Zbytky ze zdemolovaných staveb představují až polovinu všech odpadů vyprodukovaných v České republice. Kameniva, které je potřeba pro výrobu betonu, přitom rychle ubývá. Společnost Skanska právě přichází s unikátním materiálem, který by oba tyto problémy mohl vyřešit. Začala totiž používat takzvaný recyklovaný beton, vyvinutý ve spolupráci s českou firmou ERC-TECH a vyráběný až ze 100% recyklované stavební suti.
Revoluční materiál rebetong byl poprvé použitý na výstavbu parkourového hřiště. Foto: Skanska.
Český patent, na jehož základě Skanska Rebetong vyrábí, má potenciál způsobit ve stavebnictví revoluci na globální úrovni. Materiál má obdobné vlastnosti jako beton, místo přírodního kameniva ale díky nanopříměsi využívá stavební suť. Nová technologie, kterou Skanska začala používat jako vůbec první firma na světě, tak umožňuje z materiálu po ukončení životnosti staveb postavit stavby nové.
Rebetong tak může vyřešit obrovský objem odpadu, který v současnosti po demolicích staveb končí na skládkách. Životnímu prostředí zároveň uleví snížením uhlíkové stopy, a to třeba omezením těžby i dopravy potřebné k převezení kameniva z omezeného počtu lomů na betonárnu. Využívání stavební suti místo drahého přírodního kameniva má výraznou výhodu z hlediska ceny stavby. Peníze bude budova navíc majiteli šetřit i v průběhu celého životního cyklu. Rebetong má totiž nižší koeficient tepelné vodivosti, což znamená nižší energetickou náročnost budov.
Nekonečný život betonu
„Společnost Skanska klade na udržitelnost staveb velký důraz, což dokazuje i náš závazek stát se do roku 2045 uhlíkově neutrální. Proto nás těší, že jsme začali využívat materiál, který může životnímu prostředí ulehčit ve fázi stavby i při následném využívání,“ říká Michal Jurka, prezident Skanska Central Europe.
„Produkty vyrobené podle našeho patentovaného technologického know-how se po ukončení své životnosti opět použijí pro stavební průmysl. Je tak zaručený nekonečný životní materiálový cyklus. Betony a výrobky z betonu splňují nejpřísnější kritéria požadavků betonářských norem. V současné chvíli se jedná o jediný beton na světě vyrobený ze 100% recyklovaných kameniv. Díky partnerství společnosti ERC-TECH a Skanska se otevírá šance tuto inovaci používat po celém světě,“ uvádí Pavel Gorecký, výkonný ředitel společnosti ERC-TECH, která spolu se Skanskou technologickou inovaci přináší na trh.
Zvyšování podílu recyklovaných materiálů při stavbách je kvůli stále silnějšímu důrazu na cirkulární ekonomiku důležitým tématem. Jen Praha například v současné době spotřebovává 13 milionů tun stavebních materiálů ročně a pouze z 10 % je recyklátem. Zdrojů přírodního kameniva přitom ubývá. Do 9 let bude mít z 221 českých lomů zásoby jen 107 z nich a k úplnému vyčerpání by v tuzemsku při současném průměrném tempu spotřeby mělo dojít už kolem roku 2062.
Nová norma umožní 100% využití recyklátu
Skanska je první stavební firmou, která patentovaný český vynález uvádí do praxe. V současnosti má osvědčení a normy pro transportní beton a stěnové prefabrikáty, na základě kterých již Rebetong oficiálně vyrábí.
Materiál je tak už v současnosti připravený stát se plnohodnotnou součástí stavby rodinných a bytových domů, základových konstrukcí nebo třeba podkladní vrstvy vozovek.
