PRÁCE: Těžba štěrkopísku v Uherském Ostrohu se má stát skutečností? Je písek vzácnější než pitná voda?

Je naprosto neuvěřitelné, že Český báňský úřad povolil dobývací prostor pro těžbu štěrkopísku v době, kdy se v médiích nemluví o ničem jiném než o suchu, které je dle odborníků největší za posledních 500 let. Proto je více než kdy jindy důležité snažit se vodu, kterou máme k dispozici, využívat co nejefektivněji.

Zdroj pitné vody nazvaný Bzenec-komplex je na pomezí Moravského Písku na Hodonínsku v Jihomoravském kraji a Uherského Ostrohu na Uherskohradišťsku ve Zlínském kraji. Tento pitný zdroj zásobuje přes 100 tisíc lidí z Hodonínska i dalších okresů. Je to pátý největší zdroj v České republice. Český báňský úřad zamítl námitky obcí a Jihomoravského kraje proti stanovení dobývacího prostoru pro těžbu štěrkopísku u Moravského Písku na Hodonínsku. Firma České štěrkopísky teď může podat žádost o těžbu. Úřad o ní bude rozhodovat v novém řízení. Proti těžbě bojují obce i kraj kvůli obavám ze znečištění blízkého zdroje pitné vody pro sto tisíc obyvatel na Hodonínsku. Bránit se teď chtějí u soudu. Příští týden zašlu interpelaci na pana ministra Brabce, abych se ho dotázal, zda mu přijde všechno v pořádku a zda si nemyslí, že může být ohrožen zdroj pitné vody. Pan ministr Brabec několikrát prohlásil, že znečištění pitné vody nehrozí. Budu se ho ptát, jak chce dál ministerstvo v této věci pokračovat a jak chce zdroje pitné vody chránit do budoucna?

“Voda je vzácnost a mělo by tak s ní být i zacházeno”

Rozhodnutí Českého báňského úřadu neznamená povolení těžby, potvrdil jen rozhodnutí obvodního báňského úřadu, který stanovil dobývací prostor. „Je to určení plochy na ložisku v majetku státu, na které je v budoucnu držitel dobývacího prostoru oprávněn žádat o povolení dobývání. Firma nyní tedy může podat žádost,“ objasnil mluvčí úřadu Bohuslav Machek.

Podle něj v případě podané žádosti o těžbu bude úřad znovu žádat o vyjádření různé organizace jako například hygieniky nebo obce. Jihomoravští hygienici už v minulosti vydali nesouhlasné stanovisko kvůli možnému znečištění vody, proti jsou i okolní obce. Na druhé straně Ministerstvo životního prostředí vydalo kladné stanovisko o vlivu na životní prostředí (EIA).

Další zdroje:

https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/3101126-bansky-urad-zamitl-namitky-proti-tezbe-sterkopisku-na-hodoninsku-obce-se-budou
https://www.moderniobec.cz/jsem-take-proti-tezbe-ale-ridim-se-zakony-rika-ministr-brabec-k-tezbe-u-uherskeho-ostrohu/
https://slovacky.denik.cz/zpravy_region/kraj-neuspel-s-namitkami-tezbe-pisku-vsak-chce-branit-dal-20200112.html
https://hodoninsky.denik.cz/zpravy_region/ministr-brabec-jsem-proti-tezbe-sterkopisku-20200130.html

Historické události:
https://www.vak-hod.cz/?page_id=3685

EKOLOGIE: Víte, jak se ekologicky zbavíte odpadu v domácnosti a navíc ušetříte za hnojivo? Kompostováním

Mít na zahradě kompost je tak trochu jako mít na zahradě poklad. Pravda, nějaké úsilí to stojí. Odměnou za trošku úsilí Vám však bude úžasné hnojivo a pěstební substrát. Přírodní a zadarmo.

Každá domácnost se zahradou by měla mít v dnešní době kompostér. Zaprvé proto, že se postará o veškerý biologický odpad ze zahrady, stráví většinu kuchyňských zbytků a také proto, že zvládne i to, co byste jinak hodili automaticky do popelnice. Kompostování umožní využít materiál, který by jinak skončil bez užitku na skládce nebo ve spalovně. Je potvrzeno, že až polovina domácího odpadu může být zkompostována. 

Proto si pojďme připomenout, jak změníme nevábnou hromadu odpadu v úrodnou zeminu, která potěší srdce nejednoho zahrádkáře. A co do správného kompostu vlastně patří, a co už ne. Pěkně popořádku, krok za krokem.

 

Kde a jak založit kompost

Správně založený kompost nepáchne a dodává zahradě cenné organické hnojivo. Budete na něj potřebovat místo chráněné před větrem, polostín. Pokud jste kompost nestihli založit na podzim, nezoufejte, jaro je ideálním obdobím k jeho založení.

Kde: Na zahradě vyberte spíše odlehlejší místo, které není po většinu dne na prudkém sluníčku. Vytvořte mu ohrádku, například z prken, kulatiny, nebo z plastových dílů.

Velmi nenápadně působí také plastové kompostéry, které stačí na pozemku umístit a vhazovat do nich ten správný typ zahradního odpadu. Při výběru volte takové modely, které budou mít plnění shora, ale dole dvířka na odebírání již zralého kompostu. Vhodnější je také kompostér dvoukomorový. Pro fajnšmekry existují také otočné kompostéry, které jsou prakticky bezúdržbové či zateplené kompostéry, v nichž kompostování probíhá i  v zimě. 

Dbejte na dobrý přístup k tomuto místu, abyste mohli vzniklý kompost snadno vyvážet kolečkem. Zbytky potravin budete pravděpodobně do kompostéru házet nejčastěji, proto by měl být dostupný i z vaší kuchyně.

Jak: Správné složení kompostu je základ pro jeho správnou tvorbu. Rozlišují se dvě skupiny odpadu – zelený (bohatý na dusík) a hnědý (bohatý na uhlík). Zelený odpad se vyznačuje měkkostí a vlhkostí, patří do něj tráva, zbytky zeleniny a ovoce. Hnědý je suchý a tvrdý, např. větve, papír.

Při zakládání kompostu začněte s 15 cm vrstvou hnědého odpadu. Na ní přidejte vrstvu listí, zbytků zeleniny a ovoce. Vrstvy hnědého a zeleného odpadu se střídají. Pozor ale na jejich poměr! Obecně platí, že na dva až tři díly hnědého připadá jeden díl zeleného. Proto čerstvě posekanou trávu neházejte bezmyšlenkovitě do kompostéru. Utvořte z ní tenké vrstvy, které proložte např. lepenkami, suchým listím nebo větvemi. Rozkládají se pomalu, ale udržují vzduchové kapsy a napomáhají tak rozkladu toho ostatního.

Dno kompostu v žádném případě nevystýláme fólií nebo textilií. Do kompostu musí mít volný průchod žížaly a hmyz, kteří jsou z velké části ze zrání kompostu zodpovědní.

