plodin, je využití již jednou použité, tedy odpadní vody, na zavlažování.

Souhlasíme proto s rozhodnutím Rady EU o přijetí nařízení, které usnadňuje využívání  vyčištěné městské odpadní vody pro zavlažování v zemědělství. V případě, že bude nařízení přijato i Evropským parlamentem, umožní nám to být v boji se suchem o kousek efektivnější. 

Nařízení nestanovuje žádné povinnosti ve smyslu minimálních kvót na využití odpadní vody, pouze její využití usnadňuje a specifikuje požadavky na její kvalitu a monitorování s cílem zajistit ochranu zdraví i životního prostředí.

Zdrojový článek: https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2020/04/07/water-reuse-for-agricultural-irrigation-council-adopts-new-rules/?fbclid=IwAR1gmWY5uRNv6G9qcmfHufQV-Fs9YAfKqGjwl6jyXM7hXCQ36xjpmE5ZDLM

PRÁCE: Celý balíček nové odpadové legislativy se dnes nestihl projednat

Výbor pro životní prostředí, kterého jsem členem, dnes jednal o oběhovém balíčku. Setkání si nenechali ujít zástupci Ministerstva životního prostředí, v čele s ministrem Brabcem. Jelikož díky opatřením, nebyl výbor veřejný, byl zajištěn alespoň přenos online. Historicky první online přenos nebyl sice bez chyby, nicméně všem nepřítomným dokázal zprostředkovat atmosféru, která v Poslanecké sněmovně panovala.

Program dnešního výboru byl jasný. Probrat zásadní legislativu čtyř odpadových zákonů (tzv. oběhový balíček) a projednat aktuální kauzu polského dolu Turów. Hned první projednávaný bod Zákon o odpadech (ST 676) vzbudil vášnivou debatu. Přítomní obhajovali své pozměňovací návrhy, já jich podal k tomuto tisku 20, některé společně s Danou Balcarovou a také jsem některé připodepsal jiným kolegům poslancům. 

Nejvášnivější diskuzi ovšem vzbudil rok skládkování spolu s parametrem výhřevnosti, cena za ukládání odpadu na skládku a nastavení třídící slevy.

Ohledně roku skládkování jsme prosazovali posun na dřívější datum oproti ministerskému návrhu, tedy rok 2024, případně náš kompromisní návrh roku 2027. Bohužel ani jeden z našich návrhů neprošel, a to ani ve variantě s odstraněním parametru výhřevnosti, ani s jeho zachováním. Skládkování má být podle ministerstva i většiny kolegů z výboru povoleno až do roku 2030, tak jak je to v návrhu zákona. S odůvodněním MŽP ani s jeho argumenty pro tento odklad nesouhlasíme a považujeme to za zbytečné prodlužování negativního vlivu na životní prostředí, jaký má ukládání využitelného odpadu na skládky. 

Druhým tématem schůze výboru byl vládní návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností (VUŽ ST 677). K tomuto zákonu jsme podávali 4 pozměňovací návrhy, které se zabývaly oddělením vlastníků kolektivních systémů od zpracovatelů, odlišností zacházení s pneumatikami skupin 3,4 a 5 od skupin 1 a 2 na konci jejich životnosti, vedením evidence toku zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností a podmínkami k vydání oprávnění k provozování kolektivního systému. Naše návrhy podpořeny bohužel nebyly. 

Důležité téma, které bylo v rámci tohoto tisku řešeno, byla hustota sítě zpětného odběru. Přijat byl pozměňovací návrh poslankyně Fialové, který požaduje návrat stávajícího stavu, tedy povinnost zřídit místo zpětného odběru elektrozařízení ve všech obcích nad 2000 obyvatel, případně nad 1500 obyvatel pro baterie. My však podporujeme rozložení navržené v zákoně, především požadavek na rovnoměrné rozmístění míst zpětného odběru v rámci územních samosprávných celků. 

Co naopak kvitujeme, je přijetí návrhu na doplnění požadavků ekomodulace, neboť ekomodulaci považujeme za velmi potřebnou. Považujeme za nutné  minimalizovat produkci odpadu a to právě i skrze principy znovupoužitelnosti, opravitelnosti atd… zkrátka ekodesignu samotných výrobků, tedy designu takovém, aby výrobky v celém svém životním cyklu znamenaly co nejmenší zátěž pro životní prostředí. Na předcházení vzniku odpadu a maximálním využití druhotných surovin  je koneckonců oběhové hospodářství založeno.

