GRATULACE: Ekologického Oskara letos získal Hostětín ze Zlínského kraje

Hostětín získal ocenění v kategorii Obec i národní cenu pro absolutního vítěze. O vítězích rozhodovala v on-line hlasování veřejnost

Gratuluji k zaslouženému ocenění a především chci poděkovat vedení obce Hostětín, že dlouhodobě klade důraz na trvale udržitelný rozvoj s co největší šetrností k životnímu prostředí, tzn. že aktivně využívá místních zdrojů a obnovitelných zdrojů energie.

Proto vítám veškeré ekologické projekty a inovace, s nimiž neotálíme. Je potřeba začít hned, protože klimatické změny musíme řešit nyní a mnohé výsledky projektů a se projeví až za několik let. Nezapomínejme, že každý z nás může dokázat velké věci, pakliže budeme chtít. 

Hostětín názorně ukazuje, že když se chce, tak to jde – využívá šetrné veřejné osvětlení s moderními lampami, které omezují produkci škodlivého světelného smogu, v obci fungují tři fotovoltaické elektrárny na střeše moštárny a několika rodinných domech. V obci funguje i bio moštárna a vzdělávací centrum Veronica, které sídlí v pasivním domě s přírodní zahradou. Její součástí je i výtopna na dřevní štěpku a o čištění odpadních vod se stará kořenová čistička (na obrázku). 

Místní ekologické projekty mohou být dobrým vzorem a příkladem ekologicky udržitelných postupů a realizací, kterých se nemusí bát ani jakákoliv jiná obec bez ohledu na svou velikost. Tato malá obec v podhůří Bílých Karpat se zhruba 200 obyvateli tak může být vzorem pro další samosprávy. Její ekologické a dobře fungující projekty ocenil svou návštěvou v roce 2010 i britský princ Charles.

Do letošního ročníku již 12. ročníku ekologické soutěže se přihlásilo 302 projektů. Soutěžilo se v šesti kategoriích – Obec, Firma, Produkt, Vzdělávání, Stavba a Čistý vzduch. 

Například v kategorii Firma zvítězila společnost Sonnentor, která podle organizátorů patří k průkopníkům nejen ve výrobě koření a bylinných čajů, ale také v oblasti trvale udržitelného podnikání. Sonnentor odebírá zelenou energii, provozuje solární elektrárnu a používá elektromobily a vozy na CNG.

Projekt Online kurz Klimatická změna získal ocenění v kategorii Vzdělávání. Podle organizátorů jde o první on-line kurz z dílny Člověka v tísni určený nejen pedagogům a studentům, ale všem zájemcům o životní prostředí.

Letos byla vypsána i speciální kategorie Čistý vzduch. V této nové kategorii získal nejvíce hlasů projekt Podpora zelených střech v Brně. Brno, jako jediné město v Česku, spustilo vlastní dotační program, který pomáhá realizovat soukromým stavitelům zelené střechy na jejich domech.

Cílem ekologického Oskara je vyznamenat energeticky úsporné projekty, které šetří energii, přírodu, využívají obnovitelné zdroje a celkově přispívají k ochraně životního prostředí. V minulosti cenu vyhrál například dům vytápěný peckami ze švestek nebo vinařský hotel, který při provozu využívá přebytků tepla, odpadní vody a skleníkové plyny. Loni zvítězila aplikace Nesnězeno.cz, zachraňující zbylé jídlo z českých restaurací. Pomocí mobilní aplikace mohou lidé koupit neprodané jídlo, které by jinak skončilo v odpadkových koších.

Další obce se mohou inspirovat a být více ohleduplné k přírodě, protože „Když se my postaráme o přírodu, ona se postará o nás”.