Co dát do kompostu a co ne

Bioodpad vhodný pro kompostování:

  • Tráva a listí 
  • Uvadlé květiny – nenapadené škůdci nebo chorobami
  • Zeleninový a ovocný odpad z kuchyně – pozor, ne veškerý. Slupky z citrusových plodů pouze v malém množství
  • Vaječné skořápky – nejlépe nadrcené (ale zde platí, že lepší variantou je dát je jako krmivo slepicím)
  • Papírové odpad kromě křídových a jinak „voskovaných“ papírů (karton, noviny, roličky od toaleťáku, papírové utěrky, plata od vajec nebo papíry od muffinů). Větší papíry je  lepší před kompostováním natrhat.
  • Kávová a čajová sedlina (včetně čajových sáčků i s papírovým ouškem, pozor však na tzv.”pyramidové sáčky”, ty bývají plastové a do kompostu nepatří)
  • Trus a podestýlka drobných býložravých zvířat (např. slepičince, bobky od králíků)
  • Vlasy a chlupy

Do kompostéru rozhodně nepatří:

  • Tuky, oleje
  • Kosti a zbytky masa
  • Léky, žvýkačky
  • Vajgly a popel z cigaret
  • Kameny, stavební suť
  • Plevel s kořínky
  • Rostliny napadené škůdci či chorobami
  • Popel z uhlí
  • Plasty, sklo, kov, porcelán barvy a ředidla
  • Barevné lesklé časopisy a reklamní letáky
  • Kočičí, psí a lidské výkaly, jednorázové pleny
  • Větve z tújí – odborníci doporučují je spíše rozdrtit a použít jako mulč zpět pod túje a do kompostu dát maximálně malé množství
  • Listí z ořešáků – kompostu neškodí, ale dlouho se rozkládají, proces lze urychlit rozsekáním
  • Biologicky rozložitelné plasty. I když vám budou výrobci tvrdit cokoliv, většina plastů, které jsou takto označeny, je kompostovatelná pouze v průmyslových kompostárnách.

 

Jak dlouho zraje

O kompost je potřeba se starat. Znamená to především ho jednou za čas proházet, aby se důkladně provzdušnil a promíchal. Kompost zraje obvykle půl roku. Záleží na typu kompostu (otevřený, uzavřený) i množství a struktuře materiálu, který do něj dáváme. Poté se promění v humus, kterým lze hnojit záhonky. Dle zkušeností zahrádkářů, kompost, ve kterém je větší podíl ořešákového listí, případně štěpky z tújových větví, zraje déle, třeba i dva roky.

 

Kompostování v bytě

Pokud nemáte zahradu, nezoufejte. Kompostovat můžete i ve městě, je zde hned několik možností. 

První možností je kompostování komunitní. Především ve větších městech vznikají komunitní zahrady s komunitními kompostéry. Skupinka uživatelů kompostéru může kompost jak tvořit, tak posléze využívat. Výhodou komunitního kompostování je to, že v komunitě bývá jeden nebo více “správců kompostu”, kteří dohlížejí na správný průběh kompostování, poznají, kdy je hotový kompost možné odebírat a kontrolují, že v něm neskončí něco, co tam nepatří. Komunitní kompostéry bývají navíc dvou nebo vícekomorové, takže můžete kompostér konstantně plnit a zároveň probíhá zrání kompostu. Do kompostovací komunity je zpravidla nutné se včas přihlásit. 

Další možností je založit kompost pro Váš bytový dům. Vhodný je tento postup spíše pro menší domy, protože ve velkém množství lidí je velmi obtížné kontrolovat a ovlivňovat skladbu kompostu. I přes informovanost všech uživatelů pak dochází typicky k tomu, že kompost obsahuje příliš málo uhlíkatého materiálu (všichni mají zpravidla nejvíce mokrého, zeleného odpadu, k tomu se přidá sekání trávy…) a začne v něm docházet ke hnití a zápachu. 

Pokud chcete jet ”sami na sebe” a kompostovat přímo v bytě, je nejvhodnější možností pořízení vermikompostéru, tedy domácího kompostéru, v němž se o rozklad stará partička žížal. Ačkoli si vystačíte i s bežnými žížalami, které můžete odchytit venku po dešti, nejvhodnější jsou žížaly kalifornské, které dokážou zkonzumovat velké množství materiálu. Z vermikompostéru získáte nejen tuhý kompost, ale i tzv. žížalí čaj, tekutinu, která poslouží jako vynikající hnojivo např. pro pokojové květiny. 

K nalezení komunitní kompostárny ve Vašem okolí či vyhledání někoho, kdo nabízí žížaly, slouží tato mapa, vytvořená sdružením KoKoZa https://www.mapko.cz/places?fcat=331&lat=49.905249238801304&lng=15.136413574218752&zoom=8

Více informací najdete i zde: http://www.kompostuj.cz/

 

PRÁCE: Střípky z 12. zasedání Zastupitelstva Uherského Hradiště

V pondělní slunečné odpoledne 18. května zasedalo – po dvouměsíční pauze zaviněné pandemií koronaviru, již po dvanácté zastupitelstvo města Uherského Hradiště. Tentokrát s malou změnou místa projednávání, kulisy malebné Reduty za větší prostory Klubu Kultury, které lépe splnily nařízení vlády – rozestup 2 metry od sebe. Ve velkém sále se nakonec usadilo 27 zastupitelů, včetně nás, Pirátů – Jaroslava Ševčíka a Františka Elfmarka.

Na pořadu bylo celkem k projednání 16 bodů. Hlavním bodem programu bylo schválení dotačního programu na zmírnění následků COVID-19 v oblasti podnikání, jehož účelem je podpora fyzických a právnických osob, které v důsledku zavedení nouzového stavu v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru museli zastavit svou činnosti v oblasti poskytování služeb, výroby. Předpokládaný objem fin. prostředků podpory představuje 4 miliony. „Tento bod jsme samozřejmě podpořil a zároveň vytkl vedení radnice, že i když jsme původně navrhovali, aby se program řešil dříve, nestalo se tak. To v důsledku znamená, že podnikatelé uvidí „své peníze“ až koncem září, protože dotační peníze se získávají až 90 dní, což pro některé z nich může být pozdě. Důvod? Starostovi města nepřišlo správné svolávat zastupitelstvo dříve, protože by se ho nemohli zúčastnit občané a nebylo by to vůči nim fér. Někteří zastupitelé z jiných stran také nesouhlasili s tím, abychom suplovali roli státu a byli pro odložení poskytnutí pomoci, ale k tomu naštěstí nedošlo,“ komentoval Jaroslav Ševčík.

V dalším bodě jsme řešili vývoj současné ekonomické situace ve vztahu k financování schodku letošního rozpočtu města Uherské Hradiště. Základní fakta: Zastupitelstvo města schválilo Rozpočet na rok 2020 jako deficitní s tím, že schodek bude vypořádán mimo jiné prodejem cenných papírů ve výši 146 mil. Kč. S ohledem na stávající krizovou situaci však ztrácí portfolio cenných papírů výrazně na své hodnotě a náprava je očekávána až v řádu několika let. „Z tohoto důvodu jsme odsouhlasili místo prodeje „podhodnocených“ cenných papírů využít bankovní úvěr v obdobné hodnotě. Ze srovnávací studie vyplynulo, že opravdu teď není vhodná doba k prodeji cenných papírů. Tento bod zastupitelstvo schválilo jednomyslně,“ uvedl František Elfmark.

Velmi důležitým bodem projednávání byl společný postup, tvz. memorandum,  při přípravě a realizaci stavby silnice I/50 Kunovice zkapacitnění mimoúrovňového křížení I/50 s I/55 a související dopravní infrastruktury měst Uherské Hradiště a Kunovice. „Memorandum kromě Zlínského kraje a výše zmíněných měst podepsalo i Ředitelství silnic a dálnic ČR, a tak doufáme, že v brzké době se začnou podnikat kroky k napojení Štěpnic a Průmyslové ulice na obchvat,“ poznamenal Jaroslav Ševčík.