„Aby v betonu mohlo být využito až 100 % recyklátu a podpořeno širší využití, musí vzniknout nová národní norma. Její vznik jsme již v první polovině letošního roku s podporou Ministerstev životního prostředí a průmyslu a obchodu iniciovali a vlastní proces byl zahájen v minulém měsíci. Jsme jeho aktivním účastníkem a doufáme v její vydání do konce roku 2020,“ doplňuje Bohuslav Slánský, vedoucí technického rozvoje a inovací společnosti Skanska. V den představení revolučního materiálu proběhne i slavnostní otevření parkourového parku v komunitním prostoru Cukrkandl v pražských Modřanech. Park je postaven právě z Rebetongu a bude tak sloužit nejen jako hřiště pro mládež, ale zároveň jako první venkovní expozice nového materiálu.
Sněmovna ve středu 8. 7. 2020 na plénu jednala o zákonu o odpadech (ST 676), který se však nestihl poslanci prohlasovat celý. Na další dva zákony oběhového balíčku (ST 677 Výrobky s ukončenou životností, ST 678 Změnový zákon) se tím pádem z časových důvodů také nedostalo. Proto budeme všechny tisky projednávat zřejmě někdy v září.
Mé shrnutí najdete níže včetně mého komentáře, který jsem k tomuto tématu na jednání sněmovny přednesl.
V textové podobě si ho můžete přečíst zde.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, chci říct jen na závěr, že problematika oběhového balíčku je velice složité téma, o čemž svědčí i množství podaných pozměňovacích návrhů (skoro 100 PN).
Jak jsem již zmiňoval, základem pro cokoliv, jsou věrohodná data. Ta zatím dle mého bohužel nemáme. Data o produkci odpadů poskytovaná MŽP a data ČSÚ se liší, a to dost výrazně:
Celková produkce odpadů v ČR za rok 2018 podle ČSÚ: 28, 4 milionů tun Celková produkce odpadů v ČR za rok 2018 podle MŽP: 37, 8 milionů tun Komunální odpad za 2018 podle ČSÚ: 3, 7 milionů tun Komunální odpad za 2018 podle MŽP: 5,8 milionů tun
Z těchto dat přitom musíme všichni vycházet, včetně investorů, reportujeme do EU -> jde o skutečně závažný problém. Již jsem zmiňovalusnesení, přijaté na můj návrh na VŽP, a skutečně doufám, že do konce roku MŽP podá dobré zprávy a statistiky budou sjednoceny.
OTÁZKA na ministra Brabce: Zajímalo by mne, co si o tom myslí pan ministr Brabec? Zda to vnímá stejně jako já, jako velký problém?
Tato legislativa tzv. Oběhový balíček má zajistit jasné dosažení cílů recyklace, která musí být v roce 2035 65% komunálního odpadu. V současnosti v ČR však recyklujeme pouze necelých 39 %. Musíme tedy zvýšit recyklaci o 27% !!!
Musíme také razantně snížit skládkování, v roce 2035 musí být max. 10 % komunálního odpadu. V současnosti však skládkujeme 46 %. Oproti dnešku musíme skládkování snížit o 36%! (data výše jsou podle údajů MŽP)
OTÁZKA na ministra Brabce: Zajímalo by mne, jakými kroky se chce Ministerstvo k těmto procentům dostat? Jaké udělalo v novele zákonů kroky?
Co se skutečně stane po přijetí oběhového balíčku v podobě, jakou má teď ?
Balíček pomáhá ukončit skládkování, avšak vláda nám navrhuje až v termínu 2030, o kterém se již nedá říct, že je kompromisní, všechny PN do druhého čtení podané PN chtějí rok nižší. Kompromis je tedy 2027-2028. Rok 2030 není ambiciózní.
Neobsahuje dostatečnou podporu recyklace, hrozí přesun recyklovatelného materiálu do ZEVO zařízení (zařízení pro energetické využití odpadu = moderní spalovna), což bude bránit splnění recyklačních cílů.
Chápu, že ZEVO ano, ale pouze v kapacitě, kterou naplníme nerecyklovatelným odpadem z ČR! Kapacitu ZEVO musíme počítat pro cílový stav v roce 2035, kdy bude recyklace 65%, skládkování max. 10% a celková produkce směsného odpadu by podle Evropského akčního plánu měla být snížena až o 50%.