Zdroj: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/ekologickeho-oskara-letos-ziskal-hostetin-ze-zlinskeho-kraje

Pozdní zákaz skládkování je v rozporu s Evropskou směrnicí

Jedním z nejdiskutovanějších témat nového Zákona o odpadech byl a je termín zákazu skládkování využitelných odpadů. Spolu s poslankyní Pekarovou-Adamovou jsme se snažili do zákona pomocí pozměňovacích návrhů prosadit původně plánovaný termín, tedy rok 2024, nebo alespoň kompromisní rok 2027. Ani jeden z těchto návrhů však v Poslanecké sněmovně neprošel a v zákoně, který nyní míří do Senátu, je rok 2030. 

Potřeba co nejdřívějšího konce skládkování vychází zejména z toho, že úniky methanu ze skládek přispívají ke klimatickým změnám, a kvůli nedostatečnému zabezpečení mají skládky často další negativní vlivy na životní prostředí (průsaky, požáry). Kromě toho je však skutečnost, že ČR skládkuje neupravený komunální odpad, obsahující recyklovatelné a biologicky rozložitelné odpady, v rozporu s evropskou skládkovou směrnicí. 

 

 

Odpadový expert hnutí DUHA, pan Ivo Kropáček, se  přímo na Evropskou Komisi obrátil s dotazem, zda posun termínu zákazu skládkování není v rozporu s unijními předpisy. Nyní dorazila odpověď1, kde Paul Speight z Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise mimo jiné upozorňuje na to, že od roku 2018 stále probíhá horizontální šetření pro 11 členských států včetně Česka, které se zabývá uplatňováním čl. 1 odst. 1 a čl. 6 písm. a) směrnice o skládkách odpadů a článků 4, 13 a čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/98/ES (rámcová směrnice o odpadech).

Speight v dopise upozorňuje na pravděpodobně špatné pochopení skládkové směrnice ze strany MŽP, neboť možnost tříděného sběru u zdroje nestačí, pokud se na skládku i přesto dostávají recyklovatelné a rozložitelné odpady: 

“Rád bych zdůraznil, že skutečnost, že v dané zemi existuje možnost tříděného sběru, nevylučuje povinnost zpracovávat odpady ukládané na skládky. Směsné odpady jsou v Česku nadále ukládány na skládky, takže tyto odpady musí být před uložením zpracovány extrakcí recyklovatelných odpadů a stabilizací biologicky rozložitelných odpadů, jak to požaduje čl. 6 písm. a) směrnice o skládkách odpadů, který byl vyložen v rozsudku Soudního dvora ve věci C-323/13 (Malagrotta). Tato povinnost by se stala bezpředmětnou, pouze pokud by tříděný sběr v dané zemi probíhal tak, že se recyklovatelné a biologicky rozložitelné odpady na skládky vůbec nedostanou.”

Toto je dle mého názoru jen dalším podnětem pro to, aby byl termín zákazu skládkování ještě přehodnocen. Nyní mají tuto možnost senátoři a já doufám, že se o termínu skládkování bude v Senátu jednat. Ukládání recyklovatelných a rozložitelných odpadů na skládky není v souladu s přechodem na oběhový způsob hospodářství a musíme ho ukončit co nejdříve. 

Nejvýraznější argument pro odsun na rok 2030 je nepřipravenost dotčených subjektů. Zde bych rád upozornil na dopis, který jsem dostal od pana Cyrila Klepka, zakladatele digitálního odpadového tržiště, který upozorňuje na výzvu “Zero Landfill Commitment 2024”, kde se firmy jako např. IKEA ČR a Kofola, ale i třeba městem vlastněná firma EKO servis Zábřeh, která mimo jiné sváží odpad, zavazují k tomu, že v rámci svého provozu skoncují se skládkováním odpadů již v původním termínu, tedy do roku 2024, a budou veškeré použitelné materiály využívat naplno. Věřím, že tuto snahu budou mít i další firmy a obce, a že v ČR je reálné ukončit skládkování využitelných odpadů dříve než v roce 2030. 