Velmi očekávaným tématem k diskuzi byla petice občanů Staré Tenice, kteří nesouhlasí s budováním developerského záměru „Nová Tenice“ – více info zde:  https://www.stdevelopment.cz/. Obyvatelé sídliště, zejména se to týká těch v nižších patrech okolních paneláků, se obávají, že jim nová stavba zabrání ve výhledu. Dále se bojí zvýšené hlučnosti a prašnosti z projíždějících aut, avšak nejvíce je trápí nedostatečná komunikace ze strany města a developera. „Doporučil jsem radě města uspořádat kulatý stůl mezi občany, městem a developerem tak, aby bylo možné si námitky občanů vyjasnit, popř. zapracovat či nalézt kompromisní řešení. Na zastupitelstvu vystoupili také občané bydlící ve Starých Tenicích, kterým osud jejich čtvrti není lhostejný. Nakonec jim bylo přislíbeno, že kulatý stůl s nimi proběhne ihned, jakmile to nynější situace dovolí,“ okomentoval František Elfmark.

Takovou milou povinností zastupitelů bylo schválení nositelů Ceny Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby. Letos na ni dosáhnout tři pánové. Za práci s kovem (kovářské práce, kutí) si cenu odnese pan Vítězslav Bobčík z Podolí, dále pan Leoš Křižka z Březolup za práci s přírodními pletivy (pletení z proutí a pedigu). Posledním držitelem za celoživotní práci v oboru těžká krojová krejčovina/šití krojových součástek je pan Josef Míška z Hluku. „Jsme pyšní za udržení našich tradic, zlaté slovácké šikovné ruce,“ uvedli s hrdostí Piráti.

Závěr: „Jak jsme jakožto volení zástupci Vás – občanů slíbili, snažíme se i z opozice náš program konstruktivně prosazovat, což jak se ukazuje je dobrá cesta, která přináší své ovoce.

Přejeme všem hodně zdraví a neklesejte na mysli…
Jaroslav Ševčík a František Elfmark

VIZE: Zelená Dohoda (Green Deal) – cesta k zelené budoucnosti?

Zelená dohoda pro Evropu je pojem, který nyní slýcháme stále častěji. Ne všem je ale jasné, co si pod tímto pojmem představit. Proto jsem se rozhodl zde na blogu tento dokument jednoduše představit a vysvětlit, proč ho považuji za důležitý. 

Zelená dohoda, neboli European Green Deal, je strategický dokument, představený evropskou komisí v roce 2019,  který má EU nasměrovat k tzv. udržitelné budoucnosti. Reaguje především na klimatické změny a úbytek biodiverzity, tedy problémy, které se stále prohlubují a mohou mít skutečně nedozírné následky pro nás pro všechny. Budoucí udržitelnost by s sebou měla kromě zmírnění těchto problémů nést také snížení znečištění životního prostředí a hospodářský růst nezávislý na nadužívání přírodních zdrojů, založený na oběhovém hospodářství.  

Zásadním cílem, kterého má Evropa pomocí Zelené dohody dosáhnout, je klimatická neutralita (tedy rovnováha mezi emisemi uhlíku a jeho pohlcováním) do roku 2050. K dosažení neutrality bude třeba akcí ve všech odvětvích – od energetiky, která nás asi napadne jako první, přes stavebnictví a dopravu až po produkci potravin a technologie.

Za tímto účelem Evropská Komise vytvořila návrh evropského zákona o klimatu. Ve všech dotčených oblastech bude také docházet k revizi existujících politik tak, aby byly v souladu s klimatickým cílem. 

Usnadnit přechod na bezuhlíkatou ekonomiku má financování ze zdrojů EU v kombinaci s národními a soukromými investicemi (na opatření související se změnou klimatu má jít 25% rozpočtu EU). Zajímavým novým nástrojem, který má k financování sloužit, je tzv. Fond spravedlivé transformace (Just Transition Fund). Ten má umožnit spravedlivý přechod k bezuhlíkaté ekonomice pro všechny regiony – proto jeho prostředky půjdou právě do tzv. nejvíce zasažených oblastí, u nichž bude přechod nejobtížnější (u nás jde např. o oblasti těžby uhlí). 

Avšak opatření úzce související s klimatem nejsou to jediné, co Zelená Dohoda řeší. Klade si za cíl také např. omezení chemizace v zemědělství a zlepšení stavu půdy, zastavení odlesňování, nebo posílení výzkumu. Nezapomíná ani na adaptaci na změny, které již kvůli klimatické změně nastaly.

Dohoda má 10 klíčových oblastí, znázorněných v této oficiální infografice:

Jak je z grafiky patrné, klima je jen jednou z řešených oblastí. Avšak poněvadž v podstatě všechny ostatní oblasti mají na klima svůj vliv, dalo by se považovat za oblast zastřešující. 

Těchto 10 oblastí srozumitelně podrobněji vysvětluje tento článek portálu Euroskop (rovněž je v něm popsáno i schéma financování). 

Shrnutí klimatické politiky EU nabízí také prezentace Akademie věd.

Proč považuji dokument za důležitý? 

O tom, že čelíme závažným environmentálním problémům, vzniklým v souvislosti se změnami klimatu, které do značné míry zavinil člověk, již dnes pochybují skutečně jen zatvrzelí odpůrci ochrany životního prostředí. Avšak to, že si problémy uvědomujeme, nestačí. Je potřeba jednat, a to co nejrychleji. Věřím, že mezinárodní dohody, jako je právě Zelená Dohoda pro Evropu, mohou přinést schéma postupu pro transformaci ekonomiky, průmyslu, ale i zemědělství a dopravy, tak aby celá EU vykročila směrem k udržitelné budoucnosti společně. Sdílení know-how, strategií a v neposlední řadě finančních prostředků, by mělo umožnit koordinovaný přechod k bezuhlíkaté ekonomice. Je potřeba vymezit termíny a cíle, abychom se donutili přejít od slov k činům. 

Úspěch nebo neúspěch v plnění ambiciózního cíle Dohody je závislý zejména na těchto dvou základních  faktorech. 1. Přijetí dohody členskými státy a vůle k plnění cílů na národní úrovni, 2.Funkční nastavení dílčích plánů, strategií, norem a iniciativ tak, aby byly účelné a zároveň dosažitelné.

V současnosti se znepokojením pozoruji snahy o smetení Dohody ze stolu, hlasy, které volají, že na strategie tohoto typu není správný čas, že peníze alokované na zlepšení životního prostředí by měly být přesměrovány jinam. Odůvodnění zaznívá jediné: koronavirus. Můj pohled je však přesně opačný. Právě současná krize nám ukazuje, že je skutečně potřeba se životním prostředím něco dělat, a to rychle. Pro tento názor mám mnoho důvodů, uvedl bych zejména to, že nejen u nás v ČR mě v posledních týdnech více než koronavirus znepokojuje obrovské sucho. Ekonomické důsledky sucha mohou být nejen pro zemědělce srovnatelné s důsledky pandemie, nedostatek vody se, stejně jako virus, dotkne pravděpodobně každého z nás, ať už skrze nedostatek vody ve studních, omezení obecní povahy, kdy si např. kvůli suchu nebudeme moci napustit bazény, uschlé trávníky na našich zahradách i ve městech, riziko požárů, vyšší ceny některých potravin a v neposlední řadě také zdravotní rizika spojená s předpovídaným horkem. K zamyšlení je také fakt, že se objevily studie, které dávají do souvislosti vyšší úmrtnost právě na koronavirus se znečištěním ovzduší. Nedávný požár skládky mi potom opět připomněl, jak moc je potřeba přejít na oběhové hospodářství a skládkování postupně ukončit, a oběhové hospodářství a efektivní využívání zdrojů je také jedním z bodů Zelené dohody. 