V rámci přípravy návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností byla s odbornou veřejností diskutována potřeba zakotvení zákazu vertikální integrace, tedy omezení napojení zpracovatelů výrobků s ukončenou životností na činnosti kolektivního systému, tzv. „čínská zeď“. Ta by právě měla zabránit monopolizaci trhu sběru a zpracování elektroodpadu. Bohužel pozměňovací návrh, který jsem podal a jasně definoval důsledné oddělení kolektivního systém a zpracovatele, resp. zákaz, aby kolektivní systémy a s nimi propojené osoby vlastnily zpracovatelská zařízení – je běžně užíván v řadě dalších zemí Evropy, nebyl přijat.

Vzhledem k nedostatku času byly zbývající dva body programu, tedy změnový zákon (ST 678) a novela zákona o obalech (ST 679) kterého jsem zpravodaj, přesunuty na další schůzi výboru, tedy na středu 13. května. Začátek rovněž v deset hodin. Věřím, že ve druhém kolem projde více námi navrhovaných “pozměňováků”, kterými vykročíme dopředu – směrem k oběhovému hospodářství 21.století.

Je to těžké, ale jedeme dál.  

PRÁCE: Po letech příprav se konečně dočkáme finální podoby nových zákonů tzv. oběhového balíčku

Oběhový balíček, tedy novela zákona o obalech (ST 676), zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností (ST 677), změnový zákon (ST 678) a novela zákona o obalech (ST 679), se nyní formuje do své konečné podoby. Tyto tisky vznikly na základě implementace evropské legislativy a nutnosti  moderních zákonů, které odráží potřeby 21.století. 

Již pozítří, tedy ve středu 29.4.2020, bude oběhový balíček projednán na Výboru pro životní prostředí a také na Hospodářském výboru. Hlavním tématem schůze budou dosud podané pozměňovací návrhy. Těch se jen ve VŽP sešlo téměř 100. 23 pozměňovacích návrhů jsme podali i my, v některých případech ve spolupráci s poslanci dalších stran.

V zákoně o odpadech jsme pozměňovacími návrhy reagovali na datum ukončení skládkování využitelných odpadů, neboť nepodporujeme navrhovaný termín – rok 2030. Původně byl navrhován rok 2024, avšak většina zainteresovaných stran zaspala a nezačala se včas připravovat (budování recyklačních kapacit, tvorba plánů atd.), proto byl původní termín z návrhu zákona vyškrtnut. My věříme, že i termín 2024 je stále uskutečnitelný, avšak protože si uvědomujeme, jak náročné by bylo vše stihnout, navrhujeme i kompromisní řešení – rok 2027. 

Jelikož jsme pro maximální recyklaci, navrhujeme doplnit do zákona zařazení chemické recyklace formou solvolýzy. Dalším tématem, které považujeme za důležité, je zálohování nápojových obalů. Podporujeme variantu dobrovolného zálohování, která v návrhu zákona zatím není umožněna, neboť na základě konzultací s experty a na základě studií a zkušeností ze zahraničí zastáváme názor, že zálohování skutečně může významně pomoci dosažení cílů třídění a potažmo i recyklace obalů. Za zásadní nedostatek návrhu zákona o obalech považujeme i nastavení podmínek autorizace nových obalových společností. Tyto podmínky jsou mnohdy velmi obtížně splnitelné a zbytečně blokují vstup nových AOS na trh. 

Vzhledem k aktuální situaci bohužel nemůžeme pozvat veřejnost ani experty na danou problematiku přímo na jednání Výboru. Jak to vše dopadne, můžete ovšem sledovat díky naší předsedkyni a kolegyni Dany Balcarové online i Vy, za což ji velmi děkuji. Předpokládané trvání je od 10:00 do cca 15:00. Výbor bude streamován online zde:https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=28 .

Jelikož jde o velmi důležitou legislativu, která ovlivní nejen naše životní prostředí, ale i skutečně mnoho subjektů, od výrobců nejrůznějších výrobků přes obce až po provozovatele zařízení na využití odpadu, doufám, že u projednávání bude přítomen i pan ministr Brabec.