Dopis – Odpověď EK : ke stažení

Jak žít zero waste? #2

Zero waste je metoda snižování množství vlastního odpadu a života bez plýtvání. Je založena na několika jednoduchých principech. V angličtině jde o tzv. pyramidu R, přičemž každé “R” značí jeden princip, kterých je podle různých náhledů 5-8.  Pyramida může vypadat třeba takto:

 

 

Pyramida je obrácená, neboť  má vyjadřovat princip, že to, co je nejvýše, je to, o co bychom se měli snažit především. Když to není možné, jdeme o stupeň níže. 

 

První princip – Refuse: Naučme se říkat ne

  • Odmítej jednorázové nádobí a odnosové prostředky
  • Odmítej bezmyšlenkovité nakupování
  • Kupuj jen to, co opravdu potřebuješ
  • Odmítej věci zdarma
  • Nejlepší odpad je ten, který nevznikne!

 

První krok, tedy Refuse – Zamítni, není jen o odpadu, ale především o uvědomění si vlastních potřeb a spotřebních návyků. Je hodně o zamyšlení se nad tím, co nakupujeme. 

Princip můžeme začít naplňovat velmi jednoduše už tím, že se vyhneme spontánním nákupům, kdy nakupujeme očima a bez přemýšlení. Odmítněme reklamní triky obchodníků, vnucující nám zboží, pro které jsme nepřišli. Nákupní seznam může šetřit čas, peníze i životní prostředí.

Ve chvíli, kdy již nenakupujeme bezmyšlenkovitě, měli bychom se zamyslet nad tím, co na tom svém seznamu vůbec máme. Zamyslet se hlouběji nad tím, co nakupujeme (K čemu to používám? Mám z toho skutečný užitek? Z jakého je to materiálu/surovin? Odkud to pochází? Má to obal?). Kandidáty na odmítnutí jsou pak ty věci, které často vůbec nespotřebujeme či mají velkou ekologickou stopu, a stává se z nich rychle těžko zpracovatelný odpad.

Jde např. o balenou vodu – na chatu bez zdroje pitné vody je možná dobrá, ale musíme ji pít i doma? Není o nic zdravější než voda z kohoutku a lahve jsou zbytečným odpadem. Dalšími kandidáty jsou třeba pravidelné ranní kávy cestou do práce – musíme je každý den kupovat? Co si místo toho kávu uvařit doma a v thermo hrnku si ji vzít s sebou? Nebo si vzít alespoň vlastní hrnek, do kterého si kávu koupíme? Podobná situace je u nákupních tašek či sáčků na ovoce – obojí si můžeme nosit vlastní a jednorázové sáčky zdarma odmítat, stejně tak u samotného ovoce můžeme často zvolit sezónní a lokální alternativu či odmítnout ovoce balené a porcované.

Zde je důležité říci, že hranice “potřeb” může být u každého jiná. Pro někoho je velkým krokem nosit si vlastní tašku a ranní káva v kelímku je pro něj těžko měnitelným rituálem, někteří zatím nemají důvěru v bezobalové obchody, kdežto pro jiné jsou toto samozřejmosti, které dělají běžně a k tomu se snaží žít minimalisticky. 

Když začínáme se zero waste, není dobré snažit se ihned vzdát všeho, co není životně důležité. Zero waste není o životě v jeskyni, ale o uvědomělém oproštění se od toho, co pro nás osobně není ve skutečnosti důležité. Začít můžeme malými krůčky, které neovlivní negativně náš komfort, naopak často mohou přinést i pozitiva v podobě ušetřených peněz nebo času navíc.

Tohle se zdá poměrně triviální – nekupovat zbytečnosti, které nespotřebuji, nahradit kupované tím, co můžu připravit sám, nezapomínat znovupoužitelnou tašku. 