Považuji za nešťastné, jak se k Dohodě staví naše Ministerstvo průmyslu a obchodu, i Výbor pro evropské záležitosti. Jistě, Dohoda není dokonalá a její funkčnost nemůžeme zcela předvídat. Splnění cílů se také neobejde bez velkého úsilí a poměrně radikálních změn v některých odvětvích. Avšak, jak jsem již zmiňoval, je to ucelená strategie, která nás pobízí jednat tady a teď a nabízí nám nástroje, jakými můžeme zlepšit životní prostředí. A toho je potřeba využít. 

 

Více informací o Zelené dohodě:

Plán klíčových opatření (sdělení komise ke stažení v PDF):
Zelená dohoda pro Evropu – plán opatření
Dosažení klimatické neutrality
Investiční plán pro udržitelnou Evropu
Zelená dohoda pro Evropu

Prezentace AV ČR o klimatické politice EU, Zelené Doohodě a vlivu Koronavirové krize:
https://www.facebook.com/akademieved/videos/936486576802750/?__xts__[0]=68.ARBmzPjeTGfTG7ZMuQv8R7mTdV6riYbtEqb3E7cJwVKYE11DrbQuqlUjfKTs_H9BBTaFcfL4aU3ULik4xmtfmw3yciuno5F2bpNYjTzrqOAz35pzKELW5n8egs7uPnB47hBhtfaiiMcUHqmshIISPdQ9KYRjvPAvx6t5c2QF7q88cHaKUwnGXFLXsBkqR1Zgr2VHyRubRSwhQiDedPh_FZVIiRnQKhnCtksdBDqgn0UjSA9MJRBX8DAPXzQxzoDACD4zxovruC7EZZhMImn7gQnsOeFkG2eaAcCw1z8LLYEOcDQxH_avFtA2FVLgxRaJvLv2ede6T3fL4FiIiWhpC9kFnosKj8M1vuOiQnBdXFBqwL-gnEni4WA-8vU&__tn__=H-R

Odkaz na oficiální web EK o Zelené Dohodě:
https://ec.europa.eu/info/strategy/priorities-2019-2024/european-green-deal_cs

Článek Euroskop:
https://www.euroskop.cz/9047/34461/clanek/zelena-dohoda-pro-evropu-hlavni-vyzva-pro-novou-komisi/

REPORT: Balíček nové odpadové legislativy na půdě sněmovny vzbudil emoce

Má Česko  našlápnuto k šetrnějšímu a efektivnějšímu zužitkování zdrojů? Nebo se bude držet modelu “vytěžit – vyrobit – použít – vyhodit”? To nám napovědělo výborové jednání na půdě sněmovny, za účastí zástupců ministerstva životního prostředí, bohužel bez účasti veřejnosti. On-line přenosy alespoň přiblížily atmosféru dění, když se veřejnost díky nouzovému stavu nemohla takto důležitých jednání účastnit osobně.

Několik let trvající práce na balíčku zákonů tzv. Oběhového hospodářství se přiblížila do další fáze. V lednu byly představeny vládní návrhy zákonů a proběhlo první čtení na plénu sněmovny. Ve středu 29. dubna byly na Výboru životního prostředí probírány pozměňovací návrhy k zákonům o odpadech a o výrobcích s ukončenou životností. O čtrnáct dní později, rovněž ve středu 13. května, výbor projednal i zbytek balíčku, změnový zákon a zákon o obalech.

Ke všem těmto tiskům jsem podával pozměňovací návrhy, které vznikly na základě spolupráce s experty z neziskových organizací i z praxe odpadového hospodářství. 

 

Zákon o odpadech

K zákonu o odpadech jsem do Výboru ŽP podal 9 pozměňovacích návrhů (z celkového počtu 33 podaných). A netýkaly se zdaleka jen skládkování. Níže podávám jejich stručný přehled.

 

1. Protektorované pneumatiky

Ve svém prvním pozměňovacím návrhu navrhuji, aby se výjimka, která stanoví, že výrobky vzniklé ve vymezených zařízeních nemusí být při uvedení na trh doprovázeny průvodní dokumentací, vztahovala i na zařízení na výrobu protektorovaných pneumatik.  Protektorované pneumatiky jsou dle vládního návrhu zákona o odpadech vyráběny v zařízeních, pro které není vyžadováno povolení pro provoz. Tato zařízení vyrábí finální výrobky, na jejichž uvedení na trh se vztahují přísné požadavky – jak na národní, tak na EU úrovni a pochopitelně i ze strany samotných zákazníků, neboť přímo ovlivňují bezpečnost provozu a efektivitu přepravy. Protektory podléhají každoroční homologaci zkušebnou a jejich použití v autodopravě je přísně regulováno. Ukončení odpadového režimu je zde tedy zřejmé a zpracovat ke každé protektorované pneumatice průvodní dokumentaci je nadbytečným administrativním požadavkem.

 

2. Solvolýza

V dalším pozměňovacím návrhu požaduji, aby do Katalogu činností v příloze zákona byla do vyjmenovaných technologií v kategorii materiálového využití a recyklace odpadu doplněna solvolýza, tedy rozpouštění s produkty použitelnými jako původní surovina.

Jedná se o metodu chemické recyklace, která je vhodná zejména pro recyklaci plastového odpadu. Solvolýza je proces, ve kterém jsou zregenerovány vstupní polymery z materiálů, které mechanickým procesem nelze recyklovat. Jedná se především o vícekomponentní materiály zejména s podílem polypropylenu, polyetylenu, polyamidu a polyesteru, používané v hygienickém, potravinářském, automobilovém, nebo stavebním průmyslu. Výstupním materiálem je opět plnohodnotná surovina.

V zákoně je již chemická recyklace pomocí pyrolýzy a plazmy, měl by tedy být doplněn o tento třetí základní typ chem. recyklace. Procesy chemické recyklace jsou schopné zpracovávat kontaminovaný anebo směsný plastový odpad, který jinak recyklovat nelze. Tyto technologie umožňují použití plastového odpadu jako suroviny pro výrobu nových chemikálií a plastů, jejichž kvalita je stejná jako při výrobě z původních zdrojů, což umožňuje jejich použití i např. ve styku s potravinami. Další výhodou je možnost využití chemické recyklace k zachycení a oddělení problematických nečistot, tzv. látek vzbuzujících mimořádné obavy, které mohou být přítomny v plastických hmotách na konci životnosti.

 

3. Dovoz odpadů do ČR 

Dalším návrhem cílím na zrušení výjimky na dovoz odpadů ze zahraničí do ČR za účelem jejich energetického využití. To je v zákoně povoleno na výjimku a mohlo by to vést k účelovému dovozu odpadu na naše území.  

 

4. Skládkovací poplatek

Klíčovým opatřením ke zvýšení recyklace komunálního odpadu je postupný růst poplatku za ukládání využitelných odpadů na skládky. V zákoně je navrhován nárůst ze současných 500 korun na 800 Kč/tuna v roce 2021 až na 1850 korun v roce 2030 a dále. Já navrhuji navýšit poplatek v průměru až o 300 Kč oproti verzi MŽP, neboť je potřeba razantních kroků, které nás přimějí snižovat samotnou produkci odpadu. Zkušenosti z jiných států EU navíc ukazují, že se zvýšením skládkovacího poplatku se pojí zvýšení recyklace. Např. v Polsku, kde došlo ke zvýšení na 1400 Kč/tunu se velmi rychle začalo recyklovat více odpadu. 