Proto předkládáme množství PN (celkem 29), o kterých jsem přesvědčen, že by tomuto procesu prospěly a zlepšily celé oběhové hospodářství České republiky.
Řešili jsme, že zástupci měst a obcí si stěžují, že se jim zvýší náklady. Ano, protože někteří politici populisticky naháněli voliče tím, že například dali poplatky za komunální odpad občanům zdarma nebo s výraznou slevou. Teď se ovšem bojí, že s navýšením poplatku za skládkování o voliče přijdou. Protože to již nepůjde hradit z městských rozpočtů atd. To je jeden z určitých problémů.
Prosím vážené kolegyně a kolegové, zkusme se před hlasováním zamyslet a podpořme PN, které pomáhají situaci zlepšit a dospět k jasným cílům. To, jak budeme dnes hlasovat, vážené poslankyně a poslanci, ovlivní naše životy na dalších 15 let.
Jak jsem říkal v mé řeči ve druhém čtení, jedná se převážně v konečné fázi o politické rozhodnutí…..pane Brabče
——
Nebuďme stále popelnicí Evropy, prosím. Posuňme se k 21. století a buďme sebevědomí.
S novelou zákona o odpadech, která se nyní projednává na plénu Poslanecké sněmovny, se pojí zejména ukončení skládkování. Sám zastávám názor, že je nutné, aby skládkování skončilo co nejdříve. U využitelných, recyklovatelných odpadů jsou dva hlavní důvody, proč je musíme přestat skládkovat. Negativní vliv skládek na životní prostředí je jeden z nich, plýtvání surovinami druhý.
Odklonem od skládkování se jistě sníží negativní vlivy skládek, avšak nezaručí to, že budou využitelné odpady zrecyklovány. A právě recyklace je potřeba z hlediska efektivního využívání surovin, nadto je to i hlavní cíl, který musíme jako člen EU splnit.Konkrétně se jedná o 60% recyklaci komunálního odpadu v roce 2030 a 65% v roce 2035. V roce 2018 bylo přitom v ČR zrecyklováno pouze necelých 40% komunálních odpadů. Dále bychom měli podle evropského Akčního plánu pro oběhové hospodářství snížit celkovou produkci směsného komunálního odpadu v EU o 50% do roku 2030.
Směřuje však nový oběhový balíček zákonů k naplnění těchto cílů? Obsahuje nástroje na podporu recyklace? K navýšení recyklace je třeba zlepšit třídění, podpořit trh s recyklovanými výrobky a především zvýšit recyklační kapacity, kterých máme nedostatek. V zákoně najdeme nastavení třídicích a recyklačních cílů, ale skutečná podpora recyklace je v něm obsažena pouze velmi sporadicky. Masivní navyšování recyklačních kapacit a investice do recyklace, dotřiďovacích linek apod. se, pokud mám správné informace, nechystají. Avšak co se týče plánovaných investic, zjistili jsme, že je v plánu výstavba či rozšíření šesti ZEVO (Brno, Mělník (proti tomuto projektu se občané z okolí dlouhodobě staví na odpor), Most, Malešice, České Budějovice, Opatovice), které mají navýšit kapacitu nikoli recyklace, ale energetického využití odpadu ze současných cca 770 000 tun/rok na cca 1 650 000 tun/rok. K tomu ještě můžeme připočítat stávající a plánované multipalivové kotle na TAP (tuhé palivo z odpadu) s kapacitou cca 180 000 tun.