Součástí tohoto principu je však i třeba odmítání věcí “zdarma” či různých výhodných slevových akcí. Akce jako tři plus jedna zdarma často využíváme úplně zbytečně, nutí nás koupit i něco, co bychom jinak nekoupili. A kdo z nás si nevezme balenou vodu zdarma ve vlaku, i když má s sebou vlastní nápoj? Zkuste ji příště odmítnout, když těch praktických lahviček, které se určitě budou ještě hodit, máte doma už deset, nebo hůř, když lahvičku po použití vyhazujete a vodu si berete jen ze zvyku. To samé platí pro různé vzorky, testovací balení rozdávaná hosteskami, časopisy zdarma apod., které si většinou bereme bezmyšlenkovitě a nic nám nepřináší, často míří rovnou do koše. 

Naplňovat první princip zero waste na celoevropské úrovni má napomoci nová směrnice SUP – směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 ze dne 5. června 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí, která je nyní implementována do české legislativy (v současnosti návrh nového zákona prochází mezirezortním připomínkovým řízením). Směrnice zakazuje uvádět na trh určité jednorázové plastové výrobky. 

Co odmítám já? 

Já odmítám zbytečnou kvantitu a raději volím kvalitu. Ať už se jedná o oblečení nebo např. nářadí, odmítám je kupovat bez rozmyslu. Raději ve chvíli, kdy danou věc potřebuji, zvolím variantu kvalitní, která mi déle vydrží a nejlépe jejíž výroba má i menší negativní vliv na přírodu. Řídím se zejména certifikacemi, použitými materiály a místem výroby. Snažím se také nepodléhat reklamnímu nátlaku, což je však těžké zejména s dětmi – jak mi jistě potvrdí každý rodič – děti chtějí to, co vidí v televizi nebo co má kamarád, i když je to něco, o čem dopředu vím, že nebudou používat nebo se to záhy rozbije. Některé výrobky se snažím nahrazovat nebalenými – nákupem v bezobalovém obchodě. 

 

Recyklace plastů zasažena pandemií

Zpravodajská agentura Reuters vydala zajímavý článek, kde se zabývá dopady pandemie nového koronaviru na recyklaci plastů a nabízí výhled do plastové budoucnosti.

Ty nejzajímavější informace jsem se rozhodl zveřejnit zde. Celý článek v angličtině k nahlédnutí tady: https://www.reuters.com/investigates/special-report/health-coronavirus-plastic-recycling/

Letošní pandemie způsobila nárůst poptávky po plastových výrobcích jako jsou rukavice, štíty, roušky, přepážky, obaly na potraviny apod. Většina těchto věcí nemůže být z hygienických důvodů recyklována (stejně jako odpad z domácností nemocných, jak jsem informoval zde), končí tak většinou ve spalovně nebo na skládce. 

 Cenová válka mezi výrobci primárních plastů a recyklovaných plastů pokračuje. Recyklát z této války bohužel nevychází zrovna dobře a oproti primárnímu plastu je stále dražší. Proč? Pandemie způsobila zmenšení poptávky po fosilním palivu (necestuje se), došlo tedy ke zlevnění ropy a tím pádem i ke zlevnění primárního plastu, který se právě z ropy vyrábí.

Graf cen primárního a recyklovaného plastu:

 

V důsledku těchto faktorů v obalovém průmyslu poklesla poptávka po recyklovaném plastu ve druhém čtvrtletí 2020 v Evropě o 20-30%, v jižní a jihovýchodní Asii dokonce až o 50%. Dokonce i RPET (nejčastěji recyklovaný obalový plast) je nyní o 83-93% dražší než primární PET a jeho cena stále roste.

Velké firmy jako je Coca-Cola, Pepsi-Co a Nestlé se i z těchto důvodů pravděpodobně letos nepřiblíží svým závazkům na obsah recyklovaného plastu ve svých obalech. Coca-Cola, Pepsi-Co i Nestlé si již v minulosti daly cíle, kolik recyklátu budou obsahovat jejich obaly, avšak nedostály jim a cíle zrušily. Nedávno (2018) si stanovily cíle nové. Coca-Cola chce mít do r. 2030 50% obalů z recyklovaného materiálu, nyní má 20%. Pepsi-Co chce do r. 2025 25%, v r. 2019 byla na 4%. Nestlé chce 15% do 2025, nyní má 3%. 