 

5. Zařízení na výrobu celulózových vláken a granulí

Tento můj pozměňovací návrh navrhuje doplnit “Seznam zařízení na využití odpadu, která mohou být provozována bez povolení provozu” o zařízení sloužící k výrobě celulózových vláken a granulí. 

Povaha zařízení užívaných k výrobě celulózových vláken nebo granulí je ve vztahu k životnímu prostředí obdobná povaze zařízení na výrobu papíru nebo lepenky. Oproti výrobě papíru a lepenky má výroba celulózových vláken nebo granulí navíc tu výhodu, že při zpracování recyklovaného papíru nedochází k zatěžování životního prostředí, jako je tomu při výrobě papíru nebo lepenky, neboť při výrobě celulózových vláken nebo granulí dochází k rozvlákňování recyklovaného papíru tzv. suchou metodou.

Navrhovaná změna řeší zásah do poměrů hospodářské soutěže, navíc podporuje významné zpracovatele odpadového papíru, mezi které lze řadit výrobce celulózových vláken nebo granulí, čímž dochází k posílení záměru státu spočívajícího v přechodu k oběhovému hospodářství.

 

6. Termín ukončení skládkování

Jelikož silně nesouhlasím s navrhovaným odložením zákazu skládkování využitelných odpadů na rok 2030, podal jsem několik pozměňovacích návrhů, které zákaz vrací na dřívější datum. Jeden se snaží o návrat k původnímu termínu, tedy roku 2024. Další dva jsou potom návrhy kompromisní – navrhuji v nich rok 2027 jakožto zlatou střední cestu. V jednom z nich navíc ke změně roku přidávám zrušení kontroverzního parametru výhřevnosti. 

Snahu o co nejrychlejší ukončení skládkování považuji za prioritu, které se nyní musíme věnovat. Odsouváním termínu pouze prodlužujeme negativní vlivy skládkování na životní prostředí i lidské zdraví a brzdíme tím rozjezd cirkulární ekonomiky. 

V České republice totiž skončí ročně bez jakékoli předchozí úpravy 2,5 milionu tun směsných komunálních odpadů na skládkách. Z jedné tuny neupraveného směsného komunálního odpadu vznikne 100–300 m3 skládkového plynu obsahujícího metan, z něj 30–80 % unikne do okolí a podílí se na klimatických změnách. Skládkovat odpad bez jakékoliv úpravy do roku 2030 znamená vytvořit 1,7–5,2 miliardy m3 skládkového plynu. Do okolí z něj unikne 0,5–4,2 miliardy m3. Tedy asi 10 milionů tun CO​2 ekvivalentu. Proto jsem pro co nejrychlejší ukončení skládkování. 

 

7. Příprava odpadů k opětovnému použití

Při opravách, čištění a podobných úkonech, při kterých není ohroženo životní prostředí, nevidím důvod, aby tato činnost byla prováděna v režimu odpadů v zařízení pro nakládání s odpady. Nyní je např. běžnou praxí, že se krabice používají znovu pro odesílání nových zásilek. V současném legislativním nastavení to nejde udělat legálně mimo režim odpadů.

V případě, že nedochází k ohrožení životního prostředí,  je opětovné použití nejlepším způsobem, jak předcházet vzniku odpadu. Pokud by byl zákon tak jak je navržen vykládán striktně, pak by do definice přípravy k opětovnému použití spadaly i veškeré opravy, kontrola atp. Náročnou administrativu by pak bylo třeba provádět i např. v opravnách. To by mohlo proces oprav zejména u menších subjektů zkomplikovat. 

Bohužel žádný z mých návrhů nebyl na výboru podpořen. To však neznamená hození ručníku do ringu. Návrhy budu (některé s mírnou úpravou) podávat do druhého čtení. Přinejmenším u několika z nich předpokládám, že na druhém čtení podpořeny budou. Kromě těchto návrhů budu navíc pokládat i návrhy další. 

Za úspěch také považuji, že cíl, kterého jsem chtěl dosáhnout prvním uvedeným pozměňovacím návrhem, tedy zařazení protektoroven mezi zařízení, které finální výrobky nemusí vybavovat průvodní dokumentací, byl dosažen skrze návrh poslankyně Pěnčíkové. Po přijetí tohoto návrhu, který řeší totéž, jen legislativně mírně odlišně,  se můj návrh již nehlasoval, neboť by měl stejný účinek. 

Co se týče skládkování, jsem samozřejmě zklamaný, že potřeba co nejrychlejšího ukončení skládkování není většinou členů Výboru životního prostředí sdílena. Pro mne osobně je ukončení skládkování prioritou a základem pro fungování oběhového hospodářství. Na druhou stranu alespoň kvituji, že neprošly ani návrhy, které se snažily konec skládkování posunout ještě na pozdější termín.

 

Zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností

K vládnímu návrhu zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností (VUŽ) jsem podal 4 PN z celkových 32 podaných. Mé návrhy se zabývají oddělením vlastníků kolektivních systémů od zpracovatelů, odlišností zacházení s pneumatikami skupin 3,4 a 5 od skupin 1 a 2 na konci jejich životnosti, vedením evidence toku zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností a podmínkami k vydání oprávnění k provozování kolektivního systému. Níže je jejich stručný přehled.

 

1. Podmínka pro vydání oprávnění k provozování kolektivního systému

V zákoně je pro vydání oprávnění k provozování kolektivního systému stanovena podmínka, že žadatel se nesmí podílet na podnikání jiné osoby. Tato povinnost je však nejasná, neúčelná a potenciálně zneužitelná, proto navrhuji její zrušení.

 

2. Evidence toku VUŽ 

Tento návrh upravuje povinnost výrobce týkající se vedení evidence toku zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností. Navrhuji, aby tato povinnost byla od místa zpětného odběru až po předání osobě oprávněné k jejich konečnému využití,, nikoli od místa zpětného odběru až po jejich konečné využití, jak je navrhováno v zákoně.

Věřím, že zavedená evidence toku odpadů napomůže k určení, zda je s vyprodukovanými odpady ze zpracování dále správně nakládáno, ale vzhledem k nemožnosti provozovatele kolektivního systému stanovovat podmínky odběratelům materiálů ze zpracování, protože nejsou v žádném obchodním vztahu (původcem, vlastníkem odpadu a smluvním partnerem je vždy zpracovatel), není schopen výrobce/provozovatel KS toto nikterak zajistit. Je nezbytné povinnosti evidence v případě konečného využití, opětovného použití, nebo odstranění uložit konkrétním zpracovatelům.  

 

3. Tzv. Čínská zeď

V rámci přípravy návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností byla s odbornou veřejností diskutována potřeba zakotvení zákazu vertikální integrace, tedy omezení napojení zpracovatelů výrobků s ukončenou životností na činnosti kolektivního systému, tzv. „čínská zeď“. Úprava v předkládaném znění zákona je však nedůsledná, omezuje přímou účast provozovatele kolektivního systému na zpracování výrobků s ukončenou životností, nicméně už neřeší situaci, kdy je provozovatel tohoto systému přímo či nepřímo napojen na zpracovatele.

Text návrhu zákona tedy navrhuji doplnit tak, aby se omezení zapojení zpracovatelů vztahovalo právě také na situace, kdy je zpracovatel napojen na kolektivní systém přímo či nepřímo prostřednictvím propojených osob tak, aby byla zajištěna efektivní ochrana volného trhu a zdravého konkurenčního prostředí.