V roce 2018 jsme v ČR vyprodukovali podle oficiálních údajů MŽP cca 5,8 tun komunálního odpadu, z toho 2,8 mil. tun směsného komunálního odpadu. Pokud se nám podaří toto množství snížit podle evropského plánu o 50%, jsme na 1,4 milionů tun směsného komunálního odpadu. Pokud bychom vycházeli z údajů o produkci odpadu nikoli od MŽP, ale od ČSÚ, budou tato čísla ještě nižší. Tedy i kdybychom celé toto množství odpadu poslali na energetické využití (přitom určitá část z něj se bude moci nadále skládkovat, konkrétně 10% komunálního odpadu, jaké bude toto množství a parametry v případě ČR se uvidí podle finální podoby zákona o odpadech), stejně nebude plánovaná kapacita ZEVO naplněna. Čím se tedy bude doplňovat? Recyklovatelným odpadem? Dovozem ze zahraničí?
Obávám se tedy, že recyklovatelný odpad, který budeme muset přestat skládkovat podle nového odpadového zákona, bude primárně přesunut právě do těchto zařízení. Energetické využití je jistě lepší než skládkování, to nepopírám. Avšak chystané ZEVO bude nutné konstantně “krmit” (tato zařízení nelze jen tak zapínat a vypínat podle potřeby a není to dočasná investice), což znamená, že po jejich postavení (a tedy investování mnoha miliard korun) budou jejich provozovatelé potřebovat stálý přísun odpadu pro jejich provoz.Nebude tedy vůle tyto odpady přesouvat do recyklace, také investice do recyklačních kapacit tím budou značně ztíženy (nebude jistota, že se na odpadech “uživí” vedle velkokapacitních spaloven), a co víc, provozovatelé ZEVO jistě nebudou nakloněni ani dalšímu snižování samotné produkce odpadů, což by měl být náš hlavní cíl k přechodu na udržitelné, oběhové hospodářství. Tato situace se mi nelíbí, neboť by dle mého názoru mělo být maximum recyklovatelných surovin skutečně recyklováno a nyní hrozí, že energeticky budou využity i odpady, které by mohly být bez problémů využity materiálově.
Z toho důvodu podávám do druhého čtení pozměňovací návrh, zavádějící tzv. spalovací poplatek. Tento poplatek je nižší než u skládkování, avšak měl by směřovat k tomu, aby spalování nebyla první a nejjednodušší možnost, jak se zbavit odpadu po zvýšení skládkovacích poplatků, potažmo po zákazu skládkování.
Včera zasedal Výbor pro životní prostředí a zabýval se pokračováním projednání odpadové legislativy a dalšími kroky v kauze rozšiřování polského dolu Turów. Na základě výzvy výboru by měla příslušná ministerstva připravit podání žaloby k Evropskému soudu kvůli škodám, které důl způsobuje české straně. Součástí bude i vyčíslení těchto škod.
Abyste si udělali obrázek, jak výbor probíhal, velmi doporučuji poslechnout si zvukový záznam. Ale pozor, je to jen pro silné povahy! To co se včera odehrávalo a jak k celé věci přistupují poslanci za ANO, mě dost zklamalo. Zrychlené jednání celého procesu, předem nachystané z MŽP ač doporučené hlasovací procedury zpravodajů, sjednocení hlasování a to tak, že jsme se nemohli vyjádřit k bodům, kde máme rozdílná stanoviska, komentáře některých poslanců ANO šly dost za hranu běžného a to vše za jejich smíchu a posměšků, včetně paní politicky zvolené náměstkyně Peštové (ANO). ZDE je záznam: https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=4606&ido=1317&td=22&cu=29
Na výboru byly projednány pozměňovací návrhy ke třem ze čtyř tisků tzv. oběhového balíčku (ST 676 Odpady, ST 677 VUŽ a ST 678 normy). Výbor nepodpořil dřívější konec skládkování ani mnohé další návrhy, směřující k oběhovému hospodářství. Za pozitivní se dá považovat pouze to, že vydal kladné stanovisko ke dvěma pirátským pozměňovacím návrhům – začlenění do zákona chemické recyklace metodou solvolýzy a zařazení výrobců buničiny mezi zařízení, která nepotřebují povolení k provozu.