Naplnění cílů tedy zní dost utopisticky.I kdyby všechny závazky byly dlouhodobě plněny, obsah plastového odpadu v oceánech se stejně do roku 2040 zvedne z nynějších cca 11 milionů tun na 29 milionů tun, jak odhaduje červnová studie neziskové organizace Pew Trust. To je poměrně alarmující. Problém s plastovým odpadem si uvědomují i největší hráči ropného a plastového průmyslu (ExxonMobil, Shell, BASF, INEOS a další). Na boj proti plastovému odpadu se v příštích 5 letech rozhodli investovat 2 miliardy USD. Smutné je, že do nových závodů na výrobu plastů z primárních surovin budou investovat 400 miliard USD. Předpokládají totiž, že zvyšující se životní standard způsobí větší poptávku po plastových výrobcích, zatímco kvůli přechodu na elektromobilitu bude menší poptávka po ropě jakožto palivu a ta bude dále zlevňovat. Chystá se 176 nových petrochemických závodů, z toho 80% v Asii.

Co s tím? Plastové znečištění je celosvětový problém a musíme ho řešit i v Evropě, jak jsem naznačoval již v tomto článku. Proto se snažím pomáhat ČR v přechodu na oběhové hospodářství. 

 

Piráti se ptají, jak pokračuje vyšetřování ekologické katastrofy v řece Bečvě. Trvají na dopadení viníka i lepší ochraně toků

Na řece Bečvě došlo nedávno k velké ekologické havárii. Od neděle 20. září zde uhynulo kvůli kontaminaci vody kyanidem podle odhadů nejméně 32 tun ryb. Jde o pohromu takového rozsahu, že ji nemůžeme jen tak přihlížet. Důležité je nejen najít viníka, který je za únik odpovědný, ale také prošetřit, jak a proč k němu došlo. Proto jsem dnes poslal interpelaci ministru životního prostředí Richardu Brabcovi a Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP) požádal o informace. 

Není možné, aby se takto závažná kauza nechala bez důkladného prošetření. Je nutné zjistit původce znečištění řeky a důvody, proč k celé situaci došlo. Jinak nelze zaručit, aby se podobná věc v budoucnu neopakovala. Proto jsem požádal ČIŽP o poskytnutí nejen podrobnějších informací o výsledcích šetření (jakmile to bude možné vzhledem k probíhajícímu vyšetřování), ale také o informace, zda ve stejné oblasti došlo k šetření ČIŽP v minulých letech a s jakými výsledky.

Pana ministra Brabce se ptám v interpelaci na pohled a postup resortu životního prostředí v této věci. Konkrétně na to, zda on sám dohlíží na postup vyšetřování, proč i přes jeho prohlášení z minulého týdne stále neznáme viníka a také na to, co myslel exemplárním potrestáním pachatele, které zmínil v médiích.

Foto: ČTK

Foto: ČTK

 

První krok, který Piráti ve Zlínském kraji udělali, bylo podání trestního oznámení na neznámého pachatele a to ze dne 24. 9. 2020 a to kolegyní Hankou Ančincovou.  https://zlinsky.pirati.cz/tiskove-zpravy/pirati-patraji-po-vinikovi-ekologicke-katastrofy-v-rece-becva/


 

Celý text mé interpelace na pana ministra Brabce:

Vážený pane předsedo,

v souladu s ustanovením čl. 53 odst. 1 Ústavy České republiky a § 110 a násl. zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, se na Vás jako poslanec zvolený za Piráty obracím s touto interpelací:

V minulém týdnu proběhla médii informace o otrávení cca 40 km řeky Bečvy neznámou látkou. Dle veřejně dostupných informací rozbory vody následně ukázaly, že šlo o kyanid. Kvůli tomu uhynulo v řece více než 30 tun ryb. Policie případ šetří jako podezření ze spáchání trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti. (zdroj: https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/puvodce-kyanid-becva-uhynule-ryby.A200926_125608_zlin-zpravy_bse) Tato situace mně, jako zvolenému poslanci za Zlínský kraj a členovi sněmovního Výboru pro životní prostředí, není samozřejmě lhostejná.