Pokud kolektivní systém nebo s ním propojené osoby vlastní přímo či nepřímo zpracovatelské společnosti, jedná se o významný střet zájmů.

 

4. Specifika pneumatik skupin 3, 4 a 5

Navrhuji zavést výjimku z povinnosti zřizování míst zpětného odběru na každých 25 000 obyvatel, příp. v každé obci, která o to projeví zájem, pro výrobce pneumatik skupiny 3, 4 a 5 a ponechat jim tak volnost v tom, jakým způsobem zajistí zpětný odběr pneumatik na konci životnosti.

Současný požadavek návrhu zákona je z důvodu specifik, kterými se velké nákladní pneumatiky odlišují svým způsobem prodeje a sběru od malých pneumatik, neopodstatněný. Není zvykem, aby pneumatika skupiny 3, 4 a 5 (o hmotnosti mezi 27 kg a 80 kg) byla na konci životnosti jejím majitelem dopravena do sběrného dvora nebo do jinde zřízeného veřejného místa zpětného odběru a to z toho důvodu, že po její výměně buď vlastními silami autodopravce, nebo ve smluvním speciálně vybaveném pneuservisu, je odborně prohlédnuta a s jejím majitelem je dohodnut další postup jejího využití – prořezání, protektorování. Pouze poškozené kostry jsou předány do místa zpětného odběru,, které je většinou zřízeno smluvně v daném pneuservise.

Jejich prodej je realizován pouze podnikajícím subjektům, které v rámci smluvních vztahů uplatňují požadavek na zpětný odběr pneumatik, které již nehodlají opětovně využít.

Zcela běžný je způsob prodeje těchto pneumatik B2B, tj. jejich zavážení dodavatelem objednateli a odběr použitých pneumatik v režimu „kus za kus“ zpět, a proto pro ně není potřeba zřizovat veřejná místa zpětného odběru.

Bohužel ani u tohoto tisku nebyl žádný z mých návrhů Výborem ŽP podpořen. Z těch několika pozměňovacích návrhů jiných poslanců, které podpořeny byly, velmi vítám především návrh, doplňující požadavky ekomodulace. Ekomodulaci totiž považuji za potřebný nástroj, který pomůže v přechodu na cirkulární hospodářství. 

Ekomodulace je zcela nový ekonomicko-environmentální nástroj definovaný ve směrnici 2008/98/ES o odpadech. Jedná se o zohlednění při tvorbě sazebníku „recyklačních“ příspěvků na straně systému rozšířené odpovědnosti výrobce definované environmentální atributy, kterými jsou zejména opětovná použitelnost či recyklovatelnost výrobku a obsah nebezpečných látek v něm. Výrobky, které vykazují v rámci svého životního cyklu nižší dopady na životní prostředí, by tak měly být zatíženy nižším příspěvkem, a naopak výrobky s větším environmentálním dopadem, by měly být zatíženy příspěvkem vyšším. Cílem tohoto nástroje je tedy ekonomické znevýhodnění výrobků s vyššími negativními environmentálními externalitami za účelem jejich eliminace na trhu.

 

Změnový zákon

Výbor životního prostředí na svém druhém zasedání začal změnovým zákonem, ke kterému jsem podával 2 PN (ze 7), které navrhovaly změny zákona o DPH. Níže je jejich přehled.

 

1. Snížená sazba DPH

Podle současného nastavení snížených sazeb DPH vyplývajících z § 47 odst. 1 písm. b), odst. 4 a přílohy č. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty se uplatní první snížená sazba DPH, tzn. 15% na “Přípravu k likvidaci a likvidaci komunálního odpadu”. V současném výkladu se tedy snížená sazba DPH týká pouze ukládání odpadů na skládky. To je zcela v rozporu s hierarchií nakládání s odpady. Návrh nového zákona o odpadech navíc pojem “likvidace” nezná. Proto navrhuji, aby se snížená sazba DPH týkala i materiálového využití odpadu, ne pouze jeho likvidace.

 

2. Obce jako osoby povinné k dani 

Dle čl. 13 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty se obce nepovažují za osoby povinné k dani v souvislosti s činnostmi nebo plněními, při nichž vystupují jako orgány veřejné moci, a to i tehdy, vybírají-li v souvislosti s těmito činnostmi nebo plněními poplatky, příspěvky či platby. Uskutečňují-li takové činnosti nebo plnění, považují se však za osoby povinné k dani v souvislosti s těmito činnostmi či plněními, pokud by zacházení s nimi jako s osobami nepovinnými k dani vedlo k výraznému narušení hospodářské soutěže. Veřejnoprávní subjekty se vždy považují za osoby povinné k dani, pokud uskutečňují činnosti uvedené v příloze č. 1 Směrnice (stejně tak se jedná o Přílohu č. 1 v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

Působnost obcí jako orgánů veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství představuje komplexní činnost hospodářské povahy, avšak v příloze č. 1 tato oblast vymezena není.

V některých případech je režim DPH u obcí nejednoznačný a vede k různé aplikaci DPH v praxi. Všechny subjekty zapojené do odpadového hospodářství s výjimkou obcí jsou navíc pro účely DPH považovány za osoby povinné k dani. Tím dochází na trhu nakládání s odpadem k výraznému narušení hospodářské soutěže.

Zařazením sběru, přepravy, třídění nebo dodání komunálního odpadu včetně souvisejících služeb do přílohy č. 1, se sjednocuje daňový režim pro všechny subjekty na trhu.

Ani u tohoto tisku nebyl žádný z mých návrhů podpořen.

 

Zákon o obalech

Dalším projednávaným tiskem byl zákon o obalech. Podal jsem k němu 8 PN (z 19 celkem), které se zabývají cíli recyklace hliníku, sběrnou sítí pro zpětný odběr obalů, podmínkami autorizace nových AOS či zálohovaným sběrem nápojových obalů, který by měl být umožněn dobrovolně. Níže je jejich výčet.

 

1. Vypuštění zákazu být akcionářem či společníkem více kol. systémů pro různé výrobky zároveň

Souhlasím s omezením, aby jedna povinná osoba nemohla být akcionářem více autorizovaných obalových společností. Je však nedůvodné, aby nemohla povinná osoba být jak akcionářem autorizované obalové společnosti, tak akcionářem nebo společníkem kolektivního systému např. na elektro nebo pneumatiky. Proto v tomto pozměňovacím návrhu navrhuji zrušení tohoto zákazu.

 

2. Možnost uzavřít smlouvu s více AOS

V návrhu zákona je povinnost výrobce uzavřít na všechny druhy svých obalů smlouvu s jedinou AOS. Nemůže si tak vybrat, že bude různé druhy svých obalů řešit s různými AOS. To omezuje povinné osoby na spolupráci pouze s jednou autorizovanou obalovou společností. Nemohou si tak vybrat, že budou např. papírové obaly plnit pomocí jedné společnosti a plastové pomocí jiné. Důvody vyjádřené v důvodové zprávě nepřevažují právo na svobodu podnikání a samostatné rozhodování, navíc je ustanovení ve vnitřním rozporu s tím, že vláda předpokládá vznik autorizované obalové společnosti zajišťující sdružené plnění výhradně pro vratné zálohované obaly. Navrhované ustanovení vznik takové obalové společnosti přímo vylučuje.

Proto navrhuji zrušit tuto povinnost výrobce.