„Bylo vidět, že poslanci za ANO nemají chuť problematiku řešit a chtěli by mít vše co nejrychleji schváleno. Síla většiny se projevila a mnohé naše návrhy, které dle mého posouvají oběhové hospodářství do 21. století, nedostaly šanci. Počkáme tedy na třetí čtení, jak rozhodnou poslanci. Budu se snažit s nimi co nejvíce mluvit a shánět pro naše návrhy podporu. Jedná se o tak důležitý zákon, že není možné jej projednávat způsobem, jaký dnes zvolili koaliční poslanci,” uvedl pirátský poslanec František Elfmark.
Výbor pro životní prostředí také znovu projednal kauzu rozšíření těžby na polském dole Turów, kvůli kterému prokazatelně přichází o vodu rozsáhlé české území. Polsko, které si v neveřejném řízení povolilo těžbu na dalších 6 let, a usiluje o její další prodloužení, s českou stranou ve věci prakticky nekomunikuje. I proto výbor při posledním projednávání věci požádal Ministerstvo zahraničních věcí o analýzu možností podání žaloby na Polsko k Evropskému soudu pro porušení unijního práva. Ministerstvo zahraničních věcí podání žaloby podpořilo, stejně jako výbor ve svém dnešním usnesení.
„Jsem ráda, že dnes výbor vyzval vládu a příslušná ministerstva k tomu, aby zahájily kroky k podání žaloby k Evropskému soudu. Výbor také žádá Ministerstvo životního prostředí a Liberecký kraj, aby do konce září tohoto roku vyčíslili náklady na nápravu škod, které Polsko provozem dolu České republice už způsobilo a do budoucna způsobovat bude,“ dodala pirátská poslankyně Dana Balcarová, předsedkyně Výboru pro životní prostředí.
Re-use centra nabízí obcím řadu benefitů, jak už z pohledu ekonomického, sociálního, tak i environmentálního. Hlavním cílem zřízení takovýchto center je prevence vzniku odpadu, který je pro obce v rozpočtu častou ekonomickou zátěží. Nová re-use centra mohou být příležitostí, jak nepotřebným, ale funkčním věcem najít druhý život.
Aktuálně ve sběrných dvorech končí velké množství velkoobjemového odpadu, nábytku, spotřebičů, elektroniky, ale i dalších věcí, které by ještě mohly dál sloužit a plnit svou funkci. Jednou z možností, jak ještě použitelné věci zachránit, je zřízení tzv. re-use centra, místa, kam občané mohou odevzdat věci, které již nepotřebují, ale zároveň ještě mohou posloužit někomu jinému. Zde je zboží bezúplatně přijato, případně opraveno, zrepasováno a připraveno k prodeji, který přináší do obecního rozpočtu extra příjem.
„V Česku re-use centra existují a efektivně fungují. Jsou většinou zřízena jako místní komunitní centra, nabízející plnohodnotnou alternativu obchodním centrům. Existují i opravárny s designovými předměty,“ vysvětluje Filip Rejthar ze společnosti CIRA Advisory, která poskytuje poradenství v zakládání re-use center.
Zavedení re-use centra nabízí řadu zajímavých benefitů, které jsou pro fungování obce přínosné. Daří se jejich prostřednictvím snižovat náklady na odstraňování odpadu, vytváří se pracovní příležitosti pro osoby, které mívají problematické uplatnění na klasickém pracovním trhu a vznikají dobrovolnické pozice. Z environmentálních aspektů je na místě zmínit naplňování legislativních požadavků MŽP v rámci předcházení vzniku odpadu, ale také zvyšování společenské odpovědnosti vůči životnímu prostředí a vytváření funkční alternativy k nadměrné produkci odpadu.
Prioritní osa 3: Odpady a materiálové toky, ekologické zátěže a rizika
Specifický cíl: 3.1 – Prevence vzniku odpadů
Mezi hlavní cíle patří snížit množství odpadů z výroby, příprava výrobků na konci životnosti pro opětovné použití a podpora zavádění tzv. systému door-to-door.