Proto bych Vás chtěl tímto požádat o zprostředkování odpovědí u pana ministra Brabce:

  • V pátek jste situaci komentoval s tím, že najít zdroj znečištění bude otázkou několika hodin. Proč tedy stále nevíme, odkud se kyanid do řeky dostal?
  • Zajímáte se a dohlížíte vy osobně na postup ČIŽP v této věci? 
  • Jak bude reagovat MŽP na tento problém? MZE dle médií slibuje finanční pomoc rybářům. (zdroj:https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/ministr-zemedelstvi-toman-slibuje-pomoc-rybarum-v-okoli-becvy)
  • V médiích jste se vyjadřoval, že půjde o exemplární potrestání. Co tím přesně myslíte?
  • Bude MŽP podnikat nějaké konkrétní kroky, aby se podobná situace do budoucna pokud možno neopakovala?

 

Vážený pane ministře, Vaši odpověď očekávám v průběhu zákonné lhůty.

 

Některé články, které k této problematice vyšly v médiích:

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ekologicka-katastrofa-becva-brabec_2009251211_btk

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/pripad-masivniho-uhynu-ryb-otravenych-kyanidem-prevzala-policie?fbclid=IwAR3lhTagZ1jgeSK9EjvB6lyNV6QjaccEGvWknKUqI5cU0LezyyaGy-Vpt3A

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tuny-ryb-v-becve-zabil-kyanid-chemicka-agrofertu-na-vine-neni-121324?fbclid=IwAR30aozYy3uq9uEva80W4MFN4TbNPU5wRdfFlIj1ywlHrFDpxzFfh7y2T-U

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/kontaminace-otrava-kyanid-becva-policie-kanal_2009261451_onz

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/becva/r~4977c4f0fff711eab1110cc47ab5f122/

https://domaci.ihned.cz/c1-66821820-uhyn-desitek-tun-ryb-v-rece-becve-zpusobil-kyanid-vysetrovatele-patraji-po-vinikovi

 

Schválením Pozměňovacího návrhu Staňka a Zahradníka došlo k zásahu do právní jistoty a důvěry v právo

V souvislosti s novou podobou zákona o odpadech, kterou minulý týden schválila ve třetím čtení poslanecká sněmovna, se nyní diskutuje o některých kontroverzních schválených pozměňovacích návrzích. Jedná se především o pozměňovací návrh (PN) poslanců Staňka a Zahradníka. Piráti tento PN, který v podstatě umožňuje zpětné osvobození části odpadu od skládkovacích poplatků, nepodpořili, a jak na Výborech, tak na třetím čtení, byli proti, neboť de facto umožňuje skládkovacím firmám vyhnout se doplatku stamilionových částek.

Návrh umožňuje skládkovacím firmám vyhnout se placení poplatků obcím a SFŽP tím, že odpady označí za využité na skládce a použité k výrobě výrobků, a to i zpětně. Vzpomeňme na tzv. Kauzu Čáslav u které se to přímo nabízí. Nově tímto dochází k zásahu do právní jistoty a důvěry v právo formou tzv. zákazu pravé retroaktivity. Nedivil  bych se kdyby v této věci došlo k podání návrhu na zrušení této části zákona k Ústavnímu soudu ČR z důvodu rozporu s ústavním pořádkem ČR.

Odkaz na aktuální články:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/hra-o-stamiliony-korun-stankuv-navrh-nahral-skladkarum/r~8a96d528fc1b11eaaabd0cc47ab5f122/?fbclid=IwAR3fyYZfLu3WdckZeJCODvts4BenV_Wd5ItCZ5yaQvUj5cQh9d9Ued2rB6M