 

3. Zrušení povinnosti zařazení sběrných míst do systémů obcí 

Povinnost zařazení sběrných míst na zpětný odběr obalů do systémů obcí na základě smlouvy s obcí zamezuje rozvoji dalších – nových způsobů zpětného odběru obalů. Jedná se např. o systémy vyzvednutí odpadu přímo z bytu, které mohou sloužit jako náhrada či rozšíření door-to-door systému, v zástavbách, kde ho nelze efektivně provozovat a kde již klasické nádobové sběry nelze dále rozšiřovat.

Je to na závadu zejména v okamžiku, kdy bude probíhat zálohový systém formou individuálního systému, kdy bude potřebný nejen souhlas obce, ale také smlouva s obcí. Pokud nebude obec souhlasit, nelze službu realizovat. Např. pokud by existoval

zálohový systém a v obci by v obchodě potravin byl automat na vracení zálohovaných obalů, musela by na takovýto automat existovat smlouva s obcí. Pokud by nebyla, nemohl by obchodník tento způsob sběru realizovat a nemohl by automat do prodejny umístit. Proto v tomto návrhu navrhuji povinné zařazení do obecního systému zrušit.

 

4. Požadavek na smluvní zajištění sběrné sítě 

Nový žadatel o autorizaci obalové společnosti musí podle návrhu zákona ještě před podáním žádosti a udělením autorizace předložit smlouvy s 25 % obcí v ČR. Vzhledem ke stavu, kdy není do udělení autorizace možné přesně stanovit finální rozsah podmínek, neboť tyto jsou průběhem správního řízení nezanedbatelným způsobem ovlivňovány, nelze ze strany žadatele předložit obci smlouvu, která by byla v souladu s budoucími podmínkami autorizace. Obdobně ani zástupce obce není schopen podepsat jakoukoli smlouvu se subjektem, který není oprávněn k podnikání v oblasti, na kterou by měla být smlouva podepsána.

Tento požadavek je prakticky nesplnitelný a tvoří bariéru pro vstup dalších autorizovaných společností na trh.

 

5. Zjišťovací povinnost

Zjišťování výše nákladů obcí na provoz systému zpětného odběru odpadů z obalů by v případě působení více autorizovaných obalových společností mělo být zajišťováno nezávislým orgánem, a to v souladu s evropskou legislativou. Takovouto nezávislou osobou je, jak navrhuji v tomto pozměňovacím návrhu, Ministerstvo životního prostředí a ne jedna určená AOS, jak je v návrhu zákona.

 

6. Účastenství v řízení o autorizaci 

Ustanovení, které v zákoně specifikuje jako účastníky řízení o autorizaci všechny autorizované společnosti zajišťující sdružené plnění ve vztahu k obalům, kterých se týká řízení o udělení nebo změně autorizace, a žadatelé, kteří žádají o udělení autorizace ve vztahu k obalům, kterých se řízení týká,  je nesoutěžní, neboť umožňuje přímé tržní konkurenci neomezený přístup k detailním informacím o vnitřních procesech, strategiích, koncepcích i finančních informacích tvořících obchodní tajemství účastníka řízení, který správní řízení vyvolal, a to zcela bez ohledu na věcnou i právní podobu jeho ochrany obchodního tajemství. Současně může docházet k účinnému blokování průběhu správního řízení. Proto navrhuji vymezit okruh účastníků všech správních řízení ve věci autorizace pouze na žadatele. 

 

7. Recyklační cíle pro hliník

V případě rozsahu recyklace pro hliníkové odpady z obalů je ve vládním návrhu zákona v rámci implementace uplatňováno odložení termínu pro dosažení cílů v souladu s odst. 1a článku 6, neboť bylo vyhodnoceno, že u tohoto materiálu hrozí největší nebezpečí nesplnění cíle.

Česká republika se tak na jednu stranu chlubí tím, že “již dnes plníme cíle pro recyklaci” a přitom žádá o výjimky u cílů, kde máme strach, že je naplníme. To ukazuje nefunkčnost stávajícího systému, který v rámci zpětného odběru hliníku vykazuje podprůměrné výsledky. Požaduji v rámci pozměňovacího návrhu zachovat původní hodnoty recyklace, které požaduje EU, a to je u hliníku v roce 2025 50 % a v roce 2030 60%. Vychází to ze znalostí v praxi, kdy velké společnosti začínají intenzivně využívat hliníku jako alternativního obalu k plastům a jeho míra produkce bude významně stoupat a proto je třeba nastavit efektivní systém sběru co nejdříve.

 

8. Dobrovolné zálohování

PN, který předkládám, řeší tři oblasti. Zaprvé umožňuje vznik subjektů zajišťujících zálohování, které budou fungovat za podmínek odlišných od klasických AOS, nebudou tak vázány např. podmínkami na zajištění minimální hustoty sítě zpětného odběru. Dále zabraňuje diskriminaci malých a venkovských prodejen ze strany producentů nápojů. Za třetí požaduje oddělení zálohových systémů od systému sběru ostatních obalových odpadů, a to jak organizační, tak zejména finanční, neboť prostředky ze záloh náleží spotřebitelům a musí být jasně odděleny od prostředků ostatních. Více o tomto PN i o mém názoru na zálohování se můžete dočíst zde: https://www.frantisekelfmark.cz/prace-jak-by-melo-fungovat-zalohovani-napojovych-obalu-a-potrebujeme-jej-vubec/

U tohoto tisku jsem zaznamenal úspěch pouze s prvním pozměňovacím návrhem (vypuštění zákazu být akcionářem více kolektivních systémů zároveň, viz výše).

U zálohování, kde se podle očekávání strhla velmi živá diskuze, bohužel neprošel můj pozměňovací návrh (viz výše), ani návrh, který jsem spolupodával s poslankyní Pěnčíkovou, a který řeší stejnou problematiku z trochu jiného úhlu. Alespoň však byl přijat návrh poslankyně Fialové, který by měl dobrovolné zálohování také svým způsobem umožnit.

Dalším diskutovaným tématem byla hustota sítě zpětného odběru, kterou musí smluvně zajistit žadatel o autorizaci obalové společnosti. Sešly se zde návrhy z obou konců spektra – můj, požadující zrušení požadavku smluvního zajištění žadatelů (viz výše) , stejně jako návrh, který naopak požadoval, aby již žadatel měl smluvně zajištěn stejný počet míst, jako musí mít zavedená AOS, tedy 90% hustotu sběrné sítě, a jeden návrh, který požadoval hustší síť pouze pro plastové obaly. Ani jeden z návrhů však výborem podpořen nebyl, výbor tudíž podporuje podmínky, jaké jsou ve vládním návrhu, tedy požadavek na 25% zajištění.

Třetím poměrně kontroverzním tématem byl návrh poslance Babky, který jsem s ním spolupředkládal i já a další poslanci, a který požaduje, aby v prodejnách s plochou nad 200 m2, které dávají zdarma tenkostěnné plastové tašky (tedy všem známé “igelitové pytlíky”) byl umístěn text s ekologickým varováním pro spotřebitele. Tento návrh si klade za cíl zvýšit uvědomělost spotřebitelů skrze informování o negativních vlivech, jaké mají tyto jednorázové plasty na životní prostředí. Návrh podpořen nebyl, z velké části proto, že přichází v poněkud nešťastný dobu zvýšených hygienických opatření v době pandemie. Ministerstvo však přislíbilo k tomuto tématu diskuzi.