Typy podporovaných projektů a aktivit
Podporované aktivity:
Podporovaná aktivita 3.1.1: Předcházení vzniku komunálních odpadů,
Podporovaná aktivita 3.1.2: Předcházení vzniku průmyslových odpadů (např. aplikace technologií, které sníží měrné množství odpadů vznikající ve výrobě).
Příklady podporovaných projektů 3.1.1:
Předcházení vzniku biologicky rozložitelných komunálních odpadů prostřednictvím domácích kompostérů pro občany, vztahuje se pouze na biologicky rozložitelné materiály rostlinného původu,
předcházení vzniku textilního a oděvního odpadu, a to prostřednictvím rozšíření/vybudování sběrné sítě kontejnerů,
budování míst pro předcházení vzniku komunálních odpadů – jedná se o centra pro opětovné použití věcí nebo systémy opětovného použití výrobků,
vybudování/rozšíření infrastruktury projektů předcházení vzniku jednorázového nádobí nebo jednorázových obalů, např.: jednorázové nápojové kelímky, jednorázové nádoby na potraviny apod.
Příklady podporovaných projektů 3.1.2:
realizace nebo modernizace technologií, jejichž výstupem bude menší množství produkovaného odpadu na jednotku výrobku při dané výrobní technologii. Projekt musí být zaměřen na předcházení vzniku průmyslových odpadů, které doposud vznikají při dané výrobní činnosti (v režimu odpadů).
Pravidla pro žadatele a příjemce podpory
Žadatelé o dotaci se řídí Pravidly pro žadatele a příjemce podpory (dále jen PrŽaP). Pro žadatele o dotaci z této výzvy je pro část B PrŽaPu účinná verze č. 24. Tyto verze PrŽaP platí i pro procesy týkající se kontroly formálních náležitostí a pro Přílohu č. 1 PrŽaP. A to i v případě, že dojde k aktualizaci PrŽaP. V ostatních případech se budou žadatelé řídit tou verzí PrŽaP, která bude právě aktuální (tj. poslední verze). Jednotlivé verze dokumentu naleznete na této stránce.
Praha, 18. června 2020 –Piráti představili před mimořádnou schůzí Sněmovny ohledně sucha svůj třífázový plán „Vodu řešíme teď“. Ten přináší celou řadu ucelených návrhů, jak se v Česku vypořádat s extrémními projevy změny klimatu. Řešení jsou rozdělena do čtyř tematických sekcí: dostupná a kvalitní pitná voda, zdravá krajina, živá i udržitelná města a motivovaný hospodář. V souladu s těmito záměry předloží Piráti na plénu také konkrétní legislativní návrhy, které mají za cíl zlepšit současný stav.
„Některé české obce se ještě ani nevzpamatovaly z víkendových lokálních povodní a už nás čekají další tři dny vydatných dešťů. Přitom 40 až 100 centimetrů pod zemí stále převládá kritické půdní sucho a hladina podzemních vod je hluboce pod normálem. Vláda bohužel situaci neřeší. I proto jsme za Piráty podpořili mimořádnou schůzi k suchu, která se bude zabývat legislativou v oblasti hospodaření a ochrany vody i schopností krajiny vodu zadržovat. Stejně tak jsme připravili plán na boj s klimatickými změnami a v souvislosti s ním představíme ve Sněmovně pět pozměňovacích návrhů ke zlepšení situace,“ popsala pirátská poslankyně Dana Balcarová, která působí jako předsedkyně Výboru pro životní prostředí.
Plán „Vodu řešíme teď“ je rozdělen do tří časových horizontů: Co je třeba řešit teď, co do konce roku, co dlouhodobě a stojí na čtyřech pilířích. „Náš návrh vychází z toho, co ve Sněmovně už třetím rokem posazujeme v oblasti vody, hospodaření i ochrany půdy a navazuje na plán Budoucnost řešíme teď, v němž jsme detailně rozepsali cestu z koronavirové krize,“ vysvětlil pirátský poslanec Radek Holomčík.