 

Pokud bych měl průběh a závěry Výboru pro životní prostředí nějak shrnout, řekl bych, že jednání probíhalo (bohužel) víceméně podle očekávání. Žádné větší změny ministerských novel pozměňovacími návrhy prosazeny nebyly, takže mnoho úprav, které považuji za potřebné, se tak budu snažit prosadit ve druhém čtení přímo na plénu poslanecké sněmovny. Snažil jsem se všechny návrhy mít zpracované zodpovědně a nestranně. Některé kroky MŽP nechápu, ale i o tom je politika. Budu doufat, že i přesto se některé věci podaří prosadit. Chtěl bych, aby ČR nebyla dále popelnicí Evropy a stala se ambiciózní zemí s jasnou ekologickou vizí a jasně definovanými cíli. Oběhové hospodářství 21. století.

Ti, které to zajímá, držte palce!


Zde najdete všechny poslance, kteří jsou členy výboru životního prostředí. Můžete se jich zeptat, proč například pro mé PN nehlasovali, nebo se po většinou zdrželi a někteří dokonce ani na výborové hlasování nepřišli. Je to velmi smutné. Buď jsem ve výboru a zajímám se o dění a řeším věci, které tam přichází a nebo se nechám vystřídat jiným poslancem, kterému to téma je bližší 🙁 Zde bude zápis z jednání výboru: https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=4602

#obehovehospodarstvi #nejlepsijeodpadkterynevznikne

 

 

PRÁCE: Jak by mělo fungovat zálohování nápojových obalů a potřebujeme jej vůbec?

Praha, Uh. Hradiště 11. května 2020 – Výbor pro životní prostředí projedná ve středu 13. 5. 2020 druhou část balíčku odpadové legislativy, tedy změnový zákon a vládní novelu zákona o obalech.  To znamená jediné – přijde na přetřes možnost zálohování PET lahví a hliníkových plechovek. 

Do VŽP (Výbor pro životní prostředí) totiž bylo podáno hned několik PN (pozměňovací návrh k zákonu), které se zálohováním zabývají. Některé ho chtějí umožnit dobrovolně, jeden se snaží o zálohování povinné. Každý návrh na to jde trochu jinak, cíl však mají společný: funkční nastavení zálohování vícecestných i jednocestných obalů.

I já jsem jeden z těchto PN podal. Můj návrh cílí právě na dobrovolné zálohování, tedy aby výrobci, kteří o tuto možnost stojí, mohli zavést zálohování svých obalů.

Co konkrétně můj návrh řeší? Jsou to tři oblasti. Jednak upravuje podmínky vzniku subjektů zajišťujících výkup obalů v celé obchodní síti, aniž by forma a provoz tohoto subjektu byly omezovány podmínkami stanovenými pro autorizované obalové společnosti (avšak změny zachovávají výrobcům možnost založit si autorizovanou společnost pro potřeby zálohování, pokud to budou považovat za vhodnější). Tím je dána výrobcům možnost kolektivně řešit problematiku zálohovaných obalů. 

Dále návrh zajišťuje, aby při zavedení zálohování nedocházelo k diskriminaci malých a venkovských prodejen. Rozvoj vratných zálohovaných obalů s sebou totiž může s ohledem na některé zahraniční zkušenosti přinášet nevýhody z hlediska zásobování venkova a drobných prodejen. Platí to zejména u automatizovaných způsobů výkupu vratných obalů, které jsou realizovány pouze ve větších prodejných s dostatečným prostorem pro instalaci výkupních automatů za podmínky, že zde dochází k výkupu významnějšího množství vratných zálohovaných obalů. V těchto případech totiž podle zahraničních zkušeností bývají ze strany osob uvádějících obaly na trh (zejména u obalů plastových) poskytovány zvláštní odměny nebo výhody provozovatelům větších obchodů, popřípadě provozovatelům obchodů vybavených výkupními automaty. To však ve svém důsledku vede k diskriminaci a poškozování malých obchodů, zvláště ve venkovských regionech, kde je postavení prodejců nejcitlivější. Této diskriminaci předložený návrh zabraňuje. 

Třetí oblastí, kterou návrh řeší, je potřeba zabezpečení prostředků, které mají být vráceny spotřebitelům při výkupu obalů. Tyto prostředky by neměly být ohroženy jinými odpadovými činnostmi autorizované společnosti, proto by měla být respektována dobrá praxe jiných států EU, kde je systém zálohování vratných obalů vždy finančně i organizačně oddělen od jednocestných obalů, které jsou sbírány formou tříděného sběru. Proto návrh brání existující autorizované společnosti zavádět vlastní systém zálohování. 

Spolupředkládám také návrh poslankyně Pěnčíkové, který řeší stejnou problematiku z trochu jiného úhlu. Tento návrh se soustředí především na jasné odlišení jednocestných recyklovatelných zálohovaných obalů a zacházení s nimi od od ostatních obalů. Vymezuje je jako samostatnou kategorii. Zavádí i např. nové třídící cíle pro vratné jednorázové recyklovatelné obaly. Podobně jako předchozí návrh i tento upravuje podmínky vzniku a provozování subjektů, zajišťujících výkup obalů. Např. také umožňuje akcionářům, zaměstnancům a orgánům autorizovaných obalových společností účastnit se na dobrovolném zálohovém systému pro nápojové obaly. Upravuje také nastavení sběrných míst, kdy požaduje pro tento typ obalů výjimku z povinné hustoty sběrné sítě pro odpady z obalů a z povinného zařazení sběrných míst do obecních systémů nakládání s odpady. 

 

Jaké jsou moje důvody pro podporu dobrovolného zálohování? 

Na základě zkušeností ze zahraničí, kde zálohování jednocestných nápojových obalů již funguje (např. Německo, Norsko, Švédsko, Chorvatsko, Nizozemsko, Island, Izrael), zastávám názor, že zálohování zvýší podíl vytříděných nápojových obalů (tj. nebudou tak často končit ve směsném odpadu nebo hůř, v přírodě) a tím potažmo i podíl jejich recyklace (obalů bude nejen více k dispozici, ale budou v dobrém stavu, připraveny k recyklaci). Dále si od zálohování slibuji, že donutí výrobce k ekodesignu jejich výrobků, tedy zaměří se zejména na jejich snadný zpětný odběr, co nejjednodušší možnost recyklace a využití většího podílu recyklátu ve výrobcích. Možná naivně také doufám, že zálohování donutí spotřebitele zamyslet se nad množstvím obalů, které si nosí domů z obchodu, a někteří se rozhodnou nákup lahví a plechovek omezit. 

Uvědomuji si však i rizika. Čistší přírodu bez odhozených obalů zaručí spíše vyšší záloha, která bude spotřebitele motivovat k vrácení lahve do obchodu, ta však může přinést až příliš velké zvýšení ceny nápojů. Není také zaručeno, že v českém prostředí se se zavedením zálohováním bude měnit chování výrobců i spotřebitelů podobně jako třeba v Německu. Protože už dnes u nás třídění plastů funguje celkem obstojně, rozdíl v množství vytříděných obalů po zavedení zálohování by také patrně nebyl tak velký a efektní jako v zemích, kde před zavedením zálohování neexistoval zavedený systém podobný našemu systému barevných kontejnerů. Hrozí také, že se lidé v důsledku soustředění na zálohované obaly přestanou snažit o precizní třídění těch nezálohovaných. 

Proto více podporuji právě pozměňovací návrhy, které umožňují dobrovolné zálohování a nepřikazují ho povinně. Až čas ukáže, jak bude trh reagovat na tento systém, jak to ovlivní spotřebitele a jaká část výrobců nápojů se vůbec rozhodne jít cestou zálohování. Teprve poté můžeme na základě aktuálních statistik a analýz z našeho prostředí vyvozovat závěry a promýšlet další kroky.