„Prvním pilířem našeho plánu je kvalitní a dostupná pitná voda. Nyní jsou zdroje vody ohroženy kontaminací pesticidy či chemikáliemi a sinicemi. Musíme ji tak začít co nejdříve chránit, a to pomocí revize současných zdrojů pitné vody a úpravy ochranných pásem. V tomto duchu podávám pozměňovací návrh k vládní vodní novele,“ nastínila Balcarová s tím, že je rovněž důležité omezit plýtvání s pitnou vodou. „Nebudeme omezovat použití pitné vody, ale chceme nastavit lepší podmínky pro využití šedé vody. Šedá voda je například voda z mytí nádobí, kterou můžeme využít ke splachování záchodů. Radek Holomčík ve svém pozměňovacím návrhu k novele vodního zákona proto odstraňuje administrativní bariéry v jejím používání. Piráti se zasadí o vypsání dotačních programů na využití šedé vody ve veřejných budovách a domácnostech,“ uvedla poslankyně.
Holomčík dále představil návrhy k tématu zdravé krajiny. „Okamžitě musíme zastavit veškeré projekty vedoucí k odvodňování krajiny, jako jsou regulace říčních toků a další zásahy. Na základě údajů od ministerstev zemědělství a životního prostředí zpracováváme analýzu účelnosti investic, abychom zabránili takové praxi, kdy jedno ministerstvo řeky zakrucuje a druhé je rovná do betonových koryt. Je třeba vodu v krajině zadržovat a není možné z veřejných peněz platit opak. Musíme nastavit citlivé a k přírodě šetrné hospodaření v lesích, změnit a zpřísnit požadavky na obdělávání půdy, modernizovat standardy pozemkových úprav a zjednodušit a uvést do života konečně dlouho slibovanou protierozní vyhlášku,“ vysvětlil Holomčík a dodal, že Piráti pracují také na novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která nastaví přísnější podmínky hospodaření na zemědělské půdě.
Třetí pilíř „živá a udržitelná města“ popsal pirátský poslanec František Elfmark. „Musíme v maximální možné míře začít vracet zeleň a vodu do měst a obcí. Můžeme to realizovat formou zelených střech, fasád, dešťových zahrádek, zachytáváním dešťové vody, umisťováním prvků zeleně na veřejná místa. Pro podporu výše uvedených opatření je nutné navýšení Státního fondu životního prostředí, kterého jsem členem. Důležité pro nás je také zachovat zapojení veřejnosti a spolků v územních řízeních,“ řekl Elfmark s tím, že je nutná také revitalizace toků jak v obcích, tak i mimo ně.
„Čtvrtý pilíř našeho plánu se jmenuje Motivovaný hospodář. Pokud chceme obnovit krajinu, musí to být týmová práce, a proto potřebujeme podporovat a motivovat lidi, kteří v krajině hospodaří. Budeme tlačit vládu, aby skončila s praxí neustálé buzerace namísto toho, aby zemědělcům, lesníkům a dalším nabízela pomocnou ruku. Nesmíme po nich chtít nesmyslnou byrokracii, vedení bezúčelných evidencí, nesystémově a nadbytečně je kontrolovat,“ uvedl pirátský poslanec Jan Pošvář. Podle něj má být člověk hospodařící v krajině hospodář, ne úředník. „Proto zpracováváme analýzu zbytečné byrokracie, která nepřispívá k lepšímu stavu krajiny, ochraně veřejného zdraví nebo ochraně zvířat před týráním. Připravujeme seznam zbytečných formulářů k odstranění. Chceme také podpořit lokální a ekologické zemědělce,“ uzavřel Pošvář.
Užíváme cookies, abychom zajistili co možná nejsnadnější použití našich